30.07.2009, Allan C. Carlson, z angličtiny přeložila mf
Tisk obsáhle referuje o tom, že Caritas in veritate zastává kritický postoj k dnešnímu globálnímu kapitalismu. V jedné věci je však papežský list dvojznačný, pokud jde o trvalý princip katolické sociální spravedlnosti: o princip rodinné mzdy, který vychází z různosti sociální a ekonomické úlohy mužů a žen.
V encyklice Rerum novarum papeže Lva XIII. z roku 1891 se říká: Je nejposvátnějším přirozeným zákonem, že otec rodiny zaopatřuje své potomstvo všemi nezbytnostmi života. Matky jsou zaměřeny svou přirozeností na práci doma //, vzdělávání dětí a blaho rodiny. Dále papež Lev zdůrazňuje princip všech smluv mezi zaměstnavateli a pracovníky, podle něhož mzda musí být dostatečně velká, aby umožnila pracovníkovi se náležitě postarat o sebe, o svou ženu a své děti.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
V encyklice Quadragesimo anno z roku 1931 papež označuje za neúnosné zneužití //, jež je třeba za každou cenu odstranit, když jsou matky nuceny nízkou mzdou svých mužů pracovat mimo domov a tak zanedbávat svou přirozenou odpovědnost zejména ve výchově dětí. Pius XI. dodal, že je třeba vyvinout maximální úsilí, aby se zajistilo, že otcové rodin budou dostávat dost velkou mzdu na to, aby adekvátně zajistili potřeby svých rodin. Papež chválil ty, kdo se moudře a náležitě snaží různými cestami přizpůsobit plat za práci břemenu rodiny.
Papež Jan Pavel II. se v encyklice Laborem exercens z roku 1981 vyhnul přímé diskusi o komplementární úloze mužů a žen, a místo o spravedlivé mzdě pro dospělé odpovědné za rodinu mluví o platu, který postačí pro založení a náležité udržování rodiny. Tato encyklika však chválí sociální politiku, jež přijímá taková opatření, aby se matky mohly věnovat výlučně svým dětem.
A v apoštolské konstituci Familiaris consortio, vydané rovněž v roce 1981, Jan Pavel II. jasně řekl, že společnost musí být strukturována tak, aby manželky a matky nebyly v praxi nuceny pracovat mimo domov a tak aby jejich rodiny mohly žít a prosperovat důstojným způsobem, i když se na celý úvazek věnují své rodině.
Naopak Caritas in veritate, jak se zdá, předpokládá, že matky budou zaměstnány (odst. 63). Není tu ani zmínka o zvláštní práci žen doma, ale uznává se právo na spravedlivou mzdu a na osobní jistotu pracovníka a jeho/její rodinu. Když se mluví o náležité povaze práce, popisuje ji Benedikt XVI. jako práci, která je svobodně zvolena, která efektivně spojuje pracovníky, muže i ženy, s rozvojem jejich komunity; práci, která umožňuje pracovníkovi, aby byl respektován a nebyl diskriminován; práci, která umožňuje rodinám, aby uspokojily své potřeby a poskytly vzdělání dětem, aniž by děti samy byly nuceny pracovat. Dřívější papežové by poslední větu doplnili o výraz a matky.
Benedikt XVI., jak se zdá, tiše přijal, že rodina se dvěma živiteli resp. se dvěma kariérami je novou sociální a ekonomickou normou.
Takže se prostě uznává dnešní realita. V rozvinutém světě od šedesátých let prolomil kapitalistický hlad po práci dospělých žen ty právní a kulturní bariéry, jež vytvořilo předchozích 100 let na ochranu matek a domova. V rozvinutém světě se ženské zaměstnání prostě předpokládá. V pokrokovém pohledu je matka pečující o domov v nejlepším případě antikvární kuriozitou.
Ale tento posun klade znepokojivé otázky co do povahy katolické rodiny. Byl bohatý koncept komplementarity mužů a žen rovných co do důstojnosti, ale rozdílných co do funkce oslaben? Ustoupil křesťansko-demokratický obraz matek na plný úvazek švédskému modelu genderové rovnosti na pracovišti?
Benedikt XVI. mluví na mnoha jiných místech o důstojnosti mateřství, ale mlčení této jeho encykliky o rodinných rolích je dvojznačné: a tato dvojznačnost může podrýt samotnou instituci, kterou se papež snaží usilovně chránit. Doufejme, že příští encyklika tuto otázku vyjasní.
03.08.2026, RC Monitor 14/2026
Tradicionalistické Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX), poněkud hanlivě označované jako „lefebvristé“, zopakovalo 1. července 2026 svou někdejší historii. Tak jako zakladatel bratrstva arcibiskup Lefebvre vysvětil roku 1988 čtyři biskupy bez papežského pověření, uchýlilo se k obdobnému kroku i současné vedení bratrstva. Podle novelizovaných církevních trestních norem se jedná o spáchání deliktu popsaného skutkovou podstatou kánonu 1387 Kodexu kanonického práva: „Biskup, který bez papežského pověření vysvětí někoho na biskupa, a rovněž ten, kdo od něho přijímá biskupské svěcení, upadají do samočinné exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stolci.“
27.07.2026, RC Monitor 14/2026
Zdá se, jako by se únava stala jedním z nejvýraznějších znamení naší doby. Stačí sledovat dění kolem nás. Války, nejistota, napětí mezi lidmi, osamělost, ekonomické starosti i množství protichůdných názorů mohou snadno vyvolat dojem, že se svět ubírá směrem, který nedokážeme ovlivnit. Největším nebezpečím přitom není strach, ale pomalá ztráta naděje.
13.07.2026, RC Monitor 13/2026
V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.