Komunismus

Setkala jsem se s několika věřícími, kteří při posledních volbách volili komunisty. Připouští to Církev? Co učí Církev o vztahu katolických občanů ke komunismu a komunistické straně?

**Katolická církev nepřipouští, aby se její věřící stali členy komunistické strany, ani aby takovou stranu podporovali. Po církevně-právní stránce to vyplývá především z Kánonu 1374 Kodexu kanonického práva (CIC), kde se praví** v obecné rovině: "Kdo se stane členem sdružení, které brojí proti Církvi, bude potrestán spravedlivým trestem; kdo takové sdruženi podporuje nebo řídí, bude potrestán interdiktem."

Že takovými sdruženími, která brojí proti Bohu, náboženství i Církvi, jsou také komunistické politické strany, je mnohonásobně doloženo. Ze strany Církve můžeme vidět jednomyslný postoj všech papežů počínaje blahoslaveným Piem IX. až k současnému Benediktu XVI. v jejich četných encyklikách i prohlášeních. Encyklika Lva XIII. Quod apostolici muneris z roku 1878 mluví proti socialismu, komunismu a nihilismu, encyklika Divini Redemtoris (o bezbožeckém komunismu) papeže Pia XI. z roku 1937 jasně odhaluje bludnost i zrůdnost komunistické ideologie. Papež Pius XII. vyhlásil exkomunikaci těm, kteří by do komunistické strany vstoupili. I papež Jan Pavel II. jasně odmítl ideologie na bázi marxismu ve svém okružním listě Centesimus annus z 1. května 1991 i jinde.

V souvislosti s komunistickým záborem střední a východní Evropy vydal Apoštolský stolec několik dekretů, jimiž určuje postoj věřících ke komunismu. Dekret Svatého oficia z 15. července 1949 stanoví, že není dovoleno vstupovat do komunistických stran a podporovat je, že věřící, kteří tak učiní, nemohou přistupovat ke svátostem, a že ti, kdo vyznávají a podporují komunistickou nauku, propadají ipso facto exkomunikaci.

Pro země pod komunistickou nadvládou byly ustanoveny úlevy, které se však netýkaly a netýkají věřících ve svobodných zemích, jako je nyní ta naše.

Že se komunismus filosoficky opírá o dialektický materialismus (který Boha vylučuje) a ideologicky o marxismus (byť různě modifikovaný), který má na svědomí desítky miliónů nevinných lidských obětí, to snad není třeba nějak dokládat. Je tedy nejen pro katolického křesťana, ale i pro každého rozumně uvažujícího a slušného občana mravně naprosto nepřípustné volit či jinak podporovat stranu hlásící se ke komunismu.

Komunismus je třeba jasně odmítat. Za lidi, kteří komunismus vyznávají se však máme modlit, pomáhat jim nacházet cestu k pravdě a je (podle učení našeho Pána) milovat.

Exkomunikace ani interdikt neznamenají vyloučení z Církve, ke které pokřtěný v síle křtu stále patří. Tyto církevní tresty mají nápravný a ozdravný smysl. Exkomunikace znemožňuje pokřtěnému, aby konal služby při Mši svaté a jiných bohoslužbách, aby uděloval svátosti a svátostiny a přijímal svátosti a aby zastával kterýkoliv církevní úřad, službu či úkol. Interdikt je nižším trestem, než exkomunikace. Na rozdíl od ní může pokřtěný v interdiktu zůstat v církevním úřadě či službě, ostatní (především oddělení od svátostí) však zůstává.