Palladium Evropy

Mezi informacemi o pastýřské návštěvě Svatého otce poněkud zapadla důležitá zpráva. V neděli 27. 9. požehnal papež Benedikt XVI. při mši svaté v Brně-Tuřanech kopii obrazu Panny Marie Rynecké. Tento překrásný milostný obraz je úzce spjat s dějinami Prahy.** Jeho původ ani autor není zcela jasný; jisté je, že byl vytvořen kolem roku 1410 a není vyloučeno, že býval součástí výzdoby chrámu sv. Víta.

K obrazu se utíkali zbožní Pražané, když byla Praha v roce 1648 po tři měsíce obléhána Švédy. Tehdy byl umístěn v domě č. p. 20 na Staroměstském náměstí a později vzhledem k četným poutníkům byl zavěšen na fasádě tohoto domu. Pražané věřili, že to byla právě mocná přímluva Panny Marie, která pomohla odvrátit katastrofu v podobě dobytí Prahy. Ubráněním Prahy skončila třicetiletá válka a byl podepsán Vestfálský mír.

Na paměť ubránění Prahy bylo rozhodnuto postavit mariánský sloup se sochou Immaculaty na vrcholu. Pražský mariánský sloup byl postaven na místě, kde bylo roku 1631 saskými vojsky, která v té době obsadila Prahu, potupeno Staroboleslavské palladium. Samotná socha i obraz Panny Marie Rynecké byl někdy v této souvislosti označován jako Palladium Evropy. Po staletí se návštěvníci Prahy na tomto místě modlili. Navečer 3. listopadu 1918 byl zfanatizovaným davem sloup, který byl mylně považován za symbol habsburské vlády, stržen. Obraz jen šťastnou náhodou (?) zachránil historik V. V. Štech.

Snahy o obnovu strženého sloupu se datují až do 20. let; tehdejší největší překážkou byla ještě malá rozvinutost restaurátorského oboru, avšak rovněž ideo­logický odpor. Občanské iniciativy trvaly až do konce první republiky; obnovená snaha se objevila záhy po roce 1945 a násilně ji ukončil až poúnorový režim. Společnost pro obnovu Mariánského sloupu vyvíjí systematické aktivity nepřetržitě od roku 1990.

Je příznačné a až hrůzu nahánějící, jaké dějiny naší země i celé Evropy následovaly po stržení tohoto ochranného štítu naší země i celé Evropy. Co jsou boje třicetileté války proti hrůzám, které přineslo teprve dvacáté století?

Společnost pro obnovu mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze usiluje o to, aby sloup stál na původním místě. V kameni je již zhotovena socha Panny Marie Immaculaty (je již od roku 2003 provizorně umístěna v Celetné ulici za kostelem Panny Marie před Týnem a zcela spontánně se stala místem modliteb mnoha Pražanů i turistů), hlavice, dřík sloupu, sokl pod dříkem, spodní balustráda a schodiště (tyto prvky jsou zatím umístěny v areálu kláštera Milosrdných sester sv. Karla Boromejského u nemocnice Pod Petřínem.)

Vůle veřejnosti i státní správy po obnově této jedinečné duchovní památky se stává jakýmsi lakmusovým papírkem otevřenosti naší společnosti. Pomineme-li skutečnost, že kompoziční dořešení prostoru Staroměstského náměstí je dlouhodobým záměrem radnice a že i turistickému ruchu by jistě prospěla důstojná dominanta prostorově nevyváženého urbanistického celku (pomník M. J. Husa mariánského ctitele byl citlivě situován tak, aby prostorově doplňoval sochu Panny Marie), musíme vzít v potaz také to, že Panna Maria je na náměstí doma. Na rozdíl od četných instalací moderních děl, například plastových krav nebo podobných cizorodých objektů bez valné estetické hodnoty, které jsou umísťovány do pražských ulic. Na rozdíl od politicky motivovaných pomníků oslavujících zbytnělé ego právě vládnoucího režimu. Zůstanou odpovědní lidé a orgány věrni své zatvrzelosti a mentalitě rozvášněného davu před 91 lety, nebo přijmou fakt, že Panna Maria i jim nabízí ochranu a blízkost svého Syna?

Uvědomí si, že monumentální socha je již včetně příslušenství v nejvyšší umělecké kvalitě hotova, zaplacena z darů mnoha a mnoha obyčejných lidí? Aspoň při letmém pohledu by se zdálo, že politické půtky během návštěvy Jeho Svatosti Benedikta XVI. utichly. Pomůže papežské požehnání obrazu Panny Marie Rynecké brzkému návratu sloupu na své místo?

Josef Mudra