Poznámka k týdnu - Najde Evropa ještě vůli ke smyslu života?

Dočasný vzestup počtu narozených dětí, jak se zdá, končí. Ročníky narozené počátkem sedmdesátých let už odrodily a dlouhodobé trendy budou pokračovat už bez jakýchkoli brzd. Znamená to méně dětí na rodinu, ale zato vzestup počtu dětí narozených mimo manželství, tedy do neúplné rodiny. **

Přitom se dosud doslova ucpávají ústa všem, kdo si dovolí poukázat na to, že populační vývoj Evropy je hrozivý. Když na Prvním světovém kongresu rodin, který se konal v Praze roku 1997, doložil profesor Didier LeCaillon, že Evropě už od šedesátých let hrozila populační imploze, která v nejbližší době vyvrcholí, nezajímalo to česká média ani dost málo: výjimkou byl zesměšňující článek Radima Uzla v Rudém právu. Letos se konal už čtvrtý kongres rodin, tentokrát v Amsterodamu, a zde už došlo k fyzickým útokům: luza zdevastovala část budovy, kde se kongres konal.

Ani dnes, kdy se sociální systém evropských států už viditelně hroutí, se nálada v Evropě nemění. Tím méně u nás. Stačí číst reakce politiků a komentátorů na lidovecké návrhy pro-rodinné politiky. Můžeme se dočíst a slyšet, že společnost nemá zájem na větším počtu dětí v rodině.

Nevůle křesťanské Evropy k dětem a její strach z vlastní budoucnosti je přitom rozhodujícím prvkem růstu islámské populace v evropských zemích: nelze vyčítat muslimům, že mají dětí hodně je naše chyba, že jich mají více než my.

Sebelepší rodinná politika tuto situaci nezmění. Motivace k zakládání větších rodin je primárně náboženská: jen lidé, kteří mají svým dětem co předat, se z nich dokážou těšit. Jen lidé, kteří věří ve spásu jako konečný cíl života, mají i v pozemském životě odvahu do budoucnosti. Vazba mezi rodinou a náboženstvím je nerozlučitelná: právě v rodině se náboženství předává a právě náboženství rodinu podporuje a chrání.

Říká se, že i v katolických zemích je porodnost nízká: to rozhodující však není konfese, ale intenzita náboženské praxe. Hodně dětí mají lidé praktikující, ne lidé nábožensky vlažní. To rozhodující kritérium by snad bylo možné nazvat vůle ke smyslu života.

Salcburský biskup a obhájce života Andreas Laun napsal: Nikoli muslimové, nýbrž vlažní, lhostejní křesťané ohrožují Evropu. Přenechali moc liberálům a ateistům. Ti pak spustili proces umírání Evropy na blahobyt. Zejména katolíci se musejí probudit a dát Evropě, co potřebuje změnu smýšlení skrze novou evangelizaci. Teprve pak mohou politici přicházet s vhodnými propopulačními opatřeními.