Dopis ČEA

Česká evangelikální aliance, Michelská 1/7, 140 00 Praha 4

tel.: 244 029 147, 777 842 000, info@ea.cz

Vážený pane poslanče,

poslanecká sněmovna v současné době projednává vládní návrh zákona o ochraně před diskriminací (tzv. antidiskriminační zákon, sněmovní tisk 866).

Princip rovnosti občanů před zákonem považujeme za samozřejmé východisko právního státu a proto důraz na rovné zacházení a jeho legislativní ochranu vítáme. Čelit různým formám pronásledování, ponižování a nespravedlivého zacházení považujeme i my sami, jako představitelé křesťanských církví, za součást svého života ve společnosti.

Současně nelze nevidět, že určitá forma rozlišování a hodnocení, tedy vlastně provádění volby na základě těch či oněch preferencí, které považujeme za podstatné, je vlastní lidskému životu, je vetkána do samé podstaty naše osobního i společného života. Každý z nás každodenně rozhoduje, vybírá si, volí, dává přednost či naopak odmítá - a tím realizuje svou lidskou důstojnost a svobodu.

Úkolem zákonodárce pak je nikoliv tuto svobodu volby odstranit, nýbrž bdít nad tím, aby se děla bez újmy na lidské důstojnosti, lidských právech a občanských svobodách každé ze zúčastněných stran.

Tento poněkud zdlouhavý úvod vytváří kontext, v jehož rámci Vás žádáme o úpravu navrhovaného zákona tak, aby jeho výklad neumožňoval omezování oprávněných práv a nebyl v konfliktu se svobodou vyznání a přesvědčení.

Obáváme se totiž, že plošná aplikace navržených antidiskriminačních opatření může vést k absurdním situacím, kdy bude omezena svoboda náboženských či filosofických spolků zaměstnávat osoby, který by sdílely étos dané organizace a byly k němu loajální.

Např.:

• Církevní škola určité denominace uvede do podmínek výběrového řízení na pozici učitele podmínku členství ve své denominaci a aktivní křesťanskou víru a tím se dostane do konfliktu s navrhovanou antidiskriminační legislativou a může být vystavena možnostem žalob např. ze strany žadatelů o zaměstnání, kteří se hlásí k ateismu.
• Křesťanská organizace pracující s dětmi a mládeží zaměstná ženu na plný úvazek, jež se sice hlásí ke křesťanství, ale později se ukáže, že je praktikující bisexuálkou. Pokud s ní na základě této skutečnosti organizace bude chtít rozvázat pracovní poměr, protože se to neslučuje s jejím étosem a vzorem chování, jenž chtějí předávat další generaci, může být obviněna s diskriminace na základě sexuální orientace.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

poslat dar





300 Kč 500 Kč 1 000 Kč

DAROVAT 500 Kč

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.

OBJEDNAT MONITOR
• Požadavek, aby zaměstnanec církve byl např. stoupencem určitého křesťanského učení či splňoval požadavky co do pohlaví (např. výlučné svěcení mužů v některých církvích) a rodinného stavu (byl např. neženatým mužem), bude považován za diskriminaci, zakázanou tímto zákonem;
• Atd.

Předkladatel zákona si byl patrně této možné nesnáze vědom, proto se pokusil v ust. § 5 formulovat oprávněné výjimky, které za diskriminaci považovány býti nemají:

§ 5 Přípustné formy rozdílného zacházení

(5) Diskriminací není rozdílné zacházení z důvodu pohlaví, sexuální orientace, věku, nepříznivého zdravotního stavu, náboženství či víry, nebo proto, že je osoba bez vyznání, ve věcech uvedených v § 1 odst. 1 písm. f) až j), pokud je toto rozdílné zacházení věcně odůvodněno oprávněným účelem a prostředky k jeho dosahování jsou přiměřené a nezbytné. Ustanovení odstavců 1 až 4 tím nejsou dotčena.

Žel, učinil tak způsobem, který dovoluje mnohoznačný výklad, nezmiňuje výslovně problematiku náboženských organizací, jichž se zejména může týkat, a navíc znamená značné zúžení i oproti dokumentům Evropské unie, které se touto problematikou zabývají.

Žádáme proto, aby navrhovaný zákon jednoznačně a výslovně zaručoval právo církví a jiných organizací, jejichž étos je založený na náboženství nebo víře, aby u osob, které přijímají do zaměstnání, mohly uplatnit rozdílné zacházení, které není diskriminací, za podmínek, stanovených tímto zákonem a aby od osob, které pro ně pracují, vyžadovaly loajalitu k étosu organizace.

Činíme tak mimo jiné také s odvoláním na Směrnici Rady 2000/78/ES z 27. 11. 2000, která ustanovuje všeobecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnaní a povolaní a ve svém čl. 4 (Požadavky na zaměstnání) výslovně uvádí:

1. (...) mohou členské státy stanovit, že rozdíl v zacházení, který je založený na charakteristice, související s některým z důvodů podle čl. 1, není diskriminací, pokud pro povahu určitých pracovních činností anebo pro kontext, ve kterém jsou vykonávány, tato charakteristika tvoří skutečný a rozhodující požadavek na zaměstnání pod podmínkou, že cíl je oprávněný a požadavek je přiměřený.

2. (...)

Jsou-li ustanovení této směrnice jinak splněná, nebude tato směrnice na újmu právům církví a jiných veřejných nebo soukromých organizací, konajících v souladu s ústavou a právním řádem státu, jejichž étos je založený na náboženství nebo víře, aby od osob, které pro ně pracují, vyžadovali konání v dobré víře a loajalitu k étosu organizace.

Podobná výhrada pro církevní, náboženské a filosofické organizace je opakovaně uváděna i v odst. 24 preambule výše citované směrnice:

Evropská unie ve svém vyhlášení č. 11 o právním postavení církví a nekonfesních organizací, které je přílohou Závěrečného aktu Amsterdamské úmluvy, výslovně uznala, že respektuje a nepředepisuje právní postavení církví a náboženských sdružení nebo společenství, upravené vnitrostátními právními předpisy členských států a že rovněž respektuje postavení filozofických a nekonfesních organizací.

Proto si členské státy mohou nadále zachovat nebo ustanovit zvláštní právní předpisy o zásadních, zákonných a oprávněných požadavcích na zaměstnávání, které by se mohli vyžadovat pro výkon některé pracovní činnosti.

Aby se předešlo nejednoznačnostem při výkladu zákona, které by v praxi mohly vést až ke konfliktům se svobodou vyznání a svědomí a k omezení ústavou garantovaného práva náboženských společností spravovat své záležitosti samostatně a nezávisle na státních orgánech, žádáme Vás, pane poslanče, abyste se zasadil o to, aby výše uvedené zásady byly do navrhovaného zákona v přiměřené podobě vtěleny a aby byly výslovně vztaženy nejen na církve a náboženské společnosti, ale i na církevní právnické osoby, jakož i školská, zdravotní a sociální zařízení, zřizovaná církvemi a obdobnými organizacemi.

Věříme, že porozumíte našim obavám a naleznete způsob, jak dosáhnout toho, aby zákony nebyly hrozbou tomu, kdo hodlá svobodně žít a pracovat v souladu se svým svědomím a přesvědčením.

Níže si dovolujeme předložit konkrétní návrhy alternativního znění příslušného ustanovení zákona.

Pozměňovací návrh k § 5, odst. 5 zákona o ochraně před diskriminací (antidiskriminační zákon), sněmovní tisk 866)

Vládní návrh zákona (původní znění):

§ 5 Přípustné formy rozdílného zacházení

(3) Diskriminací není rozdílné zacházení z důvodu pohlaví, sexuální orientace, věku, nepříznivého zdravotního stavu, náboženství či víry, nebo proto, že je osoba bez vyznání, ve věcech uvedených v § 1 odst. 1 písm. f) až j), pokud je toto rozdílné zacházení věcně odůvodněno oprávněným účelem a prostředky k jeho dosahování jsou přiměřené a nezbytné. Ustanovení odstavců 1 až 4 tím nejsou dotčena.

Navrhované znění:

§ 5 Přípustné formy rozdílného zacházení

(3) Diskriminací není rozdílné zacházení z důvodu pohlaví, sexuální orientace, věku, rodinného stavu, zdravotního stavu, náboženství či víry, nebo proto, že je osoba bez vyznání:

a) jde-li o zaměstnání nebo povolání vykonávaná v církvích nebo náboženských společnostech, pokud je k tomu věcný důvod spočívající v povaze náboženské nauky či ve vnitřních předpisech církve a uplatněné požadavky jsou jim přiměřené;

b) jde-li o vzdělávání v náboženské nauce nebo pro účely výkonu povolání v církvi nebo náboženské společnosti, pokud je k tomu věcný důvod spočívající v náboženské nauce či vnitřních předpisech církve či náboženské společnosti a uplatněné požadavky jsou jim přiměřené;

c) jde-li o zaměstnání nebo povolání vykonávaná ve školách a školských zařízeních, zdravotních, sociálních a charitativních zařízeních, zřizovaných církvemi a obdobnými organizacemi, jejichž étos je založený na náboženství nebo víře, pokud je k tomu věcný důvod spočívající v povaze náboženské nauky či vnitřních předpisech církve nebo náboženské společnosti a uplatněné požadavky jsou jim přiměřené; tyto organizace mají právo od osob, které pro ně pracují, vyžadovat loajalitu k étosu organizace;

d) jde-li o poskytování zboží nebo služeb církví nebo náboženskou společností, pokud je k tomu věcný důvod spočívající v povaze náboženské nauky či ve vnitřních předpisech a uplatněné požadavky jsou jim přiměřené,

Zdůvodnění:

Oprávnění k zákonnému zakotvení této výhrady poskytuje např. Směrnici Rady 2000/78/ES z 27. 11. 2000, která ustanovuje všeobecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnaní a povolaní, která ve svém čl. 4 (Požadavky na zaměstnání) uvádí:

1. (...) mohou členské státy stanovit, že rozdíl v zacházení, který je založený na charakteristice, související s některým z důvodů podle čl. 1, není diskriminací, pokud pro povahu určitých pracovních činností anebo pro kontext, ve kterém jsou vykonávány, tato charakteristika tvoří skutečný a rozhodující požadavek na zaměstnání pod podmínkou, že cíl je oprávněný a požadavek je přiměřený.

2. (...)

Jsou-li ustanovení této směrnice jinak splněná, nebude tato směrnice na újmu právům církví a jiných veřejných nebo soukromých organizací, konajících v souladu s ústavou a právním řádem státu, jejichž étos je založený na náboženství nebo víře, aby od osob, které pro ně pracují, vyžadovali konání v dobré víře a loajalitu k étosu organizace.

Církve a náboženské společnosti mají často přísnější nárok na životní styl člověka, než je obecný nárok demokratické společnosti. To je oprávněné, neboť členství v církvi je věc svobodného rozhodnutí jednotlivce. Proto je třeba těmto institucím umožnit tento nárok uplatnit i vůči těm, kdo v těchto organizacích pracují či chtějí pracovat. Jeví se proto jako přirozené, aby zákon zahrnoval výslovnou výhradu z diskriminace v případech, kdy vnitřní předpisy církve či povaha náboženské nauky omezují určité úkony či pozice co do kritérií, uváděných jako diskriminační v ust. § 1 předkládaného zákona (pohlaví, sexuální orientace, rodinný stav, příslušnost k náboženství či víra, apod.)

Obdobně je přirozené, aby církve a náboženské společnosti či organizace, jejichž étos je založený na náboženství nebo víře, mohly tyto podmínky vztáhnout i na jimi zřizovaná školská, charitativní či sociální zařízení, stojící často vně struktur církve. Představa, že např. islámská nadace bude proti své vůli nucena zaměstnat člověka, který, ač odborník není loajální k duchu či étosu dané organizace a nesdílí její ideály, je jistě absurdní.

Upozorňujeme rovněž na skutečnost, že námi navrhované znění odst. 3 § 5 téměř doslova odpovídá původnímu znění vládního návrhu, který pak ovšem, žel, v průběhu legislativního projednávání doznal změn, které znamenaly vypuštění všech výslovných výhrad pro náboženské organizace.

S úctou

Mgr. Jiří Unger, tajemník ČEA a vedoucí její socio-politické komise

ČEA byla založena v roce 1991 a sdružuje 6 protestantských církví (přibližně 55 000 lidí), 30 křesťanských neziskových a charitativních organizací, velký počet místních sborů a jednotlivců z dalších denominací v ČR. ČEA je členem Světové evangelikální aliance, které v současnosti celosvětově zahrnuje více než 200 milionů lidí ve 120 národních aliancích.