Pozor na prezervativy

14.09.2009, Krzystof Bronk

Úspěch papežské pouti záleží na Benediktu XVI. jen do určité míry. Ve skutečnosti jsou rozhodující poslední týdny před cestou a způsob, jakým se česká církev, její představitelé i laičtí katolíci, každý po svém, zaangažují ve veřejné debatě o této návštěvě.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

V rámci příprav na papežskou pouť jsem připravil řadu rozhovorů s Poláky žijícími v Čechách, zpravidla s polskými kněžími. Výběr jsem měl široký, a tak jsem se snažil vybrat nejlepší. Ty, kteří si skutečně zamilovali Čechy a zdejší církev a vynaložili velké úsilí, aby se bohemizovali. Věřte mi, jsou tací. Když jsem se ptal na problémy české církve, na to, co jim nejvíc vadí, nejčastěji poukazovali na bídu v misijní oblasti. Čeští katolíci slyšel jsem nejednou si zvykli na to, že jsou menšinou, že kolem nich jsou nekatolíci. Spása nevěřícího souseda je nezajímá, nebo už vůbec nespojují spásu s náboženskou příslušností.

Do misijní země, jako je Česko, Benedikt XVI. nepříjíždí jen za katolíky. A není také pravda, že nekatolíkům musí být lhostejné, co papež říká. Během loňské cesty, do rovněž již misijní Francie, se o papežových slovech diskutovalo dost vážně také mimo Církev, v médiích veskrze světských. O tom, že nekatolíci dokáží pochopit a ocenit učení Benedikta XVI. jsme slyšeli nečekaně také v minulém týdnu. Mám na mysli deklaraci 68 protestanských intelektuálů, kteří se postavili za poslední encykliku Benedikta XVI., Caritas in veritate, a vyzvali k jejímu čtení. Významné na tom je, že signatáři pocházeli z takzvaných evangelikálních společenství, tedy z nejpočetnějšího a nejdynamičtějšího proudu dnešního protestantismu, který se nezřídka staví ke katolické církvi konfrontačně a někdy jí přetahuje věřící, např. v Latinské Americe.

Papežská slova tedy mohou promlouvat k lidem mimo Církev. Cesta do České republiky k tomu může být vynikající příležitostí, ovšem pod jednou podmínkou, že se stane pozitivní mediální událostí. Bude to záležet na novinářích, na jejich solidnosti, ale také na nás, na tom, zda jim chceme pomoci a zda kvůli nedostatku mediální taktiky nezabředneme do debaty o druhořadých věcech. Po mediální stránce může být návštěva v České republice stejnou katastrofou jako cesta do Afriky, kterou ovládl problém prezervativů, neopatrně pojednaný vatikánským mluvčím během tiskové konference na palubě letadla. Pro české novináře bude daleko snažší psát o katedrále, konkordátu, restitucích majetku než hledat smysl papežových slov. A budou o tom psát, a dost možná pouze o tom, pokud lidé v Církvi, hierarchové stejně jako laičtí katolíci, si už nyní, několik týdnů před cestou, neuloží naprosté mlčení na tato důležitá, leč druhořadá témata.

Další články

Jak se dělá schizma

03.08.2026, RC Monitor 14/2026

Tradicionalistické Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX), poněkud hanlivě označované jako „lefebvristé“, zopakovalo 1. července 2026 svou někdejší historii. Tak jako zakladatel bratrstva arcibiskup Lefebvre vysvětil roku 1988 čtyři biskupy bez papežského pověření, uchýlilo se k obdobnému kroku i současné vedení bratrstva. Podle novelizovaných církevních trestních norem se jedná o spáchání deliktu popsaného skutkovou podstatou kánonu 1387 Kodexu kanonického práva: „Biskup, který bez papežského pověření vysvětí někoho na biskupa, a rovněž ten, kdo od něho přijímá biskupské svěcení, upadají do samočinné exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stolci.“

Naděje uprostřed únavy

27.07.2026, RC Monitor 14/2026

Zdá se, jako by se únava stala jedním z nejvýraznějších znamení naší doby. Stačí sledovat dění kolem nás. Války, nejistota, napětí mezi lidmi, osamělost, ekonomické starosti i množství protichůdných názorů mohou snadno vyvolat dojem, že se svět ubírá směrem, který nedokážeme ovlivnit. Největším nebezpečím přitom není strach, ale pomalá ztráta naděje.

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.