30.07.2009, Allan C. Carlson, z angličtiny přeložila mf
Tisk obsáhle referuje o tom, že Caritas in veritate zastává kritický postoj k dnešnímu globálnímu kapitalismu. V jedné věci je však papežský list dvojznačný, pokud jde o trvalý princip katolické sociální spravedlnosti: o princip rodinné mzdy, který vychází z různosti sociální a ekonomické úlohy mužů a žen.
V encyklice Rerum novarum papeže Lva XIII. z roku 1891 se říká: Je nejposvátnějším přirozeným zákonem, že otec rodiny zaopatřuje své potomstvo všemi nezbytnostmi života. Matky jsou zaměřeny svou přirozeností na práci doma //, vzdělávání dětí a blaho rodiny. Dále papež Lev zdůrazňuje princip všech smluv mezi zaměstnavateli a pracovníky, podle něhož mzda musí být dostatečně velká, aby umožnila pracovníkovi se náležitě postarat o sebe, o svou ženu a své děti.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
V encyklice Quadragesimo anno z roku 1931 papež označuje za neúnosné zneužití //, jež je třeba za každou cenu odstranit, když jsou matky nuceny nízkou mzdou svých mužů pracovat mimo domov a tak zanedbávat svou přirozenou odpovědnost zejména ve výchově dětí. Pius XI. dodal, že je třeba vyvinout maximální úsilí, aby se zajistilo, že otcové rodin budou dostávat dost velkou mzdu na to, aby adekvátně zajistili potřeby svých rodin. Papež chválil ty, kdo se moudře a náležitě snaží různými cestami přizpůsobit plat za práci břemenu rodiny.
Papež Jan Pavel II. se v encyklice Laborem exercens z roku 1981 vyhnul přímé diskusi o komplementární úloze mužů a žen, a místo o spravedlivé mzdě pro dospělé odpovědné za rodinu mluví o platu, který postačí pro založení a náležité udržování rodiny. Tato encyklika však chválí sociální politiku, jež přijímá taková opatření, aby se matky mohly věnovat výlučně svým dětem.
A v apoštolské konstituci Familiaris consortio, vydané rovněž v roce 1981, Jan Pavel II. jasně řekl, že společnost musí být strukturována tak, aby manželky a matky nebyly v praxi nuceny pracovat mimo domov a tak aby jejich rodiny mohly žít a prosperovat důstojným způsobem, i když se na celý úvazek věnují své rodině.
Naopak Caritas in veritate, jak se zdá, předpokládá, že matky budou zaměstnány (odst. 63). Není tu ani zmínka o zvláštní práci žen doma, ale uznává se právo na spravedlivou mzdu a na osobní jistotu pracovníka a jeho/její rodinu. Když se mluví o náležité povaze práce, popisuje ji Benedikt XVI. jako práci, která je svobodně zvolena, která efektivně spojuje pracovníky, muže i ženy, s rozvojem jejich komunity; práci, která umožňuje pracovníkovi, aby byl respektován a nebyl diskriminován; práci, která umožňuje rodinám, aby uspokojily své potřeby a poskytly vzdělání dětem, aniž by děti samy byly nuceny pracovat. Dřívější papežové by poslední větu doplnili o výraz a matky.
Benedikt XVI., jak se zdá, tiše přijal, že rodina se dvěma živiteli resp. se dvěma kariérami je novou sociální a ekonomickou normou.
Takže se prostě uznává dnešní realita. V rozvinutém světě od šedesátých let prolomil kapitalistický hlad po práci dospělých žen ty právní a kulturní bariéry, jež vytvořilo předchozích 100 let na ochranu matek a domova. V rozvinutém světě se ženské zaměstnání prostě předpokládá. V pokrokovém pohledu je matka pečující o domov v nejlepším případě antikvární kuriozitou.
Ale tento posun klade znepokojivé otázky co do povahy katolické rodiny. Byl bohatý koncept komplementarity mužů a žen rovných co do důstojnosti, ale rozdílných co do funkce oslaben? Ustoupil křesťansko-demokratický obraz matek na plný úvazek švédskému modelu genderové rovnosti na pracovišti?
Benedikt XVI. mluví na mnoha jiných místech o důstojnosti mateřství, ale mlčení této jeho encykliky o rodinných rolích je dvojznačné: a tato dvojznačnost může podrýt samotnou instituci, kterou se papež snaží usilovně chránit. Doufejme, že příští encyklika tuto otázku vyjasní.
13.11.2026, RC Monitor 21/2026
Svatost nezná státních hranic, nezávisí na původu ani na společenském postavení. Je odpovědí člověka na Boží lásku. Skvělým příkladem toho jsou dvě výjimečné ženy středověké Evropy – svatá Anežka Česká a svatá Hedvika Slezská. Je známo, že Hedvika byla Anežčinou tetou, a že právě ona sehrála důležitou roli v jejím dětství. Obě ženy navíc patřily k mimořádnému okruhu středoevropských panovnických žen 13. století, které spojily vysoký šlechtický původ s hlubokou zbožností a službou chudým. Ačkoli se nakonec jejich životní cesty lišily, spojovala je jedna touha: sloužit Kristu přítomnému v druhém člověku.
02.11.2026, RC Monitor 20/2026
Rok uplynul od chvíle, kdy nás 4. listopadu 2025 opustil pan kardinál Dominik Duka. Pro mnohé z nás byl pastýřem, který dvanáct let stál v čele pražské arcidiecéze a vedl českou církev v době, kdy se učila žít ve svobodě i v nových společenských podmínkách. Pro ty, kdo ho znali blíž, byl především bratrem – dominikánem, knězem a člověkem, jehož život byl od mládí protkán věrností Pravdě, Kristu. Když se za ním ohlížíme, nevidíme jen úřady, které zastával. Šel po cestě věrnosti, která neskončila ani ve vězení.
30.10.2026, RC Monitor 20/2026
V Apoštolském vyznání víry se modlíme: „Věřím v Ducha Svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, odpuštění hříchů, vzkříšení těla a život věčný.“ Toto starobylé vyznání nám připomíná, že církev sjednocuje a posvěcuje Duch Svatý a že vše, co církev vlastní, je společné těm, kdo do ní patří.
21.09.2026, RC Monitor 17/2026
Navzdory tomu, že křesťanská víra je se zastáváním reinkarnace neslučitelná, lze se setkat s křesťany, kteří mezi svým krédem a naukou o převtělování žádný rozpor nevidí. Nedávno jsem měl možnost s jedním takovým člověkem diskutovat a během naší debaty se ukázalo, že jeho příklon k reinkarnaci se zakládal v neznalosti argumentu, jež by prokázal její nemožnost. To se samozřejmě netýká jen této otázky, nýbrž naprosto všech názorů. Dokud nejsme schopni se stoprocentní jistotou vyloučit opak či alternativu k tomu, o čem jsme přesvědčeni, musíme dát prostor pochybnosti a přiznat, že náš názor není žádným spolehlivým věděním, ale pouhou vírou podepřenou mimo-teoretickými důvody. Ruku za ni do ohně dávat nemůžeme.
16.09.2026, RC Monitor 17/2026
Toto evangelium, tedy úvodní část radostné zvěsti sepsaná svatým Matoušem, je výpovědí o tom, jak z kalného pramene vyvádí Bůh nejčistší potůček. Jak na zapleveleném záhoně vykvetla nejkrásnější růže. Jak z kmene, zasaženého prvotní poruchou – hříchem – vypučel přečistý květ, který nadpřirozeným způsobem, přímou mocí Boží – ano, u Boha je všechno možné, jak později řekl anděl Gabriel – nese ovoce nejdrahocennější: poslední pokrevní potomek Abrahámův byl muž Marie, z níž se narodil Ježíš, nazývaný Kristus. Ten, který se nazývá Syn člověka.
16.10.2026, RC Monitor 19/2026
Když se řekne misie, často si představíme evangelizaci v dalekých zemích, kde lidé ještě neznají Krista. A jistě právem: úkol církve nést evangelium do celého světa zůstává stále aktuální. Ne všichni však můžeme odejít na misijní území. Poslání křesťana je mnohem širší.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.