La Civiltá Cattolica o klonování

Lidský zárodek - embryo - "syn" nebo technologický nástroj?

**Lidský zárodek se stal v poslední době žhavým diskusním tématem v hromadných sdělovacích prostředcích. - Italský filozof Rocco Buttiglione je vyhrotil přiléhavou definicí: "Je možno být vynikajícím vědcem i zločincem" - s odkazem na zabíjení počatých dětí, jež jsou v tisících ničeny-zabíjeny.**

Početná skupina vědců a obratných technologů na jedné straně a na druhé stále více technologizované lékařství hledícího na nové terapeutické pokusy - bohužel jim ale nepředchází patřičné poctivé experimenty - jako je "oplodnění in vitro" (ve zkumavce IVF) - přivedly k tomu, že se zapomíná nebo dokonce odmítá skutečná přirozenost lidského subjetku na jeho počátku: byla zatemněna a popřena pravda o "počatém člověku", který je "dítětem". K doplnění obrazu se přidaly teze nějakého filozofa, podle něhož lidské embryo (zárodek) prý je jakýsi "shluk lidských buněk", který prý ale není skutečné lidské individuum, nýbrž jen "v možnosti" stát se jím v určité chvíli, kterou je třeba stanovit dohodou, v procesu svého vývoje. Ve skutečnosti se jedná o nebezpečný útok na nejslabšího ze všech lidských tvorů. Připomenutí hlavních pokusů tohoto útoku dovolí odhalit těžkou nespravedlnost.

K prvnímu oficiálnímu aktu proti lidskému embryu došlo v roce 1990. R.G. Edwards, otec techniky prvního dítěte počatého in vitro (ve zkumavce), přestože uznal těžká selhání techniky FIV, která vedla k nesmírným hekatombám lidských subjektů v embryonálním stavu, prohlásil na jednom mezinárodním kongresu: "Trvám na tom, že je nutné studovat růst in vitro aby se zlepšilo ulehčení neplodnosti a dědičných nemocí a aby se prohloubily jiné vědecké a etické problémy". Jistě krásný úmysl, ale slabé a nebezpečné myšlení, jež vedlo k tomu, že obě anglické sněmovny v roce 1990 schválily velkou většinou zákon, který umožňoval "výzkum s lidkým embryem, jakéhokoliv původu, oplodněným ve zkumavce a to až do 14 dne od oplodnění". Od té doby miliony lidských embryí v mnoha národech byly redukovány pod ochranou zákona ale i bez něho "na výzkumný materiál."

Sama "Konvence o lidských právech a biomedicině" namáhavě připravená a definitivně přijatá ministry Evrospké rady 19. listopadu 1996 se omezila na doporučení v 18 článku: "Kde zákon umožňuje výzkum s embryi in vitro, měl by zabezpečit příslušnou ochranu embrya?" Jakou příslušnou ochranu? Což snad nebyl základem etiky klinických experimentů s člověkem princip, že musí předcházet rozsáhlé experimenty na zvířatech jemu nejblíže příbuzných? Tato norma byla stanovena, aby se předešlo tomu, že by se lidský subjekt mohl stát předmětem riskantních experimentů a ne v jeho prospěch.

Avšak aby se obešla tato norma, která by zabránila jakémukoliv výzkumu s lidským embryi, byl jim ve jménu vědy a proti samým údajům vědy vymyšlen a přičítán titul a kvality "před-embrya" k lidskému embryu prvních 15 dní. Nominální vlastnost, ale úděsnně překorucená, falšující. - A stejně jako jiné zaváděné nedávnou jako "před-zygota" (předoplozené vajíčko) a ootida" - jež upírala embryu důstojnost "lidského subjektu" a právo na život v jeho prvních dnech intenzivní a nezávislé činnosti podle zákona vepsaného do jeho progrmaového plánu vrytého od DNA. Ba ještě hůře bez ohledu na tyto pseudovědecké situace, se dnes s nepochopitelnou a svévolnou lehkomyslností tvrdí, že nám věda "nemůže vytahovat kaštany z ohně", protože se nemůže vyjadřovat o tomto poli, nýbrž že společnost musí dohodou určit kvalitu naší existence, podobně jako se určuje, kdy je člověk plnoletý, dříve v 21 nyní v 18 letech. Tak se připravila půda a otevřela cesta k jakémukoliv zneužívání na tomto "subjektu člověka a dítěti" v počátečních fázích jeho existence.

Na ospravedlnění tohoto zřejmého těžkého zneužití se formulovala polehčující okolnost: potřeba zdokonalit novou technologii lékařsky doprovázené reprodukce. Vnucuje se tedy otázka: k jakým výsledkům vedlo celé toto experimentování prováděné už od roku 1969 - kdy se začalo intenzivně pracovat s lidskými embryi s výhledem dát "zdravé dítě" manželským párům, které je chtěly mít za každou cenu.

Odpověď dávají čísla vyracovaná oficiálními oranizacemi. ESHRE - Evropská společnost lidské reprodukce a embryologie uvádí čísla pro rok 1999, a to ze 44 italských klinik umělého oplodňování: zaznamenávají 258.460 započatých cyklů - to je 258.460 žen, jimž bylo implantováno (zavedeno) embryo vyrobené ve zkumavce - pouze 21 % dokázalo mít "dítě v náruči"; v Itálii průměr klesá na 17 % ; 25 % těhotenství končí dvojčaty, trojčaty i čtyřčaty. věda a technologie za 38 let nešetřila výzumem ani prostředky, aby překonala tyto překážky, ale dosud jsou výsledky silně neuspokojivé pro většinu párů, které se vydají na tuto dlouhou, namáhavou a finančně náročnou cestu a jsou silně poškozené z třech hledisek: tělesného, psychologického a ekonomického. Jde totiž o přání nebo hůře o nevědomou nabídku ne-li podvodnou ze strany toho, kdo ji nabízí. Lékárenský výrobek, který by měl podobné výsledky, by byl okamžitě vyloučen z obchodu.

Ale je to ještě něco horšího, zcela zapomínaného a vědomě umlčovaného v informaci: náramně vysoký počet embryí - to všechno jsou "děti" - určených s plným vědomím k jisté smrti. Všechny statistiky potvrzují, co v roce 2001 tvrdil R.M.L. Winston, jeden z nejznámějších pracovníků na tomto poli: "Pouze asi 10 % zavedených embryí vyproudukuje dítě, a ve Velké Británii asi 40.000 zrozených každý rok těmito postupy nemůže být zavedeno (přeneseno) a zahynou." "Programovaná smrt, která se šíří pod formou eugenického tlaku k dobrovolnému zničení (eliminaci ) každého embrya, u něhož se na základě cytogenetických technik a lidské genomiky -zjistí nějaká patologie nebo neodpovídá chtěnému výsledku anebo je "pouze navíc". Tyto situace a vyhlídky jsou už běžné a vedly samého Winstona aby napsal v roce 2002 článek s titulem: "Nedbáme na potenciální (možné) škody oplodňování ve zkumavce a s ním spojené postupy?" "Nemělo by se připustit, aby zoufalství pacientů, lékařská domýšlivost a obchodní tlaky byly klíčovými aspekty určující tuto produkci lidských bytostí. Přivést dítě na svět je nejvážnější odpovědnost. Nemůžeme přehlížet mraky, které se hromadí nad těmito terapiemi." Vždyť, ať se snaží uvádět jakýkoliv pseudovědecký důvod, stojíme tváří v tvář masakru nevinných. K tomu na lékařském poli vedlo zavedení a rozvoj technologie, zamýšlené snad v dobré víře k tomu, aby se vyhovělo touze po životě, jež ale vyústilo do chpadel smrti. A je těžké pochopit jak mohou být lhostejné obě strany žadatelé i lékař, k vědomé mnohonásobné vraždě, která doprovází několik málo narozených. Bohužel v dnešní kultuře byl vysoký pojem "dítěte" degradován na pseudo-terapeutický produkt, velmi drahý pro toho, kdo jej kupuje, a nespravedlivě hodně ziskový pro toho, kdo jej nabízí.

K druhému oficiálnímu aktu proti lidskému embryu došlo v roce 2001. Skupina badatelů Wisconsin University v Madisonu v USA zveřejnila práci, v níž dokazovala možnost dostat z buněk lidských embryí v pátém dni od oplodnění mnohamocné buňky ještě nerozlišené, nazývané kmenové embryonální buňky (ESc). Ve skutečnosti na základě předešlých bádání na myšich by mohly dát vznik následkem samovolného nebo vedeného rozlišování nejrozličnějším buňkám tkáně. Zdálo se že byl konenčně nalezen nevyčerpatelný zdroj buněk, z nichž by vznikaly jiné buňky - nervové svalové, epiteliální, hematické atd. které by po implantaci do nemocných orgánů s patřičnou opatrností, aby nevyvovaly odmítnutí, umožňovaly jejich opravu a tak navrátily zdraví osobám postiženým těžkými patologiemi. Jedné výlučně vědecké a technologické úvaze, jak se zdálo, se otevírala velká naděje pro lékařství. Nezůstalo se stát ani na politické úrovni, Pod nátlakem vědců, lékařů a veřejnosti, Blairova vláda ve Velké Britanii požadovala v červnu 1999 vytvoření komise "která by prověřila, zda mají být dovolené nové oblasti výzkumu na lidských embryích, schopné vést k rozsáhlejšímu poznání a k eventuálním novým léčením nemocných či poškozených tkání nebo orgánů". 14. srpna 2000 byl zveřejněn definitvní text dokumentu připravený komisí. Ta navrhovala "ANO" pro dva postupy, jež rozšiřovaly užití počátečních lidských embryí na dvě oblasti výzkumu: 1) příprava kmenových embryonálních buněk; a 2) terapeutické klonování. Vláda odpovědala vzápětí a plně schávlila oba návrhy po hlasování ve sněmovnách, které dosáhlo dvou třetin hlasů "pro". Tak byl zákonně schválen další krok útoku na lidské embryo, redukované na cenný technologický nástroj pod firmou lékařské "dobročinnosti".

Příprava kmenových embryonálních buňek ve skutečnosti zahrnuje: a) produkci lidských embryí ve zkumavce nebo užití oněch nadbytečných při procesech oplodnění ve zkumavce při praktikách technicky doprovázené reprodukce, uchovávané zchlazené nebo ne; b) jejich vývoj až do stadia "blastocysty"(váčkové stadium) asi 60-120 buňek; vyjmutí z nich asi 30-40 buněk - jež tvoří jejich tzv. "vnitřní buňkovou hmotu" (ICM): tato operace znamená zastavení embryonálního vývoje a zničení embrya; d) pěstování těchto buňek zvláštními opatřeními a na vhodných půdách až po vytvoření - následkem jejich nepřetržitého množení - velkého počtu nezávislých buněk nazývaných "buněčné linie", schopných se množit po celé měsíce a roky, tímže uchovávají ráz vlastní "kmenovým buňkám" a proto jsou nazývány "kmenové embryonální buňky". Nicméně pro jejich užití bylo nutné získat difernciované buňky" vybavené dobře vyhraněnými strukturálnímí a funkčními charakteristikami, jako jsou např svalové, nervové, epiteliální, hematické, germinální a mnohé jiné buňky. Avšak právě tento naprosto nutný krok narážel dosud na vážné potíže, snadno pochopitelné z biologického hlediska: jde především o to identifikovat specifické molekulární procesy, jež jsou u kmenových buňek podkladem ohromujících vykonů všeho druhu, ve skutečnosti složitý a náročný úkol.

Stačí zde připomenout svědectví o nezdaru této linie výzkumu, které chtěly tři velké pracovní skupiny u proslulých farnmaceutrických podniků vyjádřit po třech letech intenzívně chtěných a vysoce financovaných výzkumů: svědectví je rozsáhle uvedeno ve článku zveřejněném ve vědeckém časopisu Science, z 21. 3. 2003 s titulem: "Kmenové buňky ztrácejí třpyt trhu" a je uveden tvrzením: "Podniky soutežící na přeměně kmenových emrbyonálních buňek pro lékařské léčby omezují svůj personál a v některých případech i svá očekávání." Na druhé straně velké a již rychlé pokroky na poli tak zvaných "zralých" kmenových buněk, jimiž je každý z nás vybaven a které lze snadno získat ze tkání samovolně a dnes také z krve pupeční šňůry nebo samovolně potracených plodů nebo z mesenchimální tkáně samých pacientů zavají nahlédnout, že provokační a z bioetického hlediska nesprávná linie výzkumu kmneových embryonálních buněk není vůbec nepostradatelná pro moudrou a vážnou obnovující medicinu, ba marnotratně odčeprává velké finanční zdroje, které by umožnily rychlejší a bezpečnější výsledky, kdyby byly použity na výzkum "dospělých" kmneových buněk. Stačilo by připomenout úplné uzdravení velmi těžkých a rozsáhlých spálenin, jež lze dne dosáhnout, tímže se použijí kmenové buňky přítomné v malých zlomcích kůže samého subjektu, přímo rozmnožené v pěstování a schopné dát velmi vysoké množství epidermických buněk, takže by stačily pokrýt pokožku stovek jednotlivců.

Terapeutické klonování se navrhuje jako další krok k přípravě kmneových embryonálních buňek imunologicky přijatelnýách pro subjekt, jemuž by měly sloužit k regenerativní lékařské léčbě. To vyžaduje přenesení jádra somatické buňky určitého subjektu do vaječné buňky (lidského ovocytu) zbavené jádra, po němž následuje, i když velmi zřídka, embryonální vývoj transnukleovaného ovocity až do stadia blastocysty, z ní se vyjme vnitřní buněčná hmota (ICM), produkují se kmenové buňky a nakonec kýžené diferenciované buňky. Tyto pěstěné buňky by byly skrze genetickou terapii připraveny pro implantaci do pacienta bez nebezpečí odmítnutí V tomto případě ovšem embryo, kterému se podaří začít svůj vývoj, je "klon" v embryonálním stavu subjektu dárce jádra, zkonstruovaný za čirým výzkumným účelem vzhledem k možným aplikacím na terapeutickém poli.

Ve skutečnosti postup terapeutického klonování, jež je vlastním klonováním lidských embryí k výzkumným účelům (research cloning) s terapeutickým výhledem, byl již zkoušen s mizivými výsledky, takže první kteří se na to odvážili - J.B.Cibelli a spolupracovníci - v roce 2001 uzavřeli svou práci tvrzením: "Trváme na tom, že užívání přenesení jádra (NT) v lideké reprodukci je za nynšjího stavu neospravedlnitelné". Nicméně i když tím byla společnost ohromena a titul závažného komentáře v časopisu Science tvrdil: "Zpráva o klonování zažíhá debatu a skepticismus", pokusy o pokračování v této technologii neustávají: 10. 8. 2005 Human Fertilization and Embryology Authority (HFEA) udělila žádané povolení k terpaeutickému klonování skupině badatelů univerzity v Newcastle - a v únoru 2005 Roslin Institutu; v Japonskuse vyvíjí silná nátlak pro definitvní souhlas s touto technologií, na niž byla uvalena moratorie až do června 2004.

Postoje a rozhodnutí, jež udělaly národy, které se zabývaly těmito důležitými výhledy a nevyhnutelně vážným etickým problémům tohoto nového pole výzkumu ve větším nebo menším rozsahu ozřejmují těžkou situaci ve společnosti t.zv. "rozvinutého" světa. totiž úpadek nebo vážné ohrožení dvou nejzákladnějších společenských hodnot: důstojnost lidské bytosti a její právo na život od početí. Krátce, sza současného stavu v obou liniích výzkumu se lidská embrya vyvinutá až do pátého dne respektivně umělým oplodněním nebo přenesením jádra, jsou ničena s cílem, získat z nich kmenové buňky schopné dát vznik, následkem procesů diferneciace zvláštním druhům žádoucích buněk, podle tkáně, která se má obnovit.

Kdo uvažuje o odpovědnosti za vlastní činy, ten si nutně musí klást otázku: jaký je to důvod nebo jaké důvody se uvádějí nebo jaké by se měly uvádět, aby se považovalo za ospravedlnitelné a dovolené zničení - otevřeně řečeno - zabití - tolika lidských embryí ? Odpověď dává zmíněný "Donaldsonův raport". Říká: "Někteří tvrdí, že embryo nevyžaduje ani nezasluhuje žádnou mravní pozornost. Komise naopak má za to, že je třeba dát přednost postoji těch, kteří uznávají embryu zvláštní statut, jako potncionálnímu lidskému bytí, ale zastávají, že respektování embrya má odpovídat jeho výviojovému stadiu a že vzhledem předevšíém k počátečním stadiům může být vyváženo možnými dobrodiními pocházejícími z výzkumu." Nicméně táž Donaldsonova komise velmi čestně před dvěm dalšími postoji chtěl uznat a zdrůaznit, že "významný proud myšlení zastává, že užívání jakéhokoliv embrya pro výzkumné účely je nemorální a nepřijatelné".

Ve skutečnosti k tomuto postoji vede poznání biologické pravdy o lidském embryu a rozumová reflexe o jeho skutečném ontologickém stavu. Tento postoj vynucený církví ve jménu víry, kterou vyznává, a tím přispívá - jak se snaží namlouvat její nepřátelé - k tomu, aby bránil vědeckému pokroku; je to pravý opak, jak výslovně tvrdí Instrukce Donum vitae (dar života) je to zákrok inspirovaný láskou, jakou musí mít k člověku, tímže mu napomáhá poznávat a respektovat jeho práva a jeho povinnosti". Uznání diktované rozumem, to je člověkem, který se zamýšlí nad sebou a nad svými činy, a odvozuje z nich svou odpovědnost.

Věda a technologie zaplavené pocitem všemohoucnosti a nezávislosti, podporované politickými a společenskými silami, jež mají k dispozici mocné a poutavé masové sdělovací prostředky, navzdory skvělým objevům a mimořádnému pokroku, zapomínají na pravou velikost lidské bytosti, která je již přítomna - i když neviditelná pro naše oči - v onom minimu lidského subjektu, který, jak dokazuje objektivní věda a nestranná moudrost, začíná svou cestu ve chvíli oplodnění. Pronikavě to vyjádřil Jan Pavel II 29. října 1994 v řeči k členům Papežské akademie věd: "Člověk se nesmí dát okouzlit mýtem pokroku, jakoby možnost uskutečnit nějaký výzkum nebo zavést nějakou techniku dovoloval je ihned kvalifikovat jako mraně dobré. Mravní dobro se měří podle autentického dobra, jež prokazuje dotyčnému člověku podle jeho dvojí dimenze - tělesné a duchovní."

La Civiltá Cattolica 2005 II 315-322

Pro Res Claritatis přeložil P. J. Koláček SJ