14.01.2005, Zenit
Autoři článků v Corriere a New York Times nesdělují, z kterého archivu dokument pochází. Novinář Andrea Tomielli z milánského Il Giornale zjistil, že originál je z Národního archivního centra francouzské katolické církve, z archivu sekretariátu francouzského episkopátu, a má značku "7 CE 131". Zenit ověřil, že text nese pečeť apoštolské nunciatury ve Francii, tedy nikoli Svatého oficia. Skutečné datum je 23. října 1946. Také obsah se liší od citací v Corriere a New York Times.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
Historie dokumentu začala v březnu 1946, kdy hlavní jeruzalémský rabín Isaac Herzog napsal Piu XII. Mj. se v něm píše: "Židovský národ si připomíná s hlubokou vděčností pomoc, poskytnutou Svatým stolcem lidem, kteří trpěli nacistickou perzekucí." To se zvláště týká "tisíců dětí ukrývaných v katolických institucích". Tyto děti, žádá rabín Herzog, by měly být vráceny židovskému národu. Herzog zdůrazňuje, že Pius XII. se snažil bránit antisemitismu a končí slovy: "Bůh dej, aby dějiny připomínaly, že když bylo vše pro náš národ temné, Vaše Svatost pro něj byla světlem naděje."
Svaté oficium na žádost papeže připravilo návrh řešení. V srpnu 1946 francouzští biskupové, zejména světící biskup z Cambrai Emile Guerry a kardinál Pierre Gerlier z Lyonu, žádali nuncia o směrnice, jak postupovat u dětí zachráněných před nacisty. Roncalli sebral podklady a poslal státnímu sekretariátu žádost o instrukce. Odpověď napsal Mons. Tardini. Její obsah se liší od toho, co zveřejnil tisk. Ve většině případů byly zachráněné děti předány původním rodinám.
Během války Svatý stolec doporučoval kněžím a řeholníkům tyto děti nekřtít. Křest vyžaduje souhlas křtěnce nebo jeho rodičů. To vyplývá z vatikánských dokumentů, v nichž lze hledat na adrese www.vaticanfiles.net.
03.08.2026, RC Monitor 14/2026
Tradicionalistické Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX), poněkud hanlivě označované jako „lefebvristé“, zopakovalo 1. července 2026 svou někdejší historii. Tak jako zakladatel bratrstva arcibiskup Lefebvre vysvětil roku 1988 čtyři biskupy bez papežského pověření, uchýlilo se k obdobnému kroku i současné vedení bratrstva. Podle novelizovaných církevních trestních norem se jedná o spáchání deliktu popsaného skutkovou podstatou kánonu 1387 Kodexu kanonického práva: „Biskup, který bez papežského pověření vysvětí někoho na biskupa, a rovněž ten, kdo od něho přijímá biskupské svěcení, upadají do samočinné exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stolci.“
27.07.2026, RC Monitor 14/2026
Zdá se, jako by se únava stala jedním z nejvýraznějších znamení naší doby. Stačí sledovat dění kolem nás. Války, nejistota, napětí mezi lidmi, osamělost, ekonomické starosti i množství protichůdných názorů mohou snadno vyvolat dojem, že se svět ubírá směrem, který nedokážeme ovlivnit. Největším nebezpečím přitom není strach, ale pomalá ztráta naděje.
13.07.2026, RC Monitor 13/2026
V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.