Duše v očistci

Co dělají duše v očistci? Rád bych se zeptal na duše v očistci a na náš vztah k nim.

Soukromý soud po smrti

**Církev nás učí, že když člověk zemře, je souzen soukromým soudem z celého svého života **— a to ze všech svých myšlenek, žádostí, slov a skutků a z toho, co dobrého opomenul udělat (přesně, jak to vyznáváme na začátku mše sv.: "... myšlením, slovy i skutky a nekonám, co mám konat...") a na základě tohoto soudu dostane každý člověk odměnu nebo trest. Pán Bůh to může snadno uskutečnit, jak se píše u Sirachovce: "Pro Hospodina je snadné i v den skonání člověka odplatit mu podle jeho činů" (Sir 11,26).

Nutnost očistce

Člověk neumírá často tak čistý, dokonalý a svatý, aby mohl vejít ke svatému Bohu do nebe a ani tak zlý, zkažený a odvrácený od Boha, že by zasluhoval věčné zatracení, ale zbývá mu odpykat si zasloužený trest za hříchy, kterých se dopustil a byly mu odpuštěny, takže má sice čisté svědomí — nemá na duši těžký hřích —, ale zůstávají mu dočasné tresty. Za života jsou to různá strádání, nemoci a obtíže, po smrti je to utrpení neboli "plamen" očistce. Sv. Řehoř Veliký říká ve svých Dialozích: "Co se týká některých lehkých hříchů, je třeba věřit, že před posledním soudem je očistný oheň; vždyť ten, který je pravda, říká, že jestliže se někdo rouhá Duchu svatému, nebude mu odpuštěno ani v tomto věku, ani v budoucím (Mt 12,31). Z toho tvrzení se odvozuje, že jisté viny mohou být odpuštěny v tomto věku, ale jiné v budoucím věku."

Utrpení očistce

Ti, kteří se dostanou do očistce, trpí nesmírnou bolestí především z toho, že jejich touha vidět Boha a být s ním nemůže být zatím naplněna, ale také různými jinými mukami, které jim přisoudila Boží spravedlnost. O očistcových trestech učí církev (florentský a tridentský koncil) jen to, že nejsou pro všechny stejně velké a bolestné, že jejich "doba" a velikost závisí na velikosti viny a na tom, jak věřící na zemi duším v očistci pomáhají dobrými skutky, a také to, že duše v očistci, přestože trpí, mají velkou útěchu v tom, že jsou ve stavu Boží milosti, v jistotě, že se dočkají patření na Boha, a v tom, že se za ně ostatní ze společenství svatých přimlouvají.

Naše pomoc duším v očistci

Duším v očistci můžeme díky "společenství svatých" snadno pomáhat, podobně jako i jejich pouta s námi nejsou smrtí přetrhána. Dokonce jsme z křesťanské lásky povinni těmto duším pomáhat, ale zvlášť svým nejbližším — rodičům, příbuzným a dobrodincům. Jak? Tím, že se za ně modlíme, obětujeme mši svatou a získáváme odpustky. Církev také doporučuje almužny a kající skutky za zemřelé. Sv. Jan Zlatoústý v homilii na první list Korinťanům vyzývá: "Pojďme jim na pomoc a vzpomínejme na ně. Jestliže Jobovi synové byli očištěni obětí jejich otce (Job 1,5), proč bychom měli pochybovat o tom, že naše obětní dary za mrtvé jim přinášejí nějakou útěchu? Neváhejme a pojďme na pomoc těm, kteří jsou mrtvi, a obětujme za ně své modlitby." I když zároveň jedna omilostněná duše tvrdí (F. Spirago, Utrpení a radosti očistce), že mše sv. obětovaná za zemřelého mu pomůže jen natolik, nakolik si jí za života vážil.

Pomoc duší v očistci nám

Sv. Jan Maria Vianney říká: "Kdybychom věděli, jakou moc mají tyto dobré duše v očistci nad Srdcem Božím, a kdybychom věděli, jakých milostí je možné dosáhnout na jejich přímluvu, tolik bychom na ně nezapomínali. Musíme se za ně mnoho modlit, aby i ony za nás mnoho prosili."

Radosti očistce

Duše v očistci však nejsou zbaveny všech radostí. Mnohým se dostává útěchy od andělů, dokonce i od Matky Boží. Sv. Františka Římská říká, že anděl strážný doprovází duši do očistce a pak ji častěji navštěvuje svou přítomností a povzbuzováním ji potěšuje. Také vnuká pozůstalým, aby se za duše zesnulých modlili. On pak přednáší tyto modlitby Bohu a nastal-li čas vykoupení, uvádí duše do nebe. Duše v očistci dostávají od svých andělů zprávy o nebi, o jeho krásách a nádheře a o nesmírném štěstí patřit na Boha. Přímluvné modlitby věřících jim vlévají balzám do jejich utrpení a zkracují jim dobu trestu. Někteří teologové učí, že andělé sdělují duším v očistci, kdo se za ně na zemi modlí. A i kdyby pozůstalí na své zemřelé zapomněli, přece nejsou zcela bez útěchy, protože na ně Církev při mši sv. denně pamatuje.

Trvání očistce

Po posledním soudu, kdy Kristus přijde soudit živé i mrtvé, očistec skončí. Tehdy dostane každý svůj úděl navěky.

Jak se očistci vyhnout

Tridentský koncil říká, že obrácení, které pochází z vroucí lásky, může dosáhnout naprostého očištění hříšníka, takže už nezůstává žádný trest. Když člověk zemře zaopatřen knězem (svatá zpověď, poslední pomazání, generální absoluce, viatikum) a už nezhřeší, neexistuje překážka, která by mu bránila v okamžitém setkání s Bohem. Jednají tedy velmi pošetile ti, kteří se tváří v tvář smrti váhají s láskou obrátit k Bohu, i ti, kteří odmítnou využít svátosti nemocných, která jim mohla přiblížit nebeský domov na dosah ruky! Přestože mají duše v očistci spásu jistou, měli bychom (když máme po ruce tak snadné prostředky!) usilovat žít a zemřít tak, abychom se s Bohem mohli setkat ihned, tak, aby se v nás Boží milost mohla smrtí hned proměnit ve světlo slávy, ve kterém smíme vidět Boha tak, jak je.

Odpustky pro zemřelé

§ 1 Uděluje se plnomocný odpustek, jež lze získat pouze pro duše v očistci, věřícímu, který:

1° o jednotlivých dnech od 1. do 8. listopadu zbožně navštíví hřbitov a zbožně se pomodlí, byť jen vnitřně, za zesnulé;

2° o dni, kdy se slaví Vzpomínka na všechny věrné zesnulé, zbožně navštíví kostel či kapli a pomodlí se Otčenáš a Věřím.

Předpisy o odpustcích

§ 1 K získání plnomocného odpustku je nutné — kromě vyloučení sebemenšího zalíbení v hříchu, a to i v lehkém — vykonat skutek, na nějž je odpustek vázán, a splnit další tři podmínky: 1) vykonat svatou zpověď, 2) přistoupit ke Stolu Páně, 3) pomodlit se na úmysl nejvyššího velekněze.

§ 2 Na základě jedné svátostné zpovědi lze nabýt vícero plnomocných odpustků, zatímco na základě jednoho svatého přijímání a jedné modlitby na úmysl nejvyššího velekněze lze nabýt pouze jednoho plnomocného odpustku.

Enchiridion indulgentiarum 2000, ust. 29 a předp. 20