Papež o Efrému Syrském

29. listopadu věnoval Benedikt XVI. svou generální audienci postavě svatého Efréma Syrského, "nejslavnějšího básníka patristické doby".

"Obecně se dnes myslí, že křesťanství je evropské náboženství, jež bylo později přeneseno do dalších zemí. Ale pravda je komplexnější", řekl papež. "Kořeny **křesťanství jsou ve Starém zákoně, tedy v Jeruzalémě a semitském světě. A z těchto starozákonních kořenů se křesťanství živí i nadále. V ranných staletích se křesťanství šiřilo jak na západ - do řecko-latinského světa, kde později inspirovalo evropskou kulturu - a na východ, do Persie a Indie, kde přispělo k utvoření zvláštní kultury, v semitských jazycích a s vlastní identitou".

Svatý Efrém se narodil v Nisibis někdy okolo roku 306 a zemřel v Edesse roku 373. "Poezie", vysvětlil papež, "mu umožnila prohloubit teologické reflexe použitím paradoxů a obrazů". Efrém dal poezii a liturgickým hymnům didaktický a katechetický charakter, takže využíval liturgické svátky jako příležitost k šíření nauky Církve.

Papež citoval Efrémovy úvahy o Bohu Stvořiteli a řekl: "Nic ve stvoření není izolované a svět je - podle Písma - Boží biblí. Ježíšova přítomnost v Mariině lůně vysoce pozvedla důstojnost žen, o nichž Efrém vždy mluví citlivě a uctivě", řekl papež. "Tak jako neexistuje vykoupení bez Ježíše, neexistuje ani vtělení bez Marie".

Křesťanská tradice nazývá svatého Efréma "harfou Ducha svatého". Efrém zůstal po celý svůj život jáhnem. "Jako jáhen byl služebníkem liturgie i služebníkem lásky k bratřím: tato láska ho vedla k poznání Božího zjevení, řekl papež".