Patologická sebenenávist Západu

04.05.2005, Cicero, červen 2004

Západ žije v podivné sebenenávisti, kterou nemůžeme označit jinak než jako patologickou; projevuje sice chvályhodnou tendenci k otevřenosti vůči jiným hodnotám, ale nedokáže už snášet sám sebe. Ze svých vlastních dějin vidí už jen to, co je zavrženíhodné a destruktivní, a není už schopen poznat, co je veliké a čisté. Má-li Evropa přežít, potřebuje nové - jistě sebekritické a pokorné - sebepřijetí. Multikulturní společnost, která je stále a důrazně posilována a podporována, nezřídka vlastně znamená především opouštění a popírání toho, co je její vlastní, jakýsi útěk před tím. Ale multikulturní společnost nemůže existovat bez nějaké společné konstanty, bez orientačních bodů, které vycházejí právě z onoho vlastního.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Jistě nemůže existovat bez úcty k tomu, co je svaté. K ní také patří,

že se s úctou setkává s tím, co je svaté druhému. Ale to je možné jen tak, když nám samým není cizí skutečně svaté - Bůh. Jistě se můžeme a musíme poučovat z toho, co je svaté druhému. Ale právě vůči druhému a pro druhého je naší povinností v sobě živit úctu k tomu, co je svaté, a ukazovat tvář Boha, který se nám zjevil; Boha, který má soucit s chudými a slabými, se vdovami a sirotky, s cizinci; Boha, který je tak lidský, že se sám stal člověkem, trpícím člověkem, jenž svým utrpením dodává bolesti důstojnost a naději.

Pokud podle toho nejednáme, pak nejen zapíráme identitu Evropy, ale navíc také zanedbáváme službu, kterou musíme prokazovat bližnímu, službu, na niž má v jistém smyslu právo. Pro ostatní kultury světa je absolutní světskost, jež se utvářela v Evropě, jevem hluboce cizím a zarážejícím. Tyto kultury jsou přesvědčeny, že svět bez Boha nemá žádnou budoucnost. Tím nás právě multikulturní společnost vyzývá, abychom se opět navrátili sami k sobě.

Jak se budou věci v Evropě vyvíjet v budoucnosti, nevíme. Charta základních práv může být prvním krokem, znamením, že Evropa znovu zcela vědomě hledá svou duši. Zde musíme dát zapravdu Toynbeemu, že osud společnosti vždy závisí na kreativních menšinách. Věřící křesťané by měli sami sebe pokládat za takovou kreativní menšinu a přispívat k tomu, aby Evropa znovu získala to nejlepší ze svého dědictví a mohla tak sloužit celému lidstvu.

Další články

Praktický průvodce k vytvoření rytmu modlitby: Pozvánka k životu, jehož středem je Bůh

15.07.2026, Spiritual Direction

Vzhledem k tomu, že už více než deset let pracuji jako pastorační pracovnice s mládeží na plný úvazek, dalo by se předpokládat, že mám disciplinovaný a bohatý modlitební život – ale vždy tomu tak nebylo. Po mnoho let jsem se modlila, kde jsem chtěla a jak jsem chtěla a kdykoli se mi zachtělo. Trvalo mi dlouho, než jsem si našla rytmus modlitby, který by mě skutečně nesl. Ráda bych vám ukázala, jak si takový rytmus vytvořit, aniž byste opakovali mnoho chyb, které jsem udělala já.

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.

Papež Lev XIV.: Lékař by nikdy neměl rozhodovat o životě nenarozeného dítěte

10.07.2026, ACI Prensa

Papež Lev XIV. v pondělí dne 22. června 2026 ve Vatikánu hájil důstojnost lidského života v každé jeho fázi a varoval před riziky medicíny podřízené technickým nebo utilitárním kritériím. „Žádný lékař by si nikdy neměl dovolit na základě laboratorních algoritmů rozhodovat o životě lidského embrya či starší osoby,“ prohlásil během audience před členy Nadace Jérôme Lejeunea.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.