Popře Brno trojjedinost Boží?

Neklid kolem možné stavby mešity v Brně, jež má být navíc vybavena minaretem, naráží v našem tisku především na pohrdavé komentáře. Uprostřed Evropy, která už desítky let hledá způsob, jak mírovou cestou bujení mešit zarazit, se u nás debatuje o Brnu jako o izolovaném případu, jako by neblahé zkušenosti ostatních evropských zemí od Británie až po Bulharsko pro nás nic neznamenaly a my bychom měli zopakovat všechny jejich chyby.

Mešita proti západo­evropským tradicím

Do omrzení se opakují tvrzení, podle nichž mešita není nic jiného než kostel a minaret je prostě zvonice. Mešita je přitom centrem propagace myšlenek, jež nejsou kompatibilní s náboženskou, filosofickou i právní tradicí křesťanského Západu, a to propagace velmi agresivní: k tomu si stačí pustit záznam z kteréhokoli pátečního kázání. Západoevropské mešity byly centry podpory pro ajatoláha Chomejního

Minaret není zvonice: je to místo, odkud se několikrát denně popírá křesťanské dogma o trojjediném Bohu, tedy dogma, jež leží v základech západního oddělení světské a duchovní moci i sekulárního práva, jež mezi nimi zprostředkuje.

Význam principu trojjedinosti

Přitom právě teologický koncept jediného Boha v Trojici je základem a garancí politického řádu a míru. Právě trojiční dogma otřáslo monolitní paralelou mezi Boží mocí a lidskou, politickou mocí nad světem. Princip trojjedinosti nelze zde na zemi, v materiálním světě, imitovat. To je důležitý faktor v rovnováze moci, je to brzda teokratických konceptů, utopických tendencí.

Jestliže dnes stále ještě! požadujeme, aby řeč o Bohu, invocatio Dei, stála na počátku preambule budoucí evropské ústavy, pak toto je hlavní důvod. Invocatio Dei nám připomíná, že poslední zdroj moci nemá člověk ve svých rukou, že kritéria odpovědnosti jsou objektivní a člověk je nemůže měnit nebo jimi manipulovat.

Absolutně sekulární vize společnosti, na druhé straně, podobné brzdy nebo bezpečnostní opatření postrádá. To přináší nebezpečí totalitních konceptů.

Důsledky náboženské obnovy

Naše doba je dobou náboženské obnovy. Vidíme to nejen v islámském světě, ale i v hinduismu nebo buddhismu. Ale náboženská obnova v těchto oblastech znamená víceméně růst náboženského nacionalismu, náboženského skupinového vědomí, odmítání kontaktu s jinými skupinami.

Náboženská obnova v křesťanství je něco jiného. Je to obnova orientovaná na lidskou osobu. V tomto smyslu může být inspirující i pro lidi mimo křesťanskou komunitu. Tak jako křesťanství samotné, i tato obnova směřuje k universalitě. Musíme se dnes ptát: Jaký je vztah křesťanské universality ke globalizaci?

Křesťanská universalita

Viděla bych rozdíl hlavně v tom, odkud se universalita resp. globalizace odvíjí. Globalizace je ustavována shora: institucemi, regulacemi, kontrolami. Universalita v křesťanském pojetí roste zdola: křesťanství mluví k jednotlivým lidem a konsensus se rodí mezi nimi. Právě proto byl v době budování Evropy v karolinské době důraz na pravověří, na obsah víry, tak silný: karolinští teologové věděli, že pro politickou jednotu křesťanů je důležité, aby každý znal a správně chápal vztahy mezi třemi božskými osobami. Na druhé straně každá christologická hereze měla politický aspekt, jak uznává i levicový historik Hugh Trevor-Roper.

Korán odmítá Kristovo božství i Trojici

Korán opakovaně hovoří o křesťanech jako o těch, kteří přidružují k Bohu; to znamená, že odmítá božství Kristovo a samotnou Trojici (i když ji nechápe správně: podle koránu je třetí osobou Trojice Panna Maria). A to je význam veršů není Boha kromě Boha, které se několikrát denně zpívají z minaretů po celém světě.

Otázka tedy je, má-li nad (dosud) křesťanským Brnem zaznívat několikrát denně popření Boží Trojjedinosti. Popření konceptu, který ve svém důsledku odděluje duchovní moc od světské moci a jako pouto mezi nimi vytváří sekulární pojem práva. Protože demokracie, jak napsal americký bojovník proti komunismu Whittaker Chambers, je jen politickým čtením Bible.

Toho bychom si měli být vědomi a nenechat se překřičet novináři, kteří ještě pět let po zavedení šariatického práva v Evropské unii budou tvrdit, že mešita je prostě kostel a minaret to je prostě taková zvonička, která svolává věřící k modlitbám