Anti-křesťanství v dnešním veřejném prostoru

19.06.2006, Zenit


**Náboženská intolerance existuje nejen v diktátorských režimech, ale v jemnějších formách i ve svobodných demokratických zemích, říká Joan-Andreu Rocha Scarpetta, profesor religionistiky a ekumenismu na univerzitě Regina Apostolorum a Evropské univerzitě v Římě; na toto téma přednášel na konferenci, kterou ve dnech 12.-13. června pořádala v Alma-Atě v Kazachstánu Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) na téma podpory tolerance.**

Profesor Scarpetta poskytl interview agentuře Zenit.

Jaký byl hlavní úkol konference OBSE v Alma-Atě?

R: Úkolem konference bylo zhodnotit situaci a navrhnout nové cesty k lepšímu porozumění mezi různými kulturami, náboženstvími a etniky.

Podnětem k jejímu uspořádání byly nedávné události po uveřejnění karikatur proroka Mohameda a závažné urážky náboženského cítění, které vyvolaly.

V Turecku vyprovokovaly vraždu katolického kněze, v jiných částech světa útoky a hrozby zaměřené proti jiným křesťanům i případy násilí. Nešlo o ojedinělý jev, nýbrž o řetězovou reakci, do níž byly zataženi i příslušníci dalších náboženství.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Tyto tendence navodily vhodnou chvíli, abychom se soustředili na otázky náboženské identity a na její místo ve společnosti v kontextu svobody slova a osobitosti náboženství.

Z: Byla diskriminace křesťanů ústředním tématem konference?

R: OBSE bojuje proti diskriminaci a intoleranci, zejména v případech antisemitismu a islamofobie, a to pomocí rozsáhlých specifických programů.

Ale pokud jde o diskriminaci křesťanů, máme před sebou ještě veliký kus cesty. Diskriminace náboženských menšin získává nyní v agendě organizace větší důležitost, avšak diskriminaci křesťanů se stále věnuje malá pozornost.

Jak se diskriminace a intolerance vůči křesťanům projevuje?

R: Diskriminace a intolerance vůči křesťanům je zřejmá nejen v těch zemích, které ještě nedokáží zaručit svobodu náboženství, ale i v celkové kulturní atmosféře v podobě výsměchu křesťanským symbolům, obřadům a institucím.

Nyní uváděný program nazvaný Popetown (Papežské město), který zesměšňuje specifické stránky křesťanské víry a ukazuje vedoucí představitele katolické církve jako zločince zapletené do různých druhů ničemností, je toho jasným příkladem.

Nedávno bylo zavřeno několik internetových stránek kvůli jejich protikřesťanskému jazyku.

Četná moderní výtvarná díla a divadelní představení se vysmívají křesťanským symbolům a obřadům. I politikové si dovolují veřejně žertovat o křesťanských symbolech.

Rostoucí počet urážek proti křesťanům v podobě humoru, umění nebo pokřivené svobody projevu ukazuje, že je nutné něco dělat.

Z: Jak si tuto situaci vysvětlujete?

R: V zemích, v nichž křesťanství přestavuje základní kulturní pozadí a kde bylo náboženství redukováno na soukromou záležitost, si zvykáme na subjektivní víru, v níž "být věřící" neznamená "příslušet" k určitému útvaru.

Tím vzniká zvláštní situace, v níž se výsměch symbolům patřícím k naší víře jeví jako něco normálního, co se nás netýká. Absence reakcí povzbuzuje šíření tohoto druhu urážek, a to je nakonec setba intolerance.

Z: Jak mohou křesťané bojovat proti takovému typu diskriminace své víry?

R: První věcí je uvědomit si skutečnost skryté diskriminace. Ale rovnováha mezi svobodou projevu a respektem vůči specifické náboženské vnímavosti je naléhavou výzvou.

Měli bychom se učit na takové situace reagovat, samozřejmě bez násilí, ale dávat svůj nesouhlas najevo médiím, jež je produkují, a občanským institucím, které to dovolují. To by pomalu vytvářelo novou citlivost vůči zneužívání křesťanských symbolů na veřejnosti.

Nestátní organizace by také mohly hrát významnou roli. Některé z nich aktivně působí proti diskriminaci různých etnických skupin a náboženství. Snad je načase, aby se začaly důrazně zabývat veřejnou diskriminací křesťanských symbolů, obřadů a institucí a ne pouze přímým pronásledováním křesťanů.

Takové úsilí by otevíralo cestu specifičtějším akcím, jako je vytvoření kodexu slušnosti v otázkách svobody vyjadřování a respektu vůči náboženstvím, jenž by mohl zabraňovat růstu diskriminací proti křesťanské víře a jejím symbolům.

Z angličtiny přeložil Dr. Václav Frei.


Další články



Jak se dělá schizma

03.08.2026, RC Monitor 14/2026

Tradicionalistické Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX), poněkud hanlivě označované jako „lefebvristé“, zopakovalo 1. července 2026 svou někdejší historii. Tak jako zakladatel bratrstva arcibiskup Lefebvre vysvětil roku 1988 čtyři biskupy bez papežského pověření, uchýlilo se k obdobnému kroku i současné vedení bratrstva. Podle novelizovaných církevních trestních norem se jedná o spáchání deliktu popsaného skutkovou podstatou kánonu 1387 Kodexu kanonického práva: „Biskup, který bez papežského pověření vysvětí někoho na biskupa, a rovněž ten, kdo od něho přijímá biskupské svěcení, upadají do samočinné exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stolci.“

Naděje uprostřed únavy

27.07.2026, RC Monitor 14/2026

Zdá se, jako by se únava stala jedním z nejvýraznějších znamení naší doby. Stačí sledovat dění kolem nás. Války, nejistota, napětí mezi lidmi, osamělost, ekonomické starosti i množství protichůdných názorů mohou snadno vyvolat dojem, že se svět ubírá směrem, který nedokážeme ovlivnit. Největším nebezpečím přitom není strach, ale pomalá ztráta naděje.

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2026 Res Claritatis, z.s.