16.10.2009,
K obrazu se utíkali zbožní Pražané, když byla Praha v roce 1648 po tři měsíce obléhána Švédy. Tehdy byl umístěn v domě č. p. 20 na Staroměstském náměstí a později vzhledem k četným poutníkům byl zavěšen na fasádě tohoto domu. Pražané věřili, že to byla právě mocná přímluva Panny Marie, která pomohla odvrátit katastrofu v podobě dobytí Prahy. Ubráněním Prahy skončila třicetiletá válka a byl podepsán Vestfálský mír.
Na paměť ubránění Prahy bylo rozhodnuto postavit mariánský sloup se sochou Immaculaty na vrcholu. Pražský mariánský sloup byl postaven na místě, kde bylo roku 1631 saskými vojsky, která v té době obsadila Prahu, potupeno Staroboleslavské palladium. Samotná socha i obraz Panny Marie Rynecké byl někdy v této souvislosti označován jako Palladium Evropy. Po staletí se návštěvníci Prahy na tomto místě modlili. Navečer 3. listopadu 1918 byl zfanatizovaným davem sloup, který byl mylně považován za symbol habsburské vlády, stržen. Obraz jen šťastnou náhodou (?) zachránil historik V. V. Štech.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
Je příznačné a až hrůzu nahánějící, jaké dějiny naší země i celé Evropy následovaly po stržení tohoto ochranného štítu naší země i celé Evropy. Co jsou boje třicetileté války proti hrůzám, které přineslo teprve dvacáté století?
Společnost pro obnovu mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze usiluje o to, aby sloup stál na původním místě. V kameni je již zhotovena socha Panny Marie Immaculaty (je již od roku 2003 provizorně umístěna v Celetné ulici za kostelem Panny Marie před Týnem a zcela spontánně se stala místem modliteb mnoha Pražanů i turistů), hlavice, dřík sloupu, sokl pod dříkem, spodní balustráda a schodiště (tyto prvky jsou zatím umístěny v areálu kláštera Milosrdných sester sv. Karla Boromejského u nemocnice Pod Petřínem.)
Vůle veřejnosti i státní správy po obnově této jedinečné duchovní památky se stává jakýmsi lakmusovým papírkem otevřenosti naší společnosti. Pomineme-li skutečnost, že kompoziční dořešení prostoru Staroměstského náměstí je dlouhodobým záměrem radnice a že i turistickému ruchu by jistě prospěla důstojná dominanta prostorově nevyváženého urbanistického celku (pomník M. J. Husa mariánského ctitele byl citlivě situován tak, aby prostorově doplňoval sochu Panny Marie), musíme vzít v potaz také to, že Panna Maria je na náměstí doma. Na rozdíl od četných instalací moderních děl, například plastových krav nebo podobných cizorodých objektů bez valné estetické hodnoty, které jsou umísťovány do pražských ulic. Na rozdíl od politicky motivovaných pomníků oslavujících zbytnělé ego právě vládnoucího režimu. Zůstanou odpovědní lidé a orgány věrni své zatvrzelosti a mentalitě rozvášněného davu před 91 lety, nebo přijmou fakt, že Panna Maria i jim nabízí ochranu a blízkost svého Syna?
Uvědomí si, že monumentální socha je již včetně příslušenství v nejvyšší umělecké kvalitě hotova, zaplacena z darů mnoha a mnoha obyčejných lidí? Aspoň při letmém pohledu by se zdálo, že politické půtky během návštěvy Jeho Svatosti Benedikta XVI. utichly. Pomůže papežské požehnání obrazu Panny Marie Rynecké brzkému návratu sloupu na své místo?
Josef Mudra
11.11.2026, RC Monitor 21/2026
Nechci ze sebe dělat škarohlída, ale mám takový svíravý pocit, že se opět poněkud prohloubí a protáhne ona pomyslná propast, která rozděluje společnost. Tentokráte kvůli televizním poplatkům. Nepopírám, že některé názory mohou mít vliv na naši spásu, ale myslím si, že zrovna názor na to, zda platit, či neplatit koncesionářské poplatky mezi ně neplatí. Tedy alespoň potud, pokud zůstaneme pouze u názoru s tím, že ostatní mohou mít názor opačný.
06.11.2026, Community in Mission
Vzhledem k mimořádně žalostnému stavu toho, co ještě zbývá ze západní kultury a křesťanstva, může být užitečné podívat se na současnou situaci optikou jednotlivých fází hladovění. Fyzický hlad je vážný problém a máme povinnost pomáhat těm, kdo hladoví a trpí podvýživou. V dnešní době je však ještě rozšířenější hlad duchovní, ne-li přímo hladovění. Stejně jako tomu je v případě fyzického hladu, zdrojem tohoto duchovního strádání není Bůh, který nám dává hojnost milosti a pravdy; tím zdrojem jsme my sami. Je jisté, že jde o zvláštní druh hladovění, neboť si ho z velké části způsobujeme sami. A co víc, zdá se, že se již nachází v pokročilém stadiu.
13.10.2026, Vatican News
Papež Lev XIV. se po nedělní modlitbě Anděl Páně 11. října 2026 obrátil na poutníky na Svatopetrském náměstí se dvěma naléhavými tématy. Tím prvním byla válka na Ukrajině a její dopad na nejchudší obyvatele světa. Římský biskup připomněl, že konflikt nezasahuje jen ty, kdo žijí v jeho bezprostřední blízkosti, ale také lidi závislé na dodávkách obilí, pro něž se každodenní chléb stal předmětem vyjednávání. Vyzval proto všechny zúčastněné strany, aby zajistily bezpečnou plavbu Černým mořem pro obilní transporty. „Každodenní chléb milionů lidí se nesmí stát válečným rukojmím,“ zdůraznil papež. Na náměstí přitom přivítal poutníky z mukačevské řeckokatolické eparchie, tedy z regionu, který dopady války pociťuje přímo.
21.09.2026, RC Monitor 17/2026
Navzdory tomu, že křesťanská víra je se zastáváním reinkarnace neslučitelná, lze se setkat s křesťany, kteří mezi svým krédem a naukou o převtělování žádný rozpor nevidí. Nedávno jsem měl možnost s jedním takovým člověkem diskutovat a během naší debaty se ukázalo, že jeho příklon k reinkarnaci se zakládal v neznalosti argumentu, jež by prokázal její nemožnost. To se samozřejmě netýká jen této otázky, nýbrž naprosto všech názorů. Dokud nejsme schopni se stoprocentní jistotou vyloučit opak či alternativu k tomu, o čem jsme přesvědčeni, musíme dát prostor pochybnosti a přiznat, že náš názor není žádným spolehlivým věděním, ale pouhou vírou podepřenou mimo-teoretickými důvody. Ruku za ni do ohně dávat nemůžeme.
26.10.2026, RC Monitor 20/2026
Čas od času se rád každý duchovní správce pochlubí svými farníky, jak jsou aktivní, zbožní, duchovně na výši atd. Ne, určitě to není špatně, ale přiznejme si, že ne všichni jsou tací. Také máme jistě ve farnostech „šedý průměr“ takzvaně vezoucích se. Prostě každý jsme originál, ale všichni máme jedno společné – chceme se dostat do nebe, a proto přistupujeme ke svátostem, modlíme se, postíme se, občas vezmeme koště nebo hadr do ruky a vymeteme pavučiny v kostele a zameteme listí či sníh před kostelem, doneseme květiny ze zahrádky na výzdobu.
01.10.2026, RC Monitor 18/2026
Z hodin dějepisu si pamatuji jméno Gaius Julius Caesar (100–44 př. Kr.). Byl to významný římský vojevůdce, po němž je například pojmenován měsíc červenec (Iūlius) a který zavedl také tzv. juliánský kalendář. Římský senát ho v roce 69 př. Kr. pověřil správou Hispánie. Cestou tam se zastavil v jedné malé vesnici v Alpách. Zde se ho jeho společníci zeptali, zda se i v této bezvýznamné vesnici lidé stejně hádají o moc a svádějí politické boje, jako to dělají v Římě.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.