Episkopální církev USA rozdělena

26.12.2006, RC, New York Times


21 konzervativních církví v USA opustilo episkopální církev (americkou větev anglikánského společenství) poté, co se rozhodla vysvětit aktivního homosexuála za biskupa a umožnit církvím žehnání homosexuálních svazků; tyto církve vytvořily vlastní svazek - Convocation. To umožnil arcibiskup Akinola , hlava anglikánské církve v Nigerii, který vytvořil v USA pobočku nigerijské anglikánské církve: kolem ní se sdružili teologičtí konzervativci a propojili se s anglikány ve Třetím světě.

Nigerie je věřící země rozdělená mezi křesťany a muslimy: obě skupiny mají obdobný přístup k manželství a ochraně života. Krok arcibiskupa Akinoly komentoval vůdce jedné z konzervativních anglikánských církví ve Virginii slovy, že anglikánské společenství musí změnit svou koloniální strukturu a mentalitu.

Arcibiskup Akinola v dopise z listopadu 2005 kritizoval anglickou anglikánskou církev a označil Evropu za duchovní poušť (sám vyrostl a byl vychován v Británii). Naopak poukazuje na to, že křesťané v Nigerii musejí vzdorovat islámu, a proto se jejich učení nesmí relativizovat. "Začne-li církev působící uprostřed islámu hlásat homosexuální svazky a podobné věci, je prakticky mrtvá", řekl.

25. prosince uveřenily New York Times kritický článek k tomuto vývoji. Ten poukazuje na to, že se vytváří anglikánské společenství "globálního Jihu", který zahrnuje Latinskou Ameriku, Afriku a část Asie. Připouští, že také další americké církve se přidružují k církvním Třetího světa, k nimž mají historické misijní vazby: k anglikánům ve Rwandě, Ugandě, k provinciím Latinské Ameriky.

Článek se vyznačuje otevřeně rasistickým tónem: nazývá arcibiskupa Akinolu "synem negramotné vdovy". Poukazuje na to, že arcibiskup hájí doslovnou interpretaci Písma, která nepatří k anglikánské tradici. Kritizuje obrácení rolí, kdy anglikáni Třetího světa provádějí misii ve vyspělých zemích.



Další články



Proč papež František odsoudil náhradní mateřství

29.11.2024, The Dispatch

Učení katolické církve vychází z touhy zachovat hodnotu lidského života. Máloco vyvolává tolik emocí jako plození potomstva. Potřeba mít dítě není jen osobní touha, ale často základní instinkt – touha vidět, jak něco z nás zůstává na planetě a nese naše dílo i náš odkaz dlouho poté, co zemřeme.

Novus rex, nova lex

24.11.2024, RC Monitor 22/2024

Tato latinská věta mi nezůstala v paměti z doby mých teologických studií. Za mých středoškolských let jsme ji na hodinách dějepisu několikrát slyšeli v souvislosti s učivem a občas ji slýcháme doposud. Měl jsem učitele s nebývalou schopností vštípit nám kromě znalostí dějepisu i další informace, které nám přidávají něco na lidskosti a budují nás. Právě při jedné takové příležitosti zazněl výše uvedený citát.

Poděkování za krev života

27.12.2024, RC Monitor 24/2024

Dovolte, prosím, abych se vám představil. Jmenuji se Petr Piťha a je mi 86 let. Jsem emeritním profesorem dějin a teorie kultury na Karlově Univerzitě a emeritním proboštem Kolegiátní kapituly Všech svatých na Hradě Pražském.

Mediálně zdatní kněží

11.04.2025, RC Monitor 6/2025

Nelze zamlčet, že jedním z nově nastražených lákadel se po roce 1989 stala i pro katolické kněze možnost osobního sebezviditelňování v médiích. To však s sebou nese nemalé riziko ohrožení vlastní kněžské svátostné identity.

Post–on–line vyhlídky

18.12.2024, RC Monitor 22/2024

Čteme-li dnes téměř jakoukoli stať o stavu lidstva, jeho hodnot, myšlení a směřování, sotva se vyhneme narážce, že žijeme v nějaké post–době. My křesťané s jistou dávkou nostalgie žehráme na postkřesťanskou dobu. Jako občané trneme, zda už nenastala doba postdemokratická. Informační zmatek, plynoucí z využití technologií pro šíření nepravd, označujeme jako dobu postfaktickou. Jednu zelenou hlavu jsem slyšel zaníceně hovořit o době postindustriální... A někteří si i dnes dokáží uvědomit, že už nějaký pátek žijeme v době postkomunistické, i když už tento pojem poněkud ztratil glanc.

Proč jsem se stal katolíkem? Odpověď je Eucharistie

28.02.2025, National Catholic Register

Téměř všichni protestantští konvertité v příběhu o svém obrácení dosvědčují moc Eucharistie. Při svém pokusu prokázat nesprávnost katolicismu jsem si jen ověřil jeho správnost. S manželkou jsme byli členy jedné evangelikální „nedenominační“ církve a pracoval jsem na protestantské střední škole. Věděl jsem, že kdybych se připojil ke katolické církvi, nemohl bych na té škole dál působit. Vzpomínám si, jak jsem jeden týden seděl na bohoslužbě a říkal si: „Ve své teologii můžu být katolíkem a přitom dál chodit sem do protestantského sboru.“


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.







MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2025 Res Claritatis, z.s.