30.11.2006, P. Cyprián Suchánek OP, vyšlo v RC Monitoru
Rozjímání nad Kristovými příchody
**V tradici Církve se objevuje rozjímání nad příchodem Krista, kdy se s ním lidé nějak setkávají. Různí autoři pak rozjímají nad těmito příchody a zmiňují další příchody, už ne tak zjevné. Tak vzniklo i rozjímání nad čtverým příchodem Krista**. Věřící se s tímto rozjímáním běžně setkají v jedné adventní písni, která ho nejen zmiňuje, ale i vykládá. Text je od středověkého teologa Lukáše Pražského (†1528), který během svých studií na Univerzitě Karlově odpadl k Jednotě Bratrské.
Text sám říká: Krista čtvero příští Písmo svaté jistí: nejprvnější v těle, druhé v duši celé, třetí při skonání, čtvrté o vzkříšení. Říká se zde, že Písmo svaté nám zmiňuje čtyři odlišné příchody Krista. Dva se týkají obecně lidských dějin a dva osobních dějin každého z nás. Příchod Krista na svět v lidské přirozenosti a jeho druhý příchod na svět k soudu se týká všech lidí — minulých, přítomných i budoucích, bez ohledu na to, jestli někdo chce nebo nechce a oba jsou zjevné. Příchod Krista do srdce člověka a setkání člověka s Kristem ve smrti se týká více osobních dějin, které už spoluvytváříme svým přičiněním a tato setkání zůstávají skrytá.
Jiné výklady
Některé výklady čtverého příchodu Krista spojují soud soukromý při smrti člověka a všeobecný soud na konci časů a zmiňují příchod Krista od věčnosti plozením z Otce. Když se však mluví o čtverém příchodu, mluví se především o tom, co se nějak konkrétně týká člověka, mluví se o Božím působení navenek, ne tolik o skrytém životě Boha jak je sám v sobě.
Svatý Bernard
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
Vtělení — milost — soud
Každý z těchto zmíněných příchodů je pravda víry, poklad nám svěřený Bohem skrze Církev, ať už je to Kristovo vtělení, jeho milost nám zasloužená jeho utrpením a předávaná skrze svátosti Církve, osobní soud, nebo nakonec všeobecný soud na konci věků. O každém z těchto příchodů a setkání je velmi vhodné rozjímat - pro naše dobro a povzbuzení během našeho putování k věčnosti, jak to dělá i ona zmíněná adventní píseň. Té se přidržíme spíš pro její známost a užívanost, než pro dokonalé vyjádření katolické víry.
První příchod
Proč nejprv přišel k nám a narodil se nám, praví svaté Čtení: by kázal spasení, k pokání nás volal, mnohé uzdravoval.
Boží Syn přišel na svět, stal se člověkem — jak nám říká katechismus ve čtvrté základní pravdě víry —, aby nás svou smrtí na kříži vykoupil a navěky spasil. Důvodem prvního příchodu, jak nám ho Bůh v Písmu svatém Starého i Nového Zákona zmiňuje, je právě vykoupení a spása: vykoupení z hříchu a spása jakožto věčná odměna.
V liturgii se na oslavu tohoto prvního příchodu připravujeme během adventní doby, která má čtyři neděle a v liturgických textech nám připomíná nejen první příchod, který se už uskutečnil, ale i poslední, který máme očekávat s touhou a ne se strachem, a proto podle toho i žít.
Druhý příchod
Druhý příchod jeho do srdce lidského: mocí svého slova nás utvořit znova; tluče u tvých dveří, každý mu otevři.
Jako druhý příchod Krista se správně zmiňuje jeho příchod do srdce člověka. Ten má mnoho úrovní. Od touhy po Bohu, přes slyšení Božího slova, víru, až po přijetí svátostí, především křest, kde jsme obdařováni milostí posvěcující, skrze niž v nás tajemně přebývá Bůh, a zvlášť skrze eucharistii. To rezonuje se základní pravdou víry, že Boží milosti je ke spáse nevyhnutelně potřeba.
Každá ze svátostí je opředena liturgií, ale nejvýrazněji eucharistie spojená se mší svatou. Každé přijetí kterékoliv svátosti je setkání s Kristem skrze jeho milost, ale při svatém přijímání je to samozřejmě nejvýraznější, protože zde se setkáváme nejen s Boží milostí, ale k nám na pár chvil přichází sám dárce veškeré milosti tělesně, se svým Božstvím i se svým lidstvím.
Třetí příchod
Třetí příchod čeká při smrti člověka: proto velí bdíti a střízlivě žíti, neboť člověk neví, kdy se smrt dostaví.
Třetí příchod se týká soukromého soudu, kde se hned rozhodne, zda jde duše do nebe nebo do pekla nebo zda je třeba odpykat tresty za viny v očistci. Proto nám Církev připomíná v páté pravdě víry, že lidská duše je nesmrtelná a smrtí bytí člověka nekončí, a v druhé pravdě víry, že Bůh je nejvýš spravedlivý — protože právě zde, ve smrti, se jeho spravedlnost velmi uplatní.
Není to v pravém slova smyslu Kristův příchod a setkání s ním osobně, ale spíše setkání s jeho spravedlností a soudem. Bůh ví, jak je tento okamžik umírání důležitý a rozhodující pro celou věčnost. Nebude další možnost obrácení, polepšení, nápravy... Proto nabízí skrze Církev svátost pomazání nemocných, jejíž obřad je opět širší než sama svátost. Vždyť se zde odpouštějí hříchy, promíjejí viny, přijímá se Pokrm na poslední cestu a posiluje se vůle, aby zůstala v dobrém a odolala zlému. Člověk takto vybaven, posílen a připraven se může na setkání s Kristem jen těšit, přestože umírání zůstane těžké!
Čtvrtý příchod
Čtvrtý příchod bude, až den soudný přijde: v onu slavnou dobu vstanou mrtví z hrobu; tu by rád nejeden skryl se před svým Pánem.
O druhém příchodu Krista — na konci časů — nám Písmo svaté mluví na více místech a popisuje ho jako den soudu, den hněvu, den zúčtování, konečné rozhodnutí, zda půjde o věčnost v pekle nebo v nebi — na rozdíl od předchozího osobního soudu se týká i těla, které bude tehdy vzkříšeno. Jak bude tento poslední Kristův příchod vypadat konkrétně, nevíme a nevíme ani, kdy přesně přijde. Nevíme ani jak bude vypadat ono setkání s Kristem soudcem. Každopádně nebudou zavržení patřit na jeho Božství, na to, jaký skutečně je, ale na jeho lidství, jak ho mohli lidé vidět už předtím na zemi.
Toto očekávání Paruzie je součástí Adventu, ale je širší, protože se nevztahuje k tomu, co bylo, ale k tomu, co přijde, co nás teprve čeká a na co je třeba se připravit: totiž na příchod, který bude, nejen na oslavu příchodu, který už byl.
Je mnoho příchodů, mnoho setkání...
O příchodu Krista můžeme svobodně rozjímat, stačí se držet katolické víry. Snadno si pak všimneme, že nezáleží, zda říkáme: dvojí příchod, trojí příchod, čtverý příchod, sterý příchod... protože jsou to jen úhly pohledu na tajemství setkání Boha a člověka, člověka a Boha.
Všimneme si, že přestože jsme se nesetkali s Kristem v těle mezi lety jedna a třiatřicet, setkáváme se s ním ve svátostech často denně.
Všimneme si, že naše obrácení - první, druhé, a mnohé další je opět příchodem Krista k nám s mimořádnou milostí. Všimneme si, že setkání s lidmi je mnohdy setkání s Kristem v nich... A tehdy nám bude velmi záležet na tom, abychom se s Ním setkali, až definitivně přejdeme z tohoto života do věčnosti, na tom, abychom mohli jednou, až se dovrší dějiny, stát po jeho pravici a slyšet: "Pojďte, požehnaní mého Otce..."
07.10.2026, RC Monitor 18/2026
První přikázání Desatera zakazuje uctívat jiné bohy než Hospodina. Na straně jedné žádá naši celistvou odpověď na Boží bezpodmínečnou lásku k nám. Na straně druhé žádá věrnost cestě, ke které jsme se jakožto pokřtění ve svobodě zavázali. Bůh nás bere doslova za slovo a očekává svědectví víry, tj. důslednost a konkrétnost v našem jednání.
12.11.2026, RC Monitor 21/2026
Když ztratíme klíče, obracíme se ke svatému Antonínovi. Při nemocech krku vzýváme svatého Blažeje, hasiči mají svého patrona ve svatém Floriánovi a kněží ve svatém Janu Marii Vianneyovi. Katolická tradice zná patrony jednotlivých profesí, měst, zemí, nemocí i nejrůznějších životních situací. Mají ale svatí v nebi skutečně rozdělené kompetence? A má vůbec smysl obracet se na konkrétního světce s konkrétní prosbou?
15.09.2026, RC Monitor 17/2026
V dekretu druhého vatikánského koncilu Ad gentes můžeme číst: „Tím, že církev učí znát Krista, ukazuje lidem skutečnou pravdu o tom, co člověk je a k čemu všemu je povolán. Pro Krista a církev, která o něm vydává svědectví kázáním evangelia, nejsou překážkou žádné rasové ani národnostní rozdíly, a proto nikdo v žádném případě nemůže Krista a církev považovat za cizí."
05.10.2026, RC Monitor 18/2026
Jako žena v devátém měsíci těhotenství, kdy je spánek poměrně obtížný, protože na každé otočení se ze strany na stranu potřebujete stavební povolení, občas sklouznu k tomu, že si v noci vezmu do ruky telefon s úmyslem podívat se, co je nového.
21.10.2026, RC Monitor 19/2026
Kniha Genesis praví, že Hospodin přivedl k člověku všechna zvířata, aby viděl, jak je nazve. (Gn 2,19–20)
13.11.2026, RC Monitor 21/2026
Svatost nezná státních hranic, nezávisí na původu ani na společenském postavení. Je odpovědí člověka na Boží lásku. Skvělým příkladem toho jsou dvě výjimečné ženy středověké Evropy – svatá Anežka Česká a svatá Hedvika Slezská. Je známo, že Hedvika byla Anežčinou tetou, a že právě ona sehrála důležitou roli v jejím dětství. Obě ženy navíc patřily k mimořádnému okruhu středoevropských panovnických žen 13. století, které spojily vysoký šlechtický původ s hlubokou zbožností a službou chudým. Ačkoli se nakonec jejich životní cesty lišily, spojovala je jedna touha: sloužit Kristu přítomnému v druhém člověku.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.