V papeži nás oslovuje Benedikt

17.05.2009, Krzysztof Bronk


Na první pohled se návštěva prezidenta Klause ve Vatikánu příliš nelišila od jiných audiencí politických hodnostářů. Měla v sobě nicméně něco sympatického. Totiž to, že Václav Klaus z ní byl zjevně potěšen. A vůbec se to nesnažil skrývat. Bylo vidět, že oba pánové spolu příjemně pohovořili. Český prezident to otevřeně přiznával s tím, že se těší na pokračování rozhovoru v Praze. Jak víme z prohlášení tiskového úřadu Svatého stolce, v Apoštolském paláci se mluvilo o budoucnosti Evropy, významu jejího kulturního dědictví, duchovního a křesťanského. V rozhovoru s novináři prezident Klaus pak vyjádřil přesvědčení, že poselství, s nímž papež přijde do Čech a na Moravu, bude zřetelné pro všechny.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Klausův entusiasmus si zaslouží pozornost. Pochvala Benedikta XVI. dnes nevynáší politický kapitál. Těžko lze tedy prezidenta podezřívat z politického kalkulu. Patrně byl papežem skutečně uchvácen. Proč? To by nám mohl nejlépe říci prezident Klaus sám. Čím je papežova vize Evropy tak uhrančivá?

Klíčem nám může být svatý Benedikt. Papež se otevřeně hlásí k duchovnímu spříznění se zakladatelem západního monasticismu. Dosvědčuje to už jméno, které si vybral. Před dvěma týdny putoval k jeho hrobu. Na Monte Cassinu mluvil o člověku, který svého času okouzlil Evropu (tak trochu jako papež Klause) a měl výrazný podíl na utváření naší civilizace. Jeho úspěch spočíval v tom, že dokázal tehdejším lidem nabídnout konkrétní model života, jakési vtělené evangelium. Jeho základem bylo harmonické spojení duchovních a světských věcí, jak to shrnují tři slova: ora et labora et lege modli se, pracuj a studuj. Zdrojem tohoto modelu života byla na jedné straně Benediktova zkušenost a na druhé, jak připomínal papež, mimořádné mystické nazírání ráje, díky němuž získal pojem o skutečných proporcích věcí, tak jak je od počátku zamýšlel Stvořitel.

Připomínání a nové předkládání tohoto modelu života západní civilizaci je jednou z nejsilnějších stránek současného papeže. Po tom všem, co se událo v novověké Evropě, si lidé stále častěji uvědomují, že nevědí, jak žít. Nepřestali se jen modlit, ale i racionálně myslet a  jak ukázala poslední krize také skutečně pracovat, vytvářet hodnoty. Veškeré základy byly poškozeny. A není příliš zřejmé, jak škodu napravit, odkud začít, k čemu se odvolat. Skrze benediktinské ora et labora et lege Svatý otec vrací naší civilizaci celého člověka. To je to poselství, které u papeže tak facinuje. A není vůbec nutné, aby o něm přímo mluvil. **Když ho čteme nebo posloucháme, lze vycítit, že má za sebou onu rajskou, a při tom neideologickou, harmonii světa, že v ni věří a snaží se ji obnovit. Odtud myslím Klausova fascinace Benediktem XVI.** a přesvědčení, že to, co poví v České republice, bude srozumitelné pro všechny.



Další články



Jak se dělá schizma

03.08.2026, RC Monitor 14/2026

Tradicionalistické Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX), poněkud hanlivě označované jako „lefebvristé“, zopakovalo 1. července 2026 svou někdejší historii. Tak jako zakladatel bratrstva arcibiskup Lefebvre vysvětil roku 1988 čtyři biskupy bez papežského pověření, uchýlilo se k obdobnému kroku i současné vedení bratrstva. Podle novelizovaných církevních trestních norem se jedná o spáchání deliktu popsaného skutkovou podstatou kánonu 1387 Kodexu kanonického práva: „Biskup, který bez papežského pověření vysvětí někoho na biskupa, a rovněž ten, kdo od něho přijímá biskupské svěcení, upadají do samočinné exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stolci.“

Naděje uprostřed únavy

27.07.2026, RC Monitor 14/2026

Zdá se, jako by se únava stala jedním z nejvýraznějších znamení naší doby. Stačí sledovat dění kolem nás. Války, nejistota, napětí mezi lidmi, osamělost, ekonomické starosti i množství protichůdných názorů mohou snadno vyvolat dojem, že se svět ubírá směrem, který nedokážeme ovlivnit. Největším nebezpečím přitom není strach, ale pomalá ztráta naděje.

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2026 Res Claritatis, z.s.