Patologická sebenenávist Západu

04.05.2005, Cicero, červen 2004


Západ žije v podivné sebenenávisti, kterou nemůžeme označit jinak než jako patologickou; projevuje sice chvályhodnou tendenci k otevřenosti vůči jiným hodnotám, ale nedokáže už snášet sám sebe. Ze svých vlastních dějin vidí už jen to, co je zavrženíhodné a destruktivní, a není už schopen poznat, co je veliké a čisté. Má-li Evropa přežít, potřebuje nové - jistě sebekritické a pokorné - sebepřijetí. Multikulturní společnost, která je stále a důrazně posilována a podporována, nezřídka vlastně znamená především opouštění a popírání toho, co je její vlastní, jakýsi útěk před tím. Ale multikulturní společnost nemůže existovat bez nějaké společné konstanty, bez orientačních bodů, které vycházejí právě z onoho vlastního.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Jistě nemůže existovat bez úcty k tomu, co je svaté. K ní také patří,

že se s úctou setkává s tím, co je svaté druhému. Ale to je možné jen tak, když nám samým není cizí skutečně svaté - Bůh. Jistě se můžeme a musíme poučovat z toho, co je svaté druhému. Ale právě vůči druhému a pro druhého je naší povinností v sobě živit úctu k tomu, co je svaté, a ukazovat tvář Boha, který se nám zjevil; Boha, který má soucit s chudými a slabými, se vdovami a sirotky, s cizinci; Boha, který je tak lidský, že se sám stal člověkem, trpícím člověkem, jenž svým utrpením dodává bolesti důstojnost a naději.

Pokud podle toho nejednáme, pak nejen zapíráme identitu Evropy, ale navíc také zanedbáváme službu, kterou musíme prokazovat bližnímu, službu, na niž má v jistém smyslu právo. Pro ostatní kultury světa je absolutní světskost, jež se utvářela v Evropě, jevem hluboce cizím a zarážejícím. Tyto kultury jsou přesvědčeny, že svět bez Boha nemá žádnou budoucnost. Tím nás právě multikulturní společnost vyzývá, abychom se opět navrátili sami k sobě.

Jak se budou věci v Evropě vyvíjet v budoucnosti, nevíme. Charta základních práv může být prvním krokem, znamením, že Evropa znovu zcela vědomě hledá svou duši. Zde musíme dát zapravdu Toynbeemu, že osud společnosti vždy závisí na kreativních menšinách. Věřící křesťané by měli sami sebe pokládat za takovou kreativní menšinu a přispívat k tomu, aby Evropa znovu získala to nejlepší ze svého dědictví a mohla tak sloužit celému lidstvu.


Další články



Jak se dělá schizma

03.08.2026, RC Monitor 14/2026

Tradicionalistické Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX), poněkud hanlivě označované jako „lefebvristé“, zopakovalo 1. července 2026 svou někdejší historii. Tak jako zakladatel bratrstva arcibiskup Lefebvre vysvětil roku 1988 čtyři biskupy bez papežského pověření, uchýlilo se k obdobnému kroku i současné vedení bratrstva. Podle novelizovaných církevních trestních norem se jedná o spáchání deliktu popsaného skutkovou podstatou kánonu 1387 Kodexu kanonického práva: „Biskup, který bez papežského pověření vysvětí někoho na biskupa, a rovněž ten, kdo od něho přijímá biskupské svěcení, upadají do samočinné exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stolci.“

Naděje uprostřed únavy

27.07.2026, RC Monitor 14/2026

Zdá se, jako by se únava stala jedním z nejvýraznějších znamení naší doby. Stačí sledovat dění kolem nás. Války, nejistota, napětí mezi lidmi, osamělost, ekonomické starosti i množství protichůdných názorů mohou snadno vyvolat dojem, že se svět ubírá směrem, který nedokážeme ovlivnit. Největším nebezpečím přitom není strach, ale pomalá ztráta naděje.

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2026 Res Claritatis, z.s.