26.12.2006, RC, New York Times
Nigerie je věřící země rozdělená mezi křesťany a muslimy: obě skupiny mají obdobný přístup k manželství a ochraně života. Krok arcibiskupa Akinoly komentoval vůdce jedné z konzervativních anglikánských církví ve Virginii slovy, že anglikánské společenství musí změnit svou koloniální strukturu a mentalitu.
Arcibiskup Akinola v dopise z listopadu 2005 kritizoval anglickou anglikánskou církev a označil Evropu za duchovní poušť (sám vyrostl a byl vychován v Británii). Naopak poukazuje na to, že křesťané v Nigerii musejí vzdorovat islámu, a proto se jejich učení nesmí relativizovat. "Začne-li církev působící uprostřed islámu hlásat homosexuální svazky a podobné věci, je prakticky mrtvá", řekl.
25. prosince uveřenily New York Times kritický článek k tomuto vývoji. Ten poukazuje na to, že se vytváří anglikánské společenství "globálního Jihu", který zahrnuje Latinskou Ameriku, Afriku a část Asie. Připouští, že také další americké církve se přidružují k církvním Třetího světa, k nimž mají historické misijní vazby: k anglikánům ve Rwandě, Ugandě, k provinciím Latinské Ameriky.
Článek se vyznačuje otevřeně rasistickým tónem: nazývá arcibiskupa Akinolu "synem negramotné vdovy". Poukazuje na to, že arcibiskup hájí doslovnou interpretaci Písma, která nepatří k anglikánské tradici. Kritizuje obrácení rolí, kdy anglikáni Třetího světa provádějí misii ve vyspělých zemích.
22.05.2023, RC Monitor 10/2023
Ve čtrnácté kapitole Janova evangelia říká Pán Ježíš Tomášovi: „Já jsem cesta pravda a život, nikdo nepřichází k Otci než skrze mne“. Z toho může vyvstat zcela osobní otázka; jdu já tou správnou cestou? Je má cesta pravdivá a opravdová a vede k životu?