Magisterium o stvoření a evoluci

Interview s P. Rafaelem Pascualem

Evoluci a stvoření lze sloučit, říká filosof, který dokonce mluví o "evolučním stvoření".

P. Rafael Pascual, ředitel magisterského programu "Věda a víra" na papežské universitě Regina Apostolorum, tyto skutečnosti komentuje a vysvětluje, že cíl Bible není přírodovědecký.

**Diskuse o evoluci a víře se znovu živě rozproudila letos v létě, když vídeňský kardinál Schönborn publikoval v New York Times ze 7. července článek, v němž tvrdí: "Vědecké teorie, které se snaží odvysvětlit to, co se jeví jako plán, jakožto pouhý výsledek 'náhody a nutnosti', nejsou vůbec vědecké."

Pro lepší porozumění této záležitosti požádala agentura ZENIT o rozhovor P. Pascuala, autora knihy "L'Evoluzione: crocevia di scienza, filosofia e teologia" (Evoluce: křižovatka vědy, filosofie a teologie), kterou nedávno v Itálii vydalo Studium.**

Z: Říkáte ANO evoluci a NE evolucionismu?

P: Zdá se, že ohledně evoluce panuje docela dobrý souhlas, je-li chápána jako vědecká teorie založená na empirických údajích, i když není tak úplně pravda, že už k ní není co dodat nebo jak ji doplnit, především pokud jde o mechanismy, které ji řídí.

Naproti tomu si nemyslím, že je přijatelný evolucionismus ve smyslu ideologie, jež tvrdí, že vše závisí na náhodě a na nutnosti, jak říká Jacques Monod ve své knize "Chance and Necessity" (Náhoda a nutnost, 1970 - pozn. překl.) a předkládá tak ateistický materialismus.

Tento evolucionismus nelze obhájit ani jako vědeckou pravdu ani jako důsledek vědecké teorie evoluce,jak někteří tvrdí.

Z: Říkáte ANO stvoření a NE kreacionismu?

P: Stvoření je pravda pochopitelná pro rozum a zvlášť pro filosofii, ale je to také pravda zjevená.

Na druhé straně tak zvaný kreacionismus je také, stejně jako evolucionismus, ideologie založená v mnoha případech na chybné teologii, totiž na doslovném výkladu biblických pasáží, jež by o původu druhů podle jeho stoupenců říkaly, že každý druh byl bezprostředně stvořen Bohem a že je neměnný v průběhu času.

Z: Je evoluce slučitelná se stvořením?

P: Evoluce a stvoření mohou být samy o sobě slučitelné; můžeme mluvit - aniž se dopustíme kontradikce v termínech - o "evolučním stvoření" nebo "stvořením evolucí", zatímco evolucionismus a kreacionismus jsou nevyhnutelně neslučitelné.

Na druhé straně nepochybně existoval inteligentní plán, ale podle mého mínění to není otázka vědecké teorie alternativní k teorii evoluce. Zároveň je třeba zdůraznit, že evolucionismus chápaný jako materialistická a ateistická ideologie není vědecký.

Z: Co k těmto otázkám říká magisterium Církve?

P: Magisterium Církve není zásadně proti evoluci jako vědecké teorii.

Přitom na jedné straně uznává specifickou oblast legitimního vědeckého výzkumu a vyzývá vědce, aby v něm pokračovali; ale s ohledem na ideologie, jež jsou v pozadí některých verzí evolucionismu, poukazuje jasně na některé základní body, jež je nutné respektovat:

• Působení Boha jako příčiny není možné a priori vylučovat. Věda je nemůže potvrdit ani popřít.

• Lidská bytost byla stvořena k obrazu a podobenství Boha. Z této skutečnosti vyplývá její důstojnost a věčné určení.

• Mezi člověkem a ostatními živými bytostmi je diskontinuita daná jeho spirituální duší, jež nemůže vznikat prostou biologickou reprodukcí, nýbrž bezprostředním Božím stvořením.

Z: Které fundamentální pravdy o původu světa a člověka označuje Církev za základní?

P: Je jasné, že se magisterium Církve nezabývá otázkami ve vlastním smyslu vědeckými, jež ponechává výzkumu specialistů. Pokládá však za svou povinnost zasahovat v zájmu vyjasnění důsledků etické a náboženské povahy, jež jsou s těmito otázkami spjaty.

Jako první zdůrazňuje princip, že pravda nemůže být v rozporu s pravdou; nemůže být skutečný kontrast nebo konflikt mezi nějakou pravdou víry - neboli zjevenou pravdou - a pravdou rozumu, tj. pravdou přirozenou, protože Bůh je původcem obou.

Za druhé klade důraz na to, že cíl Bible není přírodovědecký, nýbrž náboženský. Proto by nebylo správné vyvozovat z ní důsledky, jež by mohly spadat do oboru přírodních věd, ať v nauce o počátku vesmíru nebo o biologickém původu člověka.

Exegeze biblických textů musí být proto korektní, jak jasně ukazuje Papežská biblická komise v dokumentu "Výklad Bible v Církvi" (pozn. překl.: česky Zvon 1993).

Za třetí pro Církev není pravda o stvoření neslučitelná s vědeckou teorií evoluce. Bůh mohl stvořit svět evolucí; to samo o sobě nic neubírá Božímu příčinnému působení. Naopak je takto možné lépe se soustředit na jeho bohatství a účinnou moc.

Za čtvrté lze v otázce původu člověka připustit evoluční proces, pokud jde o jeho tělesnou přirozenost, ale jelikož duše je spirituální, je v jejím případě nutno počítat s přímou stvořitelskou činností Boží; to, co je duchové, nemůže mít původ v něčem, co duchové není.

Mezi hmotou a duchem je diskontinuita. Duch nemůže vyplývat nebo se vynořovat z hmoty, jak tvrdili někteří myslitelé. Proto je u člověka ve vztahu k jiným živým bytostem diskontinuita, "ontologický skok".

Konečně - a tím přicházíme k ústřednímu bodu: skutečnost, že člověk je stvořen a milován bezprostředně Bohem, je to jediné, co může v poslední instanci ospravedlnit důstojnost lidské bytosti.

Vskutku, člověk není výsledkem prosté náhody nebo slepého osudu, nýbrž plodem Božího plánu. Lidská bytost byla stvořena k obrazu a podobenství Boha; ještě více než to: člověk je povolán ke vztahu společenství s Bohem. Jeho určení je věčné, a proto není prostě podroben zákonům tohoto pomíjejícího světa.

Lidská bytost je jediný tvor, jejž Bůh chtěl pro ni samu; člověk je cílem sám v sobě a nemůže se s ním nakládat jako s prostředkem k dosažení žádného jiného cíle, ať by se zdál jakkoli ušlechtilý.

Z: Je tedy nutná vhodná antropologie, jež bere toto všechno v úvahu a jež může ukázat lidskou bytost v její úplnosti.

P: Ohledně vztahu se světem vědy, jaký Církev podporuje, řekl Jan Pavel II., že se spolupráce mezi náboženstvím a přírodovědou stává ziskem pro obě strany, aniž je jakkoli dotčena autonomie jedné nebo druhé.

Z: Jak smýšlí o stvoření a evoluci Benedikt XVI.?

P: Zřejmě nejde o alternativu typu "buď stvoření, anebo evoluce", spíše s určitou artikulací.

V roce 1981, tehdy ještě jako mnichovský arcibiskup, psal kardinál Joseph Ratzinger v řadě svých homilií o prvních kapitolách knihy Genesis: "Přesná formule je stvoření a evoluce, protože to dvojí odpovídá na dvě různé otázky. Vyprávění o prachu země a Božím dechu nám neříká, jak člověk fakticky vznikl. Říká nám, že je to člověk. Promlouvá k nám o jeho nejhlubším počátku, osvětluje plán, který je za ním. Kdežto teorie evoluce se zase snaží definovat a popisovat biologické procesy. Nepodařilo se jí však vysvětlit zdroj ´projektu´ člověk, vysvětlit jeho vnitřní původ a jeho esenci. Máme tedy před sebou dvě otázky, které se navzájem nevylučují, nýbrž doplňují."

Ratzinger mluví o rozumné povaze víry ve stvoření, jež dodnes zůstává nejlepší a nejpřijatelnější z teorií.

Jeho text totiž pokračuje takto: "Prostřednictvím stvoření se na nás dívá sám Bůh. Fyzika, biologie a přírodní vědy obecně nám podávají novou, neslýchanou zprávu o stvoření, s grandiózními a novými obrazy, jež nám umožňují rozpoznávat tvář Stvořitele a znovu nám dávají vědět: ano, na počátku a v nejhlubší hloubce každé bytosti je Creator Spiritus. Svět není produktem temnoty a absurdity. Vychází z takové inteligence, z takové svobody a takové krásy, jež je láskou. Uznáme-li to, vlévá nám to odvahu, která nás uschopňuje žít, která nás činí schopnými s důvěrou čelit dramatu života."

Je významné, že papež Benedikt XVI. řekl ve své homilii na začátku své služby Petrova nástupce: "Nejsme jakýmsi náhodným a bezvýznamným produktem evoluce. Každý z nás je výsledkem Boží myšlenky. Každý z nás je chtěný, každý z nás je milovaný, každý z nás je nutný."