Okradená Církev

Papež pokračuje v reinterpretaci Koncilu

Je tomu sotva dva týdny, co jsem informoval o smělém vystoupení sekretáře vatikánské Kongregace pro katolickou výchovu, který ohlašoval nástup nové generace kněží a seminaristů, kritizujících, stučně řečeno, jednání pokoncilní generace. Vystoupení arcibiskupa Jean-Louise Bruguèse mělo formu jakéhosi generačního mea culpa: Sekularizovali jsme Církev v dobré víře, že právě tak naplňujeme koncilový postulát otevřenosti světu říkal francouzský hierarcha.

Minulé pondělí se hlavní teze arcibiskupa Bruguèse ve Vatikánu opět ozvaly. Tentokrát v podání Benedikta XVI. osobně a v ne ledajakém kontextu, nýbrž při zahájení návštěvy ad limina biskupů nejpočetnější místní církve, totiž brazilských. ** Několik desetiletí po II. Vatikánském koncilu říkal papež někteří chápali otevřenost světu nikoli jako požadavek misijního nadšení, ale jako podřízení se sekularizaci, v níž shledávali některé křesťanské hodnoty, jako rovnost, svoboda či solidarita. Tak byly vysílány signály ohlašující připravenost k ústupkům.** Benedikt XVI. připomíná některé církevní představitele, kteří v reakci na očekávání veřejného mínění vstoupili veřejně do diskuse o etických otázkách, a přestali mluvit o některých základních pravdách víry, jako je hřích, milost, teologální život (ve vztahu k Bohu pozn. překl.) a poslední věci člověka (smrt, soud, věčné zatracení nebo spása pozn. překl.). Mnoho církevních společenství říká papež podlehlo autosekularizaci. Úmyslem bylo přiblížit se těm, kdo byli daleko, a místo toho z Církve odcházeli ti, kteří do ní patřili: odcházeli rozčarovaní a okradení. Jsou to velmi silná obvinění, zejména vezmeme-li v úvahu, že jejich adresátem jsou biskupové brazilské církve, z níž po několik desetiletí každoročně odcházejí tisíce věřících. Nezůstávají ve vzduchopráznu. Odcházejí do protestantských komunit, ve kterých se nahlas, někdy až příliš nahlas a příliš naléhavě mluví právě o těch věcech, které se v sociálně laděné církvi v Brazílii ocitly v druhém plánu. V sekularizovaných církvích, v pustinách bez Boha jak řekl papež vyrůstají nicméně mladí lidé toužící po transcendenci a klepou dnes na brány seminářů.

V době, kdy první skupina brazilských biskupů přijela do Říma, odletěl do Brazílie prefekt Kongregace pro katolickou výchovu, kardinál Zenon Grocholewski, aby se přímo na místě přesvědčil, v jaké situaci jsou katolické školy a semináře v této zemi. Krátce před jeho odletem jsem s ním točil krátký rozhovor. Zeptal jsem se mimo jiné na důvody postupujícího odkatoličťování Brazílie. Odpověď vatikánského kardinála byla jednoznačná: fascinace Marxem, tedy teologie osvobození. Právě ta oslabila katolickou identitu Církve a jejího evangelizačního ducha. Dnes se Církev naštěstí od teologie osvobození osvobodila. Zůstaly z ní jen trosky řekl kardinál Grocholewski.

Vzhledem k velikosti místní církve v Brazílii je úřední návštěva tamních biskupů rozložena na celý rok. S různými skupinami brazilského episkopátu se papež setká třináctkrát. V první promluvě se Benedikt XVI. dotkl samého jádra problému. V Církvi se tak zahajuje vážná debata nad příčinami snad největší katastrofy v dějinách křesťanství: postupujícího odkřesťanšťování západního světa. Jedině upřímná diskuse, prostá novodobých tabu, může běh nejnovějších dějin Církve zadržet a změnit.

Krzystof Bronk