Sváteční host

24.09.2009,

Staroslověnská legenda o svatém Václavu mluví o naší zemi jako o krajině severní, nad jiné drsné a ve víře lhostejné. Do této drsné země přijíždí papež a zastihuje ji ve chvíli, kdy se propadá do politického chaosu. ** Ale papež je člověkem, který myslí v dlouhodobější perspektivě, než jsou politické otřesy a krize. Je proto znepokojen známkami civilizačního rozpadu v celé Evropě: to celá Evropa opouští a podceňuje své křesťanské dědictví. Prezident Klaus, který má zvláštní talent šlápnout v historické debatě do čehosi páchnoucího, dokonce řekl, že Evropa žádnou společnou ideu nejenže nemá a mít nemůže, ale ani ji nepotřebuje.

Civilizační krize, v níž žijeme, bývá charakterizována jako postkřesťanská doba. Ale jak před časem řekl jeden z velkých biskupů naší doby doba těsně předkřesťanská se nápadně podobala té dnešní. Výzvy, jimž čelíme jako dnešní katolíci, jsou podobné těm, jimž čelili první křesťané demoralizující blahobyt, ztráta smyslu pro veřejné věci, démografická imploze: a to by nám mohlo pomoci uvědomit si perspektivu, v níž oni tehdy evangelizovali svou kulturu.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Jak evangelizoval svatý Václav onen stále ještě barbarský prostor, v němž mu bylo dáno vládnout? Vnáší sem například myšlenku křesťanské charity, na níž se podílel osobně. Přispěl i k posílení práva: zřídil pro lid zákonodárství, jež nerozlišuje mezi chudým a bohatým, v rozsuzování býval obezřelý, jak praví legenda. Snažil se o odstranění brutality v prosazování práva, snažil se dokonce i o odstranění mučení během vyšetřování, což byla myšlenka víc než pokroková.

Kníže Václav bojoval také s otroctvím: jak aktuální věc v naší době, kdy se masivně rozrůstá obchod s lidmi!

Na Václavově působení vidíme také zásadní, nový rys křesťanského náboženství: jeho vazbu na přirozený rozum a na vzdělání. Nová evangelizace, o níž mluví dnešní papežové, nevede slovy kardinála Lustigera přes podíl na politické moci, ale přes nové obrácení kultury. Vzdělání je zde alfou a omegou.

Papež Benedikt, který desítky let působil právě jako vysokoškolský pedagog, neskrývá dnes své obavy z oslabení racionality v dnešní evropské kultuře. Právě on už před časem poukázal na to, že dnešní Evropa trpí sebenenávistí, že si odmítá vážit sebe samotné. O to vítanějším hostem je v naší nadmíru drsné, postkomunistické zemi, která potřebuje reevangelizaci své kultury víc než mnohé jiné.

Michaela Freiová

Další články

Jak se dělá schizma

03.08.2026, RC Monitor 14/2026

Tradicionalistické Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX), poněkud hanlivě označované jako „lefebvristé“, zopakovalo 1. července 2026 svou někdejší historii. Tak jako zakladatel bratrstva arcibiskup Lefebvre vysvětil roku 1988 čtyři biskupy bez papežského pověření, uchýlilo se k obdobnému kroku i současné vedení bratrstva. Podle novelizovaných církevních trestních norem se jedná o spáchání deliktu popsaného skutkovou podstatou kánonu 1387 Kodexu kanonického práva: „Biskup, který bez papežského pověření vysvětí někoho na biskupa, a rovněž ten, kdo od něho přijímá biskupské svěcení, upadají do samočinné exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stolci.“

Naděje uprostřed únavy

27.07.2026, RC Monitor 14/2026

Zdá se, jako by se únava stala jedním z nejvýraznějších znamení naší doby. Stačí sledovat dění kolem nás. Války, nejistota, napětí mezi lidmi, osamělost, ekonomické starosti i množství protichůdných názorů mohou snadno vyvolat dojem, že se svět ubírá směrem, který nedokážeme ovlivnit. Největším nebezpečím přitom není strach, ale pomalá ztráta naděje.

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.