V papeži nás oslovuje Benedikt

Na první pohled se návštěva prezidenta Klause ve Vatikánu příliš nelišila od jiných audiencí politických hodnostářů. Měla v sobě nicméně něco sympatického. Totiž to, že Václav Klaus z ní byl zjevně potěšen. A vůbec se to nesnažil skrývat. Bylo vidět, že oba pánové spolu příjemně pohovořili. Český prezident to otevřeně přiznával s tím, že se těší na pokračování rozhovoru v Praze. Jak víme z prohlášení tiskového úřadu Svatého stolce, v Apoštolském paláci se mluvilo o budoucnosti Evropy, významu jejího kulturního dědictví, duchovního a křesťanského. V rozhovoru s novináři prezident Klaus pak vyjádřil přesvědčení, že poselství, s nímž papež přijde do Čech a na Moravu, bude zřetelné pro všechny.

Klausův entusiasmus si zaslouží pozornost. Pochvala Benedikta XVI. dnes nevynáší politický kapitál. Těžko lze tedy prezidenta podezřívat z politického kalkulu. Patrně byl papežem skutečně uchvácen. Proč? To by nám mohl nejlépe říci prezident Klaus sám. Čím je papežova vize Evropy tak uhrančivá?

Klíčem nám může být svatý Benedikt. Papež se otevřeně hlásí k duchovnímu spříznění se zakladatelem západního monasticismu. Dosvědčuje to už jméno, které si vybral. Před dvěma týdny putoval k jeho hrobu. Na Monte Cassinu mluvil o člověku, který svého času okouzlil Evropu (tak trochu jako papež Klause) a měl výrazný podíl na utváření naší civilizace. Jeho úspěch spočíval v tom, že dokázal tehdejším lidem nabídnout konkrétní model života, jakési vtělené evangelium. Jeho základem bylo harmonické spojení duchovních a světských věcí, jak to shrnují tři slova: ora et labora et lege modli se, pracuj a studuj. Zdrojem tohoto modelu života byla na jedné straně Benediktova zkušenost a na druhé, jak připomínal papež, mimořádné mystické nazírání ráje, díky němuž získal pojem o skutečných proporcích věcí, tak jak je od počátku zamýšlel Stvořitel.

Připomínání a nové předkládání tohoto modelu života západní civilizaci je jednou z nejsilnějších stránek současného papeže. Po tom všem, co se událo v novověké Evropě, si lidé stále častěji uvědomují, že nevědí, jak žít. Nepřestali se jen modlit, ale i racionálně myslet a  jak ukázala poslední krize také skutečně pracovat, vytvářet hodnoty. Veškeré základy byly poškozeny. A není příliš zřejmé, jak škodu napravit, odkud začít, k čemu se odvolat. Skrze benediktinské ora et labora et lege Svatý otec vrací naší civilizaci celého člověka. To je to poselství, které u papeže tak facinuje. A není vůbec nutné, aby o něm přímo mluvil. **Když ho čteme nebo posloucháme, lze vycítit, že má za sebou onu rajskou, a při tom neideologickou, harmonii světa, že v ni věří a snaží se ji obnovit. Odtud myslím Klausova fascinace Benediktem XVI.** a přesvědčení, že to, co poví v České republice, bude srozumitelné pro všechny.