Papež aktualizuje sociální učení Církve

V dokumentu Caritas in veritate pojednává Benedikt XVI. o velkých otázkách této doby: o ekonomické krizi a životním prostředí, globalizaci a solidaritě, o práci a komunikacích, o právech a povinnostech občanů planety a jejich vlád Především však mapuje situaci, do níž pak vpisuje sociální nauku katolické církve.

Beze Slova není lásky

V úvodu papež do sociálního učení Církve vnáší jakýsi osobní tón. K lásce jako tradičnímu pilíři sociální doktríny připojuje pilíř pravdy. Protože bez pravdy sklouzne láska do sentimentalismu. Stane se prázdnou skořápkou s možností libovolné náplně.

V pravdě láska odráží osobní a současně veřejnou dimenzi víry v biblického Boha, který je zároveň »Agapé« a »Logos«: Láska (caritas) a Pravda, Láska (amor) a Slovo. Církev nenabízí technická řešení a nijak se nechce vměšovat do politiky států. Má však ve všech dobách i okolnostech plnit poslání pravdy pro společnost odpovídající člověku, jeho důstojnosti a jeho povolání.

Tváří v tvář krizi důvěra

I když je rozvoj pozitivním faktorem, který vytahuje národy z bídy a emancipuje je, je zatížen nerovnováhou a dramatickými problémy, jak vidíme v situaci dnešní krize. Problémů je celá řada: zhoubné dopady, které má na reálnou ekonomiku špatně užitá finanční aktivita, obrovské migrační proudy a další. Pro Benedikta XVI. je krize příležitostí k rozvaze; povzbudí lidi k tomu, aby vypracovávali nové projekty. Papež tedy vidí situaci spíše optikou důvěry než rezignace důvěry, jež dokáže čelit těžkostem této chvíle. []

Ekonomie potřebuje etiku

Jsou porušována elementární, základní práva velké části lidstva, píše papež. Právo na život, právo na rodinu, právo na solidaritu. Respekt k těmto právům má přitom blahodárný dopad na ekonomický plán: ekonomie obecně potřebuje etiku. Jde také o právo na spravedlivé využívání přírodních zdrojů. Zde vidíme papežův zájem na ekologii. Encyklika navrhuje několik směrů: jde například o regulaci využívání neobnovitelných zdrojů, o solidaritu lidí z bohatých zemí.

Světová autorita

Tato kapitola vlastně interpeluje odpovědné politiky hlavních ekonomických mocností, kteří se sešli v Aquile na setkání G8. Rozvoj národů závisí podle papeže na uznání faktu, že tvoříme jedinou rodinu. A solidární rodinu. Vyspělé státy by měly obětovat podstatnou část svého hrubého domácího produktu na rozvoj, rozvíjet odpovědnou turistiku, postupovat humánně vůči migraci a rozvíjet spolupráci výchozích a cílových zemí.

Solidarita práce, posílení mezinárodních odborových organizací znamená výchovu spotřebitelů: nakupování není jen hospodářským, ale také morálním aktem.

Lidská rodina potřebuje také jakousi minimální organizaci. Podle Benedikta XVI. je třeba reformovat OSN i celou architekturu mezinárodní ekonomiky a finančnictví.

Sociální otázka je otázkou antropologickou

Podle Benedikta XVI. předpokládá rozvoj určitý pohled na člověka. Absolutizace techniky se nejsilněji projevuje manipulací lidského života. Jak nás může překvapovat lhostejnost vůči degradaci lidí, když tato lhostejnost charakterizuje náš samotný postoj vůči hranici mezi tím, co je lidské, a co ne?

Závěrem papež opakuje tvrzení, jež je mu zvláště drahé: humanismus, který vylučuje Boha, je nelidský humanismus. Rozvoj potřebuje zejména křesťany s jejich rukama vztaženýma k Bohu.

Isabelle de Gaulmyn a Michel Kubler

redakčně kráceno.