Poznámka k týdnu - Chci mít dítě, za každou cenu

**V roce 2003 se na téma náhradního mateřství prof. Petr Příhoda vyjádřil, že pro Českou republiku jde vlastně o exotikum. Vida, čekali jsme jen šest let a jsme - díky konferenci proběhlé 2. září na půdě Justiční akademie přímo před sci-fi otázkou, jak bude vypadat tzv. surogační smlouva. Jde o dokument, který uzavře žena nebo pár (hetero-, ale ovšem že i homosexuální) s náhradní matkou, jež se, patrně z čirého altruismu, rozhodne porodit jim dítě.

Tak často argumentované peníze jsou samozřejmě naprosto okrajový problém. Klíčovým bodem smlouvy je komodita. Tou je dítě. Smlouva pak zpracovává podobu početí, nároky prenatální péče, formu a průběh porodu, nároky na zdravotní stav a příp. reklamace, když neodpovídá představám rodičů.

Vždyť je to tak potřebné. Zastaralé adopce jsme dávno překonali jsou zdlouhavé. Když existuje dobrý důvod a cesta k řešení (a pyšná věda, která se neptá, jestli smí, to už vyřešit umí), pak je možné vše. Institutu náhradního mateřství se nemůžeme dnes, kdy třicet let provádíme umělá oplození, kdy přes padesát let provádíme na milionech dětí umělé potraty, kdy vyšperkováváme prenatální diagnostiku až k rovině výběru pohlaví a barvy vlasů počatého dítěte a veškerou lidskou bolest umíme řešit včasnou eutanázií (ano, dosud tajnou), divit. Je staromódní říkat, že náhradní mateřství stejně jako další formy asistované reprodukce oklešťují otcovství a mateřství, bourají fundament pojmu rodina, pohrdají člověkem a jeho právy, jeho svobodou.

Lidská bolest z neschopnosti stát se rodičem je obrovská. A bolet nikdy nepřestane. Ani když si dítě adoptujete, ale ani když si je pořídíte cestou asistované reprodukce a jiné to nebude ani když zvolíte cestu náhradního mateřství. Vždycky zůstane něco v životě jinak, než se očekává a je běžné. Neplodnost je ne-mocí. Jsou však nemoci, se kterými nezbývá než se smířit. Když se začneme tvářit, že tato bolest je překonána a vyřešíme ji např. formou surogátního mateřství, v životě zůstaneme naprosto nazí před dalšímí a dalšími neobvyklostmi, na které nejsme nikdy připraveni (nemyslím snad ani na velké životní otázky, ale třeba jen na okamžik, kdy dítě přirozeně hledá svou identitu). Když se budeme chovat jako batolata bušící pěstmi do země a kříčími JÁÁ chci, bude nám v životě chybět něco velmi podstatného pokora. V touze naplnit mateřství za každou cenu je hledání vlastního prospěchu na prvním místě, a je proto třeba dávat velký pozor. Jinak se totiž z dítěte nestane osobnost, za níž nesu zodpovědnost a kterou chci vždy milovat, ale zboží k uspokojení vlastních potřeb. Je to velmi paradoxní všichni chceme být normální a žít normální život, a k tomu si razíme co možná nejvíc nestandardní cesty. Není to nějak naruby?

V diskusi o náhradním mateřství v českých médiích se dozvíme, že lidé smekají před hrdinstvím náhradní matky, která někomu porodí dítě, ale adoptivní matku dítěte odlišného etnika pozorně sledují a čekají zpravidla jen na to, až svůj boj prohraje. A to nemluvím o pohledu na matky vícečetných rodin to jsou vůbec ufoni. Krkavčí matkou je ta, která dítě ponechá k osvojení v porodnici, ne ta, která jej spolu s dalšími 69 denně nechá zabít. Neřešíme, co je skutečný problém, ale tvoříme si nové, rizikové postupy a cesty. Abychom se nenudili.

Ještě nemáme zákon, který chce paní ministryně spravedlnosti vytvořit, ale už se jedna agentura z Ukrajiny předhání na internetu v nabídce pro zájemce o dítě zboží z náhradního mateřství. Srozumitelnost jejich nabídky otestujte v citované větě sami, ale vězte, že o informace v celé věci vlastně nejde. Nejdůležitější je totiž lidská touha dokázat cokoliv na světě a ještě víc, bez ohledu na následky: Samozřejmě, že se rozhodnete, a bez ohledu na způsob nemusíte zvolit, přejeme Vám k dosažení kýženého výsledku, se stane šťastným rodičům a stal se tak milého miminka! A tak nějak jasně mi zní snahy o uzákonění náhradního mateřství.