Z projevu ministra Dostála

Zdůrazňuji, že koncepce tohoto zákona je založena na vytvoření zvláštního zákona. Ale to nebylo přáním státu, státních úředníků ani ministra kultury, ale tak se stalo výslovně na základě přání církví a náboženských společností, nikoliv tedy na základě jakéhokoliv diktátu státu.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

poslat dar

300 Kč 500 Kč 1 000 Kč

DAROVAT 500 Kč

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.

OBJEDNAT MONITOR

Rád bych se zastavil u některých problémů, které byly mými kolegy hlavně z KDU-ČSL prezentovány při projednávání zákona v kulturním výboru. Například jsou námitky proti tomu, že místo pojmu "církevní právnická osoba" se zavádí v zákoně pojem "evidovaná právnická osoba". Jenomže to je proto, že podle tohoto zákona jsou registrovány nejen církve, ale též náboženské společnosti. Náboženské společnosti nemají a nemohou mít církevní právnické osoby. Byly to ostatně náboženské společnosti, které protestovaly proti tomu, aby byly označovány jejich právnické osoby za církevní právnické osoby. Proto jsme po dlouhém hledání a diskusích našli onen pojem "evidovaná právnická osoba". Nevím, proč je nutno v tom hledat okamžitě politikum, když jde ve své podstatě, dámy a pánové, o pouhý sémantický spor. Nebo ani ne o spor. Jde o záležitost, která přece jde takto věcně vysvětlit. Kdyby existovaly v tomto státě pouze církve, budou pouze církevní právnické osoby. Ale jestliže existují náboženské společnosti vedle církví, tak přece kvůli církvím podle mého názoru nemohou být diskriminované tím, že se jim bude vnucovat to, že mají církevní právnické osoby.

...

Také musím říci, že naprosto nerozumím tomu, proč by v zákoně, jehož novelizaci dneska předkládám, nemohla být stanovena odděleně ustanovení o tom, co je nutné k evidenci vnitřních součástí církví, v nichž jsou pouze věřící dané církve, a co je nutné k evidenci charitativních zařízení, ve kterých přece nepracují jen věřící a které jsou určeny nejen pro věřící. A to nechci mluvit o charitativních společnostech, které pracují naprosto mimo jakoukoliv církev nebo náboženskou společnost. U obou těchto skupin právnických osob přece zůstávají církve jejich zakladateli a zákon v žádném případě tímto odděleným stanovením podmínek neříká, ale naprosto to nestanovuje, že by jedna z těchto skupin byla méně hodnotná než skupina, která je svým způsobem napojena na církev. Kdybychom tak stanovili, že některá z těchto skupin je více hodnotná, tak jaksi bychom opět stáli před oním problémem, že jistou část charity diskriminujeme.

...

Odůvodnění nálezu Ústavního soudu přece nemůže mít větší právní sílu než existující zákony. Konkrétně by tedy ani nemohlo být zrušeno ustanovení § 19 odst. 2 občanského zákoníku. A teď prosím cituji, že "právnické osoby vznikají dnem, ke kterému jsou zapsány do obchodního nebo jiného zákonem určeného rejstříku". Musím tedy nesouhlasit proti stále přetrvávajícímu názoru, že jsou to církevní představitelé, kteří mohou svým rozhodnutím zřizovat právnické osoby podle právního řádu České republiky. Nikoliv, protože občanský zákoník, znovu opakuji, jasně říká: "Právnické osoby vznikají dnem, ke kterému jsou zapsány do obchodního nebo jiného zákonem určeného rejstříku."

...