Sezóna mediálních útoků na katolicismus pokračuje

Tentokrát přilévá do ohně mexický film

Londýn, 2.11.2002 (Zenit) - Zdá se, že některá média chápou útoky na katolickou církev jako celoroční povyražení.

**Poslední skandální film "Zločin pátera Amara", který je "kasovním trhákem" v rodném Mexiku, má být podle New York Times z 21.10. uveden v USA 15. listopadu. Američtí žurnalisté si v něm všímají hlavně hříšných vášní a zneužívání moci v Církvi.

Protesty ze strany Církve byly odmítány známými odkazy na svobodu projevu. Jak řekl Carlos Carera, režisér filmu, "je velmi zdravé, aby Církev pochopila, že už nemá takovou moc, že její moc není absolutní. Nyní jí musí být zcela jasné, že přinejmenším v otázkách cenzury nemá žádný vliv."**

Mexičtí biskupové vysvětlili ve svém prohlášení z 12.8., že je v sázce víc než otázky cenzury. Film je podle nich "urážkou náboženského přesvědčení katolíků a hanobí nejposvátnější hodnoty katolického společenství". Svoboda projevu, zdůraznili, neznamená právo očerňovat osoby nebo instituce.

Arcibiskup z Morelie, Alberto Suárez Inda, řekl v bulletinu místní tiskové služby z 25.8., že na fimu není nejvíc urážlivé špinění pověsti kněží. Daleko víc jde o svatokrádežný přístup k svátostem včetně Eucharistie a k Panně Marii. V jedné scéně filmu například žena vyjme hostii z úst a dá jí kočce.

Jiným příkladem jsou "Sestry svaté Magdalény", film, který získal Zlatého lva na letošním filmovém festivalu v Benátkách. Vypráví o třech toulavých děvčatech poslaných do domova vedeného řeholnicemi; děj se odehrává v Irsku v šedesátých letech a je prezentován jako skutečný příběh. Líčí, jak byly tři hrdinky filmu mentálně i fyzicky zneužívány.

Jde o film společnosti Miramax, známé svým nepřátelským postojem k Církvi. Jiný film téže společnosti z roku 1995, "Kněz", vyvolal bojkot některých církví proti majiteli Miramaxu Disneymu. Miramax se v r. 1999 chystal uvést film "Dogma", ale po bouři protestů proti jeho rouhavému obsahu od tohoto plánu upustil.

Ale jak věrohodný je obsah filmu "Sestry svaté Magdalény"? Italský katolický spisovatel Vittorio Messori analyzoval tento snímek v článku ze 14.9. v Corriere della Sera.

Předně poznamenává, že irské polepšovny byly pod přísným státním dohledem. Kromě toho většina jejich chovanek byla předtím odsouzena kvůli různým trestním činům tribunály pro mladistvé, zatímco podle filmu se tři dívky k řeholnicím dostaly na žádost svých rodičů.

Messori dále uvádí, že katolické polepšovny nebyly v té době nijak horší než jiné, ať byly řízeny řeholnicemi, státem nebo jinými náboženskými denominacemi; to znamená, že se film zaměřje na katolické církevní instituce unfair způsobem. Upozorňuje též na to, že tělesné tresty byly tehdy běžné i v drahých soukromých internátních školách. Konečně v rozporu s líčením ve filmu bylo možné děvčata na žádost rodičů z polepšovny propustit.

Ignorování skutečnosti

Filmový průmysl, i když náboženskou víru nenapadá, ji často prostě ignoruje. Jak napsala Donna Britt 2.8. v recenzi na film "Znamení" pro Washington Post, "přímo ji omráčilo, že filmová postava vůbec hovoří o Bohu". Podle ní "film za filmem, televizní program za programem předvádí lidem všechny druhy zločinu, teroru, nemoci nebo zrady, aniž se sebeméně zmíní o vyšší moci nebo ji dokonce uzná".

Velmi zřídka se náboženství předvádí jako něco, "k čemu chce většina lidí patřit", říká dále Donna Britt a odvolává se na režisérku Sushama Austin-Connorovou. Ta říká, že záměrným vymazáváním tak důležité součásti lidských životů se jejich obraz v médiích stává nereálným.

Kritik Michael Medved loni poznamenal v eseji "Zábava - příspěvek Hollywoodu k antiamerikanismu v zahraničí", že podle věrohodných statistik se bohoslužeb týdně účastní 40% Američanů, filmových představení 4krát méně. "Ale v hollywoodských snímcích o současné americké společnosti se zřídka vůbec objeví návštěva kostela nebo synagogy."

I rozhlas má problémy s náboženstvím. "Myšlenka na den" v Programu BBC 4 byla po dlouhou dobu chvilkou, v níž přinášeli posluchačům krátkou úvahu lidé různých náboženských příslušností. Nedávno se podílu na tomto vysílacím čase dožadovala k prezentování svých nenáboženských myšlenek též Národní sekulární společnost, Britská humanistická asociace a další uskupení. Když BBC odmítla takovému přání vyhovět, kriticky na to reagovala Polly Toynbee (Guardian, 6.9.). Ponechat denně v programu necelé 3 minuty duchovního komentáře bylo podle ní nebezpečným rozhodnutím v době, kdy náboženští fundamentalisté "vyhrožují globálním Armageddonem".

Podle Polly Toynbee změnil křesťanský fundamentalismus "každého" politika USA v "křižáka", z nichž každého staví na roveň s islamistickými radikály. Do této kategorie zahrnula i papeže, protože "zabíjí miliony lidí bezohledným šířením AIDS". Pro ni "náboženství není nic pěkného; zabíjí a je toxické všude tam, kde mu lidé skutečně věří".

A jak by si představovala využití "Myšlenky na den"? Napsala: v té chvilce "by se měl šířit, ano, s misionářským zápalem šířit militantní sekularismus. Náboženství patří do osobní a nikdy ne do veřejné sféry."

V dekretu Druhého vatikánského koncilu "Inter mirifica" (o hromadných sdělovacích prostředcích) se říká, že média "při správném užívání mohou prokazovat lidstvu velké služby". Ale Církev také pociťuje "bolest nad škodami, které velmi často vzešly lidské společnosti z jejich zneužívání".

Tento dekret je dnes stejně aktuální jako v roce 1963, kdy byl vydán.