Patologická sebenenávist Západu

04.05.2005, Cicero, červen 2004

Západ žije v podivné sebenenávisti, kterou nemůžeme označit jinak než jako patologickou; projevuje sice chvályhodnou tendenci k otevřenosti vůči jiným hodnotám, ale nedokáže už snášet sám sebe. Ze svých vlastních dějin vidí už jen to, co je zavrženíhodné a destruktivní, a není už schopen poznat, co je veliké a čisté. Má-li Evropa přežít, potřebuje nové - jistě sebekritické a pokorné - sebepřijetí. Multikulturní společnost, která je stále a důrazně posilována a podporována, nezřídka vlastně znamená především opouštění a popírání toho, co je její vlastní, jakýsi útěk před tím. Ale multikulturní společnost nemůže existovat bez nějaké společné konstanty, bez orientačních bodů, které vycházejí právě z onoho vlastního.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Jistě nemůže existovat bez úcty k tomu, co je svaté. K ní také patří,

že se s úctou setkává s tím, co je svaté druhému. Ale to je možné jen tak, když nám samým není cizí skutečně svaté - Bůh. Jistě se můžeme a musíme poučovat z toho, co je svaté druhému. Ale právě vůči druhému a pro druhého je naší povinností v sobě živit úctu k tomu, co je svaté, a ukazovat tvář Boha, který se nám zjevil; Boha, který má soucit s chudými a slabými, se vdovami a sirotky, s cizinci; Boha, který je tak lidský, že se sám stal člověkem, trpícím člověkem, jenž svým utrpením dodává bolesti důstojnost a naději.

Pokud podle toho nejednáme, pak nejen zapíráme identitu Evropy, ale navíc také zanedbáváme službu, kterou musíme prokazovat bližnímu, službu, na niž má v jistém smyslu právo. Pro ostatní kultury světa je absolutní světskost, jež se utvářela v Evropě, jevem hluboce cizím a zarážejícím. Tyto kultury jsou přesvědčeny, že svět bez Boha nemá žádnou budoucnost. Tím nás právě multikulturní společnost vyzývá, abychom se opět navrátili sami k sobě.

Jak se budou věci v Evropě vyvíjet v budoucnosti, nevíme. Charta základních práv může být prvním krokem, znamením, že Evropa znovu zcela vědomě hledá svou duši. Zde musíme dát zapravdu Toynbeemu, že osud společnosti vždy závisí na kreativních menšinách. Věřící křesťané by měli sami sebe pokládat za takovou kreativní menšinu a přispívat k tomu, aby Evropa znovu získala to nejlepší ze svého dědictví a mohla tak sloužit celému lidstvu.

Další články

Naše malé poklady

23.10.2026, RC Monitor 19/2026

Občas se dívám na televizi, hlavně pozdě večer, když nemůžu spát, ale není to moudrý zvyk. Filmy nebo seriály jsou prošpikovány reklamami, které trvají tak dlouho, že zapomenete, na co jste se dívali. Jediné, co z tohoto zlozvyku dobrého vyplývá, že mohu, jak se dříve říkávalo, držet prst na tepu doby. Výmluvné jsou hlavně reklamy, kde účinkují děti.

Václavova moudrost evangelia

09.11.2026, RC Monitor 20/2026

I letos jsme putovali do Staré Boleslavi, abychom se obnovili Václavovým svědectvím Kristu. Mučednická smrt přece není v křesťanském pohledu nic jiného než svědectví života. Mučedník Václav na konci svého života řekl, že si života nesmírně váží, a proto je ochoten dát ho jako vysokou cenu pro Krista. Svatý Václav je jeden z prvních mučedníků naší země a našeho národa a je právem označován jako dědic české země.

V jednoho Boha věřiti budeš

23.09.2026, RC Monitor 17/2026

Bůh se člověku zjevil jako transcendentní a osobní Bůh, což znamená, že přesahuje člověka ve všem a zároveň s ním touží mít osobitý a jedinečný vztah.

Hlubší souvislosti poklesu porodnosti

29.09.2026, RC Monitor 17/2026

Všimli jste si, že demografickým obavám, se kterými jsme konfrontováni, se v nedávné době velmi prudce otočilo znaménko? Tak dlouho se spekulovalo o přelidňování planety, až je z toho zavírání porodnic, opakované pokořování statistického dna stran nově narozených a vrásky z nedostatečné kopulace populace.

Druhé přikázání v každodenním životě víry: Od morální váhy slova k pasti jednosměrného monologu

10.11.2026, RC Monitor 20/2026

Darování Božího jména člověku není pouhou teoretickou pravdou ani něco, co uctíváme pouze v liturgii. Dává nám tu výsadu zakusit tajemství nejvyšší důvěrnosti a blízkosti, které se chce hluboce zrcadlit nejen v řádu naší lidské řeči, ale celistvě v našich každodenních vztazích. Druhé přikázání nás volá k tomu, abychom posvátnost Boží přítomnosti vnášeli do každého vysloveného slova. To se v praktickém životě křesťana nejvýrazněji projevuje ve dvou klíčových oblastech: v závaznosti našich lidských slibů a v upřímnosti naší osobní komunikace s Bohem.

Pokušení obojakosti a hříchy proti lásce

07.10.2026, RC Monitor 18/2026

První přikázání Desatera zakazuje uctívat jiné bohy než Hospodina. Na straně jedné žádá naši celistvou odpověď na Boží bezpodmínečnou lásku k nám. Na straně druhé žádá věrnost cestě, ke které jsme se jakožto pokřtění ve svobodě zavázali. Bůh nás bere doslova za slovo a očekává svědectví víry, tj. důslednost a konkrétnost v našem jednání.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.