Poznámka k týdnu - Už zase růžové podušky

Mladá fronta zveřejnila tvrzení lékaře, podle něhož se v Česku provádí divoká eutanázie. Blesk to tvrzení zopakoval jako velkou senzaci.

A já nevím, jestli se tomu smát nebo nad tím plakat. Každý, kdo kdy pracoval v socialistickém zdravotnictví, přece ví, že otázka ukracování života už tenkrát nebyla žádným tabu.** Lékaři o tom občas mluvili mezi sebou, sestry mezi sebou. Ostatně samotná úroveň zdravotní péče v některých zařízeních tehdy zajišťovala, že život pacienta nebude zbytečně protahován.

Co přinesla popřevratová situace nového?

O eutanázii, stejně jako o desítkách dalších problémů, začali nahlas mluvit nejen ti, co spolu mluví, ale i mnozí další, například novináři. Stalo se z ní politické téma. A v době, kdy nová práva přibývají jako houby po dešti, se samozřejmě klade otázka, zda také asistovaná sebevražda nemá být chápána jako právo pacienta.

Obhájci eutanázie hovoří především o právu pacienta na ukončení života. Zapomínají arci dodat, že právo pacienta je vždycky povinností zdravotníka: mám-li já jako pacient právo na řádnou lékařskou péči, je povinností lékaře, aby mi ji poskytl. Bude-li eutanázie legalizována, bude spadat do řádné lékařské péče a tedy do rozsahu lékařových povinností.

Ještě důležitější jsou však laické eutanázie. Budou-li legalizovány případy eutanázie provedené lékařem, bude nemožné stíhat ne-lékaře za zabití příbuzných nebo přátel, budou-li argumentovat soucitem. Už před víc než deseti lety byl v bulvárním tisku prezentován případ, kdy manžel zabil těžce nemocnou manželku, s nadpisem: Růžové podušky dusily láskyplně.

To, čím legalizace eutanázie hrozí, je tedy faktická legalizace jakéhokoli zabíjení nemocných, starých a slabých.

Ostatně proč všechny ty kondicionály? Stačí nahlédnout do návrhů systému zdravotní péče, jak je začíná předkládat prezident Obama. Z veřejných prostředků mají být placeny interrupce a poradenství o konci života, kde pacient může předem určit, za jakých okolností mu má být ukončena zdravotní péče: ale prezident svatovincentské koleje v Pennsylvánii uveřejnil ve Wall Street Journal informaci, že v nemocnicích pro válečné veterány má být poradenství povinné jak pro veterány, tak pro jejich lékaře.

Věřím, že se Spojené státy této zvrhlosti ubrání. Dej Bůh, abychom to dokázali i my.