19.06.2006, Zenit
Profesor Scarpetta poskytl interview agentuře Zenit.
R: Úkolem konference bylo zhodnotit situaci a navrhnout nové cesty k lepšímu porozumění mezi různými kulturami, náboženstvími a etniky.
Podnětem k jejímu uspořádání byly nedávné události po uveřejnění karikatur proroka Mohameda a závažné urážky náboženského cítění, které vyvolaly.
V Turecku vyprovokovaly vraždu katolického kněze, v jiných částech světa útoky a hrozby zaměřené proti jiným křesťanům i případy násilí. Nešlo o ojedinělý jev, nýbrž o řetězovou reakci, do níž byly zataženi i příslušníci dalších náboženství.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
R: OBSE bojuje proti diskriminaci a intoleranci, zejména v případech antisemitismu a islamofobie, a to pomocí rozsáhlých specifických programů.
Ale pokud jde o diskriminaci křesťanů, máme před sebou ještě veliký kus cesty. Diskriminace náboženských menšin získává nyní v agendě organizace větší důležitost, avšak diskriminaci křesťanů se stále věnuje malá pozornost.
R: Diskriminace a intolerance vůči křesťanům je zřejmá nejen v těch zemích, které ještě nedokáží zaručit svobodu náboženství, ale i v celkové kulturní atmosféře v podobě výsměchu křesťanským symbolům, obřadům a institucím.
Nyní uváděný program nazvaný Popetown (Papežské město), který zesměšňuje specifické stránky křesťanské víry a ukazuje vedoucí představitele katolické církve jako zločince zapletené do různých druhů ničemností, je toho jasným příkladem.
Nedávno bylo zavřeno několik internetových stránek kvůli jejich protikřesťanskému jazyku.
Četná moderní výtvarná díla a divadelní představení se vysmívají křesťanským symbolům a obřadům. I politikové si dovolují veřejně žertovat o křesťanských symbolech.
Rostoucí počet urážek proti křesťanům v podobě humoru, umění nebo pokřivené svobody projevu ukazuje, že je nutné něco dělat.
R: V zemích, v nichž křesťanství přestavuje základní kulturní pozadí a kde bylo náboženství redukováno na soukromou záležitost, si zvykáme na subjektivní víru, v níž "být věřící" neznamená "příslušet" k určitému útvaru.
Tím vzniká zvláštní situace, v níž se výsměch symbolům patřícím k naší víře jeví jako něco normálního, co se nás netýká. Absence reakcí povzbuzuje šíření tohoto druhu urážek, a to je nakonec setba intolerance.
R: První věcí je uvědomit si skutečnost skryté diskriminace. Ale rovnováha mezi svobodou projevu a respektem vůči specifické náboženské vnímavosti je naléhavou výzvou.
Měli bychom se učit na takové situace reagovat, samozřejmě bez násilí, ale dávat svůj nesouhlas najevo médiím, jež je produkují, a občanským institucím, které to dovolují. To by pomalu vytvářelo novou citlivost vůči zneužívání křesťanských symbolů na veřejnosti.
Nestátní organizace by také mohly hrát významnou roli. Některé z nich aktivně působí proti diskriminaci různých etnických skupin a náboženství. Snad je načase, aby se začaly důrazně zabývat veřejnou diskriminací křesťanských symbolů, obřadů a institucí a ne pouze přímým pronásledováním křesťanů.
Takové úsilí by otevíralo cestu specifičtějším akcím, jako je vytvoření kodexu slušnosti v otázkách svobody vyjadřování a respektu vůči náboženstvím, jenž by mohl zabraňovat růstu diskriminací proti křesťanské víře a jejím symbolům.
Z angličtiny přeložil Dr. Václav Frei.
15.07.2026, Spiritual Direction
Vzhledem k tomu, že už více než deset let pracuji jako pastorační pracovnice s mládeží na plný úvazek, dalo by se předpokládat, že mám disciplinovaný a bohatý modlitební život – ale vždy tomu tak nebylo. Po mnoho let jsem se modlila, kde jsem chtěla a jak jsem chtěla a kdykoli se mi zachtělo. Trvalo mi dlouho, než jsem si našla rytmus modlitby, který by mě skutečně nesl. Ráda bych vám ukázala, jak si takový rytmus vytvořit, aniž byste opakovali mnoho chyb, které jsem udělala já.
13.07.2026, RC Monitor 13/2026
V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.
10.07.2026, ACI Prensa
Papež Lev XIV. v pondělí dne 22. června 2026 ve Vatikánu hájil důstojnost lidského života v každé jeho fázi a varoval před riziky medicíny podřízené technickým nebo utilitárním kritériím. „Žádný lékař by si nikdy neměl dovolit na základě laboratorních algoritmů rozhodovat o životě lidského embrya či starší osoby,“ prohlásil během audience před členy Nadace Jérôme Lejeunea.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.