Pastor Dan Drápal: Nebezpečná realita

15.08.2006, Dan Drápal


Koncem roku 2003 jsem uveřejnil článek "Tři domy", kde jsem mimo jiné napsal: "Co vede osmnáctileté americké mladíky, vyrostlé v sekulárně humanistických rodinách, aby si dali tu velmi nejednoduchou práci a odjeli do Afghánistánu, kde se dali do služeb Al-Kajdy? Že je jich málo? Zatím!" Vzpomněl jsem si na tato slova, když média přinesla zprávu, že tři z čtyřiadvaceti zadržených teroristů, kteří se připravovali vyhodit do povětří letadla startující z Británie, **byli poměrně nedávní konvertité k islámu z řad Evropanů. Jeden podobný konvertita byl mezi strůjci loňského útoku na londýnské metro. Obávám se, že při dalších podobných útocích podíl konvertitů stoupne na víc než na současnou jednu osminu.

Mezi zadrženými teroristy byla rovněž jedna žena, matka půlročního dítěte. Při bojích mezi Izraelem a Hizballáhem v Libanonu vzbudila pozornost médií smrt osmadvaceti lidí v jednom Izraelci bombardovaném domě - šlo převážně o děti. Z téhož domu byly odpalovány kaťuše na severní Izrael. Děti byly v onom domě přes výzvy Izraele k obyvatelstvu, aby toto místo opustilo. Z dostupných okolností nelze učinit jiný závěr, než že Hizballáh tam nechal děti záměrně - snad proto, aby získal mediální body.

Máme co do činění s hnutím, pro který zřejmě lidský život má pramalou cenu - ať už cizí, ať už vlastní. Zkoumáme-li rodinné pozadí atentátníků, neobstojí tvrzení, že zoufalé akty sebevražedných útočníků či jiných teroristů jsou na vrub jejich zoufalé chudobě či útlaku.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Mám za to, že zvláště my v Čechách si neuvědomujeme vážnost situace. Často slyším poukaz na to, že ne všichni muslimové jsou stejní, že terorismus podporuje jenom menšina. Volby na palestinských územích, v nichž zvítězil Hamás, zasadily tomuto mínění takřka smrtelnou ránu. To, že nebyla smrtelná úplně, lze přičíst zaslepenosti, s níž mnozí příslušníci západní civilizace nechtějí vnímat fakta a dávají přednost setrvávání ve svých iluzích. Netvrdím samozřejmě, že všichni muslimové jsou stejní a že všichni mají stejný přístup k životu a k terorismu. Atentátníci mají ovšem mezi muslimy mnohem větší podporu, než jsou si Evropané zatím schopni připustit.

Dnes již mohou muslimové i v našich nejvýznamnějších médiích (nedávno i v Mladé frontě Dnes) publikovat názory, že příslušníci Hizballáhu vlastně žádní teroristé nejsou a že jediným řešením je likvidace státu Izrael. Vzhledem k tomu, že podle před dvěma lety proběhnuvších průzkumů evropského veřejného mínění považuje velká část evropského obyvatelstva Izrael za největší hrozbu světovému míru, se nedá očekávat, že Evropa bude Izrael zachraňovat, jakmile se Írán - nebo nějaké jiná země - rozhodne s Izraelem definitivně skoncovat.

Shodnu se s muslimy v jednom: Evropa je bezbožná, a proto na ni dolehnou Boží soudy. Podstatný rozdíl mezi námi je v tom, že muslimové zánik evropské civilizace toužebně vyhlížejí a budou se z něj radovat, kdežto já bych rád, kdyby mohly být Boží soudy odvráceny a kdyby bylo možno evropskou civilizaci zachránit. A samozřejmě se s muslimy neshodnu v tom, jaký bůh tyto soudy vykoná a jaký Bůh tyto soudy dopustí.

Tento článek píši jako upozornění. Vícekrát jsem již psal, že i kdyby nebylo žádných teroristů, muslimové mohou v Evropě získat převahu čistě na základě demografického vývoje. Varuji však, že budeme vidět stále více konverzí k islámu u evropských obyvatel, jejichž předkové neměli s islámem nic společného.

Vyhráno nemá ani Amerika. Ateizmus tam sice není tak silný jako v Evropě, podařilo se mu však získat velice silné pozice především v akademickém světě a v soudnictví. Amerika je na rozhraní a zůstává otázkou, kudy se bude ubírat další vývoj. V Evropě je církev "odkecaná"; nemá prakticky žádnou autoritu. Ne proto, že by proti ní bojovali pohané a ateisté - ti jí, alespoň na čas, ve východní části Evropy trošičku pomohli. Církev ztratila moc, protože opustila Boží Slovo. Málokdy dokáže hovořit jasně, bez vytáček. Mnohdy se ráda přizpůsobí světu - někdy ho dokonce maličko předběhne. (Nedávno jsem zaslechl názor, že vývojová teorie má nejzapálenější zastánce mezi evangelickými faráři.) Rozhodně nedokáže příliš inspirovat. Není to tím, že by byla tak mimosvětská. Je to tím, že se od světa příliš neliší.

Satanovi se podařilo v Evropě církev vyřadit z boje tím, že jí vyrazil z ruky meč Ducha - Boží Slovo. Církev pak nedokáže duchovně bránit sama sebe - natož celý evropský kontinent!

Nástupu islámu by mohlo zabránit pouze masivní probuzení. Masivnímu probuzení by předcházelo ještě masivnější pokání.

A že by Evropu ochránil převládající sekulární humanismus? Ani náhodou!


Další články



O přímluvě svatých, jejich patronátu a hranicích lidové zbožnosti

12.11.2026, RC Monitor 21/2026

Když ztratíme klíče, obracíme se ke svatému Antonínovi. Při nemocech krku vzýváme svatého Blažeje, hasiči mají svého patrona ve svatém Floriánovi a kněží ve svatém Janu Marii Vianneyovi. Katolická tradice zná patrony jednotlivých profesí, měst, zemí, nemocí i nejrůznějších životních situací. Mají ale svatí v nebi skutečně rozdělené kompetence? A má vůbec smysl obracet se na konkrétního světce s konkrétní prosbou?

Naše malé poklady

23.10.2026, RC Monitor 19/2026

Občas se dívám na televizi, hlavně pozdě večer, když nemůžu spát, ale není to moudrý zvyk. Filmy nebo seriály jsou prošpikovány reklamami, které trvají tak dlouho, že zapomenete, na co jste se dívali. Jediné, co z tohoto zlozvyku dobrého vyplývá, že mohu, jak se dříve říkávalo, držet prst na tepu doby. Výmluvné jsou hlavně reklamy, kde účinkují děti.

Proměny šatníku posledních desetiletí a svatební standard: Jdeš na svatbu?

25.09.2026, RC Monitor 17/2026

Když jsem jako mladý muž začal pracovat v top managementu strojírenské firmy, bylo to po stránce oblékání relativně náročné. Firemní dress code vyžadoval od odborného ředitele nosit denně styl business, tj. světlou košili, vázanku, sako, společenskou obuv. Myslím, že někdy kolem roku 2010 nastal zlom – na konferencích a jiných byznysových setkáních muži sundali kravaty, nastoupil business casual. V letech před covidem potom přišel smart casual – najednou se dalo na konferenci přijít v džínách a ležérním saku, a bylo to výrazně pohodlnější. V posledních letech navíc zčásti vymizely i společenské boty, stačí značkové tenisky, zpravidla ty s bílým okrajem. Nestranný nadnárodní pozorovatel by to snad nazval amerikanizací. Výjimkou jistě trvale zůstávají některé byznys sektory, kde dojem souvisí s důvěryhodností, na prvním místě uveďme advokátní kanceláře.

Dušičkový oktáv

26.10.2026, RC Monitor 20/2026

Čas od času se rád každý duchovní správce pochlubí svými farníky, jak jsou aktivní, zbožní, duchovně na výši atd. Ne, určitě to není špatně, ale přiznejme si, že ne všichni jsou tací. Také máme jistě ve farnostech „šedý průměr“ takzvaně vezoucích se. Prostě každý jsme originál, ale všichni máme jedno společné – chceme se dostat do nebe, a proto přistupujeme ke svátostem, modlíme se, postíme se, občas vezmeme koště nebo hadr do ruky a vymeteme pavučiny v kostele a zameteme listí či sníh před kostelem, doneseme květiny ze zahrádky na výzdobu.

V jednoho Boha věřiti budeš

23.09.2026, RC Monitor 17/2026

Bůh se člověku zjevil jako transcendentní a osobní Bůh, což znamená, že přesahuje člověka ve všem a zároveň s ním touží mít osobitý a jedinečný vztah.

Proč nás tolik baví sledovat úpadek světa?

05.10.2026, RC Monitor 18/2026

Jako žena v devátém měsíci těhotenství, kdy je spánek poměrně obtížný, protože na každé otočení se ze strany na stranu potřebujete stavební povolení, občas sklouznu k tomu, že si v noci vezmu do ruky telefon s úmyslem podívat se, co je nového.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2026 Res Claritatis, z.s.