Pastor Dan Drápal: Nebezpečná realita

15.08.2006, Dan Drápal


Koncem roku 2003 jsem uveřejnil článek "Tři domy", kde jsem mimo jiné napsal: "Co vede osmnáctileté americké mladíky, vyrostlé v sekulárně humanistických rodinách, aby si dali tu velmi nejednoduchou práci a odjeli do Afghánistánu, kde se dali do služeb Al-Kajdy? Že je jich málo? Zatím!" Vzpomněl jsem si na tato slova, když média přinesla zprávu, že tři z čtyřiadvaceti zadržených teroristů, kteří se připravovali vyhodit do povětří letadla startující z Británie, **byli poměrně nedávní konvertité k islámu z řad Evropanů. Jeden podobný konvertita byl mezi strůjci loňského útoku na londýnské metro. Obávám se, že při dalších podobných útocích podíl konvertitů stoupne na víc než na současnou jednu osminu.

Mezi zadrženými teroristy byla rovněž jedna žena, matka půlročního dítěte. Při bojích mezi Izraelem a Hizballáhem v Libanonu vzbudila pozornost médií smrt osmadvaceti lidí v jednom Izraelci bombardovaném domě - šlo převážně o děti. Z téhož domu byly odpalovány kaťuše na severní Izrael. Děti byly v onom domě přes výzvy Izraele k obyvatelstvu, aby toto místo opustilo. Z dostupných okolností nelze učinit jiný závěr, než že Hizballáh tam nechal děti záměrně - snad proto, aby získal mediální body.

Máme co do činění s hnutím, pro který zřejmě lidský život má pramalou cenu - ať už cizí, ať už vlastní. Zkoumáme-li rodinné pozadí atentátníků, neobstojí tvrzení, že zoufalé akty sebevražedných útočníků či jiných teroristů jsou na vrub jejich zoufalé chudobě či útlaku.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Mám za to, že zvláště my v Čechách si neuvědomujeme vážnost situace. Často slyším poukaz na to, že ne všichni muslimové jsou stejní, že terorismus podporuje jenom menšina. Volby na palestinských územích, v nichž zvítězil Hamás, zasadily tomuto mínění takřka smrtelnou ránu. To, že nebyla smrtelná úplně, lze přičíst zaslepenosti, s níž mnozí příslušníci západní civilizace nechtějí vnímat fakta a dávají přednost setrvávání ve svých iluzích. Netvrdím samozřejmě, že všichni muslimové jsou stejní a že všichni mají stejný přístup k životu a k terorismu. Atentátníci mají ovšem mezi muslimy mnohem větší podporu, než jsou si Evropané zatím schopni připustit.

Dnes již mohou muslimové i v našich nejvýznamnějších médiích (nedávno i v Mladé frontě Dnes) publikovat názory, že příslušníci Hizballáhu vlastně žádní teroristé nejsou a že jediným řešením je likvidace státu Izrael. Vzhledem k tomu, že podle před dvěma lety proběhnuvších průzkumů evropského veřejného mínění považuje velká část evropského obyvatelstva Izrael za největší hrozbu světovému míru, se nedá očekávat, že Evropa bude Izrael zachraňovat, jakmile se Írán - nebo nějaké jiná země - rozhodne s Izraelem definitivně skoncovat.

Shodnu se s muslimy v jednom: Evropa je bezbožná, a proto na ni dolehnou Boží soudy. Podstatný rozdíl mezi námi je v tom, že muslimové zánik evropské civilizace toužebně vyhlížejí a budou se z něj radovat, kdežto já bych rád, kdyby mohly být Boží soudy odvráceny a kdyby bylo možno evropskou civilizaci zachránit. A samozřejmě se s muslimy neshodnu v tom, jaký bůh tyto soudy vykoná a jaký Bůh tyto soudy dopustí.

Tento článek píši jako upozornění. Vícekrát jsem již psal, že i kdyby nebylo žádných teroristů, muslimové mohou v Evropě získat převahu čistě na základě demografického vývoje. Varuji však, že budeme vidět stále více konverzí k islámu u evropských obyvatel, jejichž předkové neměli s islámem nic společného.

Vyhráno nemá ani Amerika. Ateizmus tam sice není tak silný jako v Evropě, podařilo se mu však získat velice silné pozice především v akademickém světě a v soudnictví. Amerika je na rozhraní a zůstává otázkou, kudy se bude ubírat další vývoj. V Evropě je církev "odkecaná"; nemá prakticky žádnou autoritu. Ne proto, že by proti ní bojovali pohané a ateisté - ti jí, alespoň na čas, ve východní části Evropy trošičku pomohli. Církev ztratila moc, protože opustila Boží Slovo. Málokdy dokáže hovořit jasně, bez vytáček. Mnohdy se ráda přizpůsobí světu - někdy ho dokonce maličko předběhne. (Nedávno jsem zaslechl názor, že vývojová teorie má nejzapálenější zastánce mezi evangelickými faráři.) Rozhodně nedokáže příliš inspirovat. Není to tím, že by byla tak mimosvětská. Je to tím, že se od světa příliš neliší.

Satanovi se podařilo v Evropě církev vyřadit z boje tím, že jí vyrazil z ruky meč Ducha - Boží Slovo. Církev pak nedokáže duchovně bránit sama sebe - natož celý evropský kontinent!

Nástupu islámu by mohlo zabránit pouze masivní probuzení. Masivnímu probuzení by předcházelo ještě masivnější pokání.

A že by Evropu ochránil převládající sekulární humanismus? Ani náhodou!


Další články



Jak se dělá schizma

03.08.2026, RC Monitor 14/2026

Tradicionalistické Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX), poněkud hanlivě označované jako „lefebvristé“, zopakovalo 1. července 2026 svou někdejší historii. Tak jako zakladatel bratrstva arcibiskup Lefebvre vysvětil roku 1988 čtyři biskupy bez papežského pověření, uchýlilo se k obdobnému kroku i současné vedení bratrstva. Podle novelizovaných církevních trestních norem se jedná o spáchání deliktu popsaného skutkovou podstatou kánonu 1387 Kodexu kanonického práva: „Biskup, který bez papežského pověření vysvětí někoho na biskupa, a rovněž ten, kdo od něho přijímá biskupské svěcení, upadají do samočinné exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stolci.“

Naděje uprostřed únavy

27.07.2026, RC Monitor 14/2026

Zdá se, jako by se únava stala jedním z nejvýraznějších znamení naší doby. Stačí sledovat dění kolem nás. Války, nejistota, napětí mezi lidmi, osamělost, ekonomické starosti i množství protichůdných názorů mohou snadno vyvolat dojem, že se svět ubírá směrem, který nedokážeme ovlivnit. Největším nebezpečím přitom není strach, ale pomalá ztráta naděje.

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2026 Res Claritatis, z.s.