Patologická sebenenávist Západu

Západ žije v podivné sebenenávisti, kterou nemůžeme označit jinak než jako patologickou; projevuje sice chvályhodnou tendenci k otevřenosti vůči jiným hodnotám, ale nedokáže už snášet sám sebe. Ze svých vlastních dějin vidí už jen to, co je zavrženíhodné a destruktivní, a není už schopen poznat, co je veliké a čisté. Má-li Evropa přežít, potřebuje nové - jistě sebekritické a pokorné - sebepřijetí. Multikulturní společnost, která je stále a důrazně posilována a podporována, nezřídka vlastně znamená především opouštění a popírání toho, co je její vlastní, jakýsi útěk před tím. Ale multikulturní společnost nemůže existovat bez nějaké společné konstanty, bez orientačních bodů, které vycházejí právě z onoho vlastního.

Jistě nemůže existovat bez úcty k tomu, co je svaté. K ní také patří,

že se s úctou setkává s tím, co je svaté druhému. Ale to je možné jen tak, když nám samým není cizí skutečně svaté - Bůh. Jistě se můžeme a musíme poučovat z toho, co je svaté druhému. Ale právě vůči druhému a pro druhého je naší povinností v sobě živit úctu k tomu, co je svaté, a ukazovat tvář Boha, který se nám zjevil; Boha, který má soucit s chudými a slabými, se vdovami a sirotky, s cizinci; Boha, který je tak lidský, že se sám stal člověkem, trpícím člověkem, jenž svým utrpením dodává bolesti důstojnost a naději.

Pokud podle toho nejednáme, pak nejen zapíráme identitu Evropy, ale navíc také zanedbáváme službu, kterou musíme prokazovat bližnímu, službu, na niž má v jistém smyslu právo. Pro ostatní kultury světa je absolutní světskost, jež se utvářela v Evropě, jevem hluboce cizím a zarážejícím. Tyto kultury jsou přesvědčeny, že svět bez Boha nemá žádnou budoucnost. Tím nás právě multikulturní společnost vyzývá, abychom se opět navrátili sami k sobě.

Jak se budou věci v Evropě vyvíjet v budoucnosti, nevíme. Charta základních práv může být prvním krokem, znamením, že Evropa znovu zcela vědomě hledá svou duši. Zde musíme dát zapravdu Toynbeemu, že osud společnosti vždy závisí na kreativních menšinách. Věřící křesťané by měli sami sebe pokládat za takovou kreativní menšinu a přispívat k tomu, aby Evropa znovu získala to nejlepší ze svého dědictví a mohla tak sloužit celému lidstvu.