Další obvinění Pia XII.: Radio Jerevan

Agentura Zenit blíže prozkoumala dokument, o němž hovoří články v italském Corriere a v New York Times. Ukazuje se, že nejde o dokument Svatého oficia, že datum neodpovídá a obsah je poněkud odlišný. Jde o informaci, diktovanou nunciem Roncallim (pozdějším Janem XXIII.), jež informuje **francouzský klérus o instrukcích, které nuncius obdržel od tajemníka kongregace pro mimořádné církevní záležitosti Domenica Tardiniho.

Autoři článků v Corriere a New York Times nesdělují, z kterého archivu dokument pochází. Novinář Andrea Tomielli z milánského Il Giornale zjistil, že originál je z Národního archivního centra francouzské katolické církve, z archivu sekretariátu francouzského episkopátu, a má značku "7 CE 131". Zenit ověřil, že text nese pečeť apoštolské nunciatury ve Francii, tedy nikoli Svatého oficia. Skutečné datum je 23. října 1946. Také obsah se liší od citací v Corriere a New York Times.

V zásadě stanoví, že děti mají být vráceny původním židovským rodinám. Pokud jde o "židovské instituce", jež tehdy působily po Evropě a dopravovaly děti do Palestiny, požaduje dokument, aby byl každý případ posuzován individuálně.

Historie dokumentu začala v březnu 1946, kdy hlavní jeruzalémský rabín Isaac Herzog napsal Piu XII. Mj. se v něm píše: "Židovský národ si připomíná s hlubokou vděčností pomoc, poskytnutou Svatým stolcem lidem, kteří trpěli nacistickou perzekucí." To se zvláště týká "tisíců dětí ukrývaných v katolických institucích". Tyto děti, žádá rabín Herzog, by měly být vráceny židovskému národu. Herzog zdůrazňuje, že Pius XII. se snažil bránit antisemitismu a končí slovy: "Bůh dej, aby dějiny připomínaly, že když bylo vše pro náš národ temné, Vaše Svatost pro něj byla světlem naděje."

Svaté oficium na žádost papeže připravilo návrh řešení. V srpnu 1946 francouzští biskupové, zejména světící biskup z Cambrai Emile Guerry a kardinál Pierre Gerlier z Lyonu, žádali nuncia o směrnice, jak postupovat u dětí zachráněných před nacisty. Roncalli sebral podklady a poslal státnímu sekretariátu žádost o instrukce. Odpověď napsal Mons. Tardini. Její obsah se liší od toho, co zveřejnil tisk. Ve většině případů byly zachráněné děti předány původním rodinám.

Během války Svatý stolec doporučoval kněžím a řeholníkům tyto děti nekřtít. Křest vyžaduje souhlas křtěnce nebo jeho rodičů. To vyplývá z vatikánských dokumentů, v nichž lze hledat na adrese www.vaticanfiles.net.