Zednářství, ateismus, katolicismus

Interview s P. Manuelem Guerra Gómezem

Co je a co není pravda o zednářích je téma nedávno vydané knihy odborníka na dějiny náboženství.

P. Manuel Guerra Gómez je autorem 25 knih o sektách a dalších tématech. Nedávno vydal knihu "La trama masónica" (Zednářská zápletka), vyšla španělsky v nakladatelství Styria.

P. Guerra je diecézním knězem v Burgosu a penzionovaným profesorem Severošpanělské teologické fakulty se sídlem v Burgosu.

Rozhovor poskytl agentuře Zenit.

Otázka: Je zednářská konspirace pouhý mýtus?

P. Guerra: **Je potřebí rozlišovat mezi zednářstvím a zednáři. Zednářství jako takové neaspiruje na moc nebo přinejmenším ji nechce proto, aby sloužila jeho principům a zájmům.**

Zednáři jsou nicméně přítomni v každé mezinárodní organizaci, v níž se rozhoduje, a v mnohonárodních korporacích, jež mají vliv na ekonomickou a politickou moc.

Lze logicky předpokládat, že se snaží předávat své ideologické principy - relativismus, ateismus, gnosticismus - všude, kde jsou a vyzařovat je do okolí.

Na druhé straně v anglicky mluvícím světě, na severu, v Turecku a jinde, tam nejde o to, že by se snažili získat moc - oni jsou moc.

Tak například vladař Spojeného království je také velmistrem Sjednocené velké lóže Anglie, a více než 150 velkých lóží - jedné pro každou zemi, a ve Spojených státech jedné pro každý stát. V roce 1995 měla Sjednocená velká lóže Anglie 750.000 členů, kteří patří k 8.000 lóží po celém světě.

Kromě toho, díky zásadě utajení, nelze bezpečně zjistit, kde působí a jak daleko sahá jejich přímý vliv, a ještě méně víme o rozsahu jejich nepřímého vlivu.

Vláda Tonyho Blaira se snažila uložit zednářům povinnost, aby hlásili své členství ve skupině, zvláště jsou-li státními činiteli, a zejména, pracují-li v oblasti soudnictví nebo policie. Reakce 1.400 anglických soudců, kteří dobrovolně zveřejnili své členství u zednářů, je chvalitebná. Zjevně je jich mnohem víc.

Po skandálech s tajnou propagandou lóže Licia Gelliho v Itálii jsou funkcionáři v určitých oblastech italské veřejné správy povinni ohlásit, jsou-li zednáři, a to pod trestem ztráty místa.

O: Je pravda, že 60 % členů Evropského parlamentu jsou zednáři?

G.: Něco takového tvrdil Josep Corominas, velmistr Velké španělské lóže, někdy v březnu 2006. 9. února 2007 Velkou španělskou lóži opustil, ale potvrdil, že bude i nadále zednářem a chce být za něj považován.

Znamená to nové rozdělení zednářské poslušnosti, nebo je to jen inkorporace čehosi, co už existovalo?

Skutečně: všechny návrhy týkající se rodiny a bioetických otázek, jež se liší od učení Církve, ba od přirozeného zákona, byly Evropským parlamentem schváleny. To platí i o případu Rocca Buttiglione, kterého ateistická většina tohoto parlamentu odmítla jako evropského komisaře.

O.: V Římě právě skončila konference, na níž byla připomenuta neslučitelnost katolicismu a zednářství. Padla však výzva k dialogu ve společensko-kulturních otázkách. Jak je to možné?

G.: I když je zednářství s katolicismem objektivně neslučitelné, mohou katolíci vést dialog se zednáři na různých úrovních, s výjimkou věcí, jež si Svatý stolec - vědom si rizik - rezervoval do své výlučné kompetence.

V prohlášení Kongregace pro nauku víry o zednářství se říká, že "není v kompetenci místních církevních autorit posuzovat povahu zednářských sdružení odlišně, než bylo rozhodnuto výše", a to je v souladu s deklarací této posvátné kongregace vydanou 17. února 1981.

Je také třeba vzít v úvahu skutečnost a důsledky zednářského tajemství. Jak můžete vést dialog s někým, kdo nosí masku? Navzdory tomu ale je dialog o společensko-kulturních otázkách stále ještě možný. I když si různá náboženství a ideologie nakonec formují a přizpůsobují příslušnou kulturu podle svého, je tu vždycky nějaké společné pole.

Na rozdíl od specificky náboženských a ideologických bodů je kulturní pole stále ještě sektorem, kde je možné vést dialog, alespoň teoreticky. Je snazší vést dialog o mezikulturních záležitostech - jako je chudoba, gramotnost, životní prostředí, zdravotní péče, globalizace atd. - než o mezináboženských věcech.

Nicméně právě na tomto poli se dialog se zednáři ukazuje jako velmi obtížný, kvůli ateismu, otevřenému nebo skrytému, který se promítá do náboženských zvláštností, jež nejsou všem náboženstvím a mravním kódům společné: tento ateismus se snaží náboženství uzavírat - jako do domácího vězení - do oblasti osobního svědomí a za kostelní zdi.

Proto se zednářstvo v tradičně křesťanských zemích snaží vyloučit společensko-kulturní stopy křesťanství, jako jsou jesličky, symboly vánočního tajemství (betlémská hvězda, tři králové) atd.

O.: Pokládá se zednářství za náhražku náboženství?

G.: Zednářství, v souladu s New Age, který je jeho produktem, dává přednost termínu "spiritualita", který zní subjektivněji než termín "náboženství".

Někteří zednáří říkají, že jsou křesťané a popírají, že zednářství je náboženství. Měli by ale spíše uznat, že patří ke dvěma náboženstvím: katolickému a zednářskému.

Ale ve skutečnosti, nebo alespoň pro mnohé, především pro ty zednáře, kteří jsou ateisté nebo deisté, je zednářství náhražkou za náboženství. V zednářské literatuře se také skutečně zednářství nazývá "náboženstvím", někdy "tím pravým náboženstvím".

O.: Jak jste se dokázal přiblížit tomuto světu, který je tak utajený?

G.: Věnoval jsem mnoho hodin studiu konstitucí, pravidel a rituálů různých federací zednářských lóží, mluvil jsem se zednáři a s bývalými zednáři ve Španělsku a v Mexiku, a četl jsem knihy o zednářství, napsané zednáři, ale také ne-zednáři.

Před deseti lety jsem ztrávil dva semestry v Mexiku, kde jsem denně mluvil se zednářskými i nezednářskými universitními profesory. Trávil jsem odpoledne návštěvami center různých sekt, z nichž některé jsou blízké zednářství, jež se nacházejí na předměstí velkých měst.

O.: Je zednářství spíše metoda nebo spíše obsah?

G.: Člověk, kromě toho, že myslí, také cítí a představuje si. City a představivost se mohou střetat s myšlenkovou jasností a narušovat ji. Ale přes to všechno jsou to ideje a přesvědčení, jež člověka orientují; principy vytvářejí a orientují lidské instituce. Ale máme-li se dostat k cíli, je nutné použít správnou "metodu".

Řecké slovo odos znamená "cesta", a met znamená "cíl", k němuž chceme dojít. V zednářství se metoda zaměřuje na nejvyšší kategorie a maximální efektivitu, takže vlastně zakládá jeden z "principů", možná ten nejzákladnější, ten, na němž spočívají všechny ostatní.

Právě kvůli této metodě se zednářství stává neslučitelným s křesťanským učením. Zednářská metoda je svou povahou ateistická, odráží historický relativismus a vede ke společensko-kulturnímu relativismu, který prosazuje.

Alain Gérard, jeden z ředitelů francouzského Velkého Orientu, říká, že "zednářství je jenom metoda". Podle něho může mít zednář "názory" nebo věřit konkrétnímu náboženství, ale zednářská metoda ho zavazuje, aby si své názory "zpochybnil" a přijal možnost, že se ukáží jako falešné nebo budou předstiženy solidnějším racionálním systémem a podporou většiny.

"Nemůžete vést skutečnou diskusi, ať vyzní jakkoli, když tu budou stále určité body, o nichž jste přesvědčen, že máte pravdu", říká Gérard.

Tak vystupuje na povrch zednářská alergie k dogmatům a k dogmatickému, zjevenému náboženství, zvláště ke křesťanství.

Což také vysvětluje, proč mají zednáři tendenci považovat demokracii za výdobytek zednářství a demokratickou metodu - schválení většinovým hlasováním - za cosi přirozeného pro zednářství. Tuto demokratickou metodu rozšiřují na každou realitu, včetně pravdy, dobra atd.

Současný velmistr francouzského Velkého orientu, Jean Michel Quilardet, v prohlášení pro španělské noviny La Voz de Asturias 29. ledna 2007 řekl, že "si můžete myslet, že existuje ne-ateistická demokracie - a ne-ateistická znamená ne-zednářská - ale v mém pohledu a v mém způsobu myšlení je ateismus výdobytkem demokracie". Takže ti demokraté, kteří nejsou ateisté nebo zednáři, mohou být nanejvýš demokraty druhé třídy.

Z angličtiny přeložila Michaela Freiová

Redakčně kráceno