Proč jen přihlížíte? Proč neargumentujete? Proč nezvěstujete pravdu?

Výzva nigerijského bohoslovce evropským křesťanům

V západní Evropě, vezmeme-li jako příklad Rakousko, pozorujeme už delší dobu zuřivou kritiku křesťanství, jakousi protikřesťanskou bouři. Být věřícím znamená být v situaci hodné soucitu.

A to je ještě mírně řečeno. Většina křesťanů čeká bezmocně a nečinně na úplné zničení již tak napadaného křesťanství. Starost mi nedělá ani tak to, že že by Církev tuto těžkou situaci nepřežila (Mt 16,18), nebo že by Kristus svou Církev opustil (Mt 28,20). Obávám se míry lhostejnosti, s níž křesťané v této zemi přihlížejí situaci.

Je tu naprostá pasivita, s níž křesťané přistupují k ničivé vlně antikřesťanství. **V médiích, především v denním tisku, v časopisech, televizi a rozhlase, jsou lidé denně konfrontováni s ideologiemi, jimž mohou čelit jen silní, rozlišující duchové a vůči nimž může obstát jen hluboce zakořeněná víra. Otázka zní: Jak se s tím křesťané vyrovnávají? Co proti tomu zatím podnikli?

Čtu denní tisk a jsem otřesen zjevnou zuřivostí, s níž novináři a redaktoři zveřejňují neodůvodněná tvrzení, vyvozují z nich nelogické závěry a nepřátelsky kritizují Církev a její vedení. Pasivita, s níž křesťané na tyto výpady reagují, a to bez jakýchkoli výčitek svědomí, je alarmující.

Jak se může člověk rozhodnout, že bude jen přihlížet k tomu, jak je vše cenné ničeno, že proti tomu nebude argumentovat, že nebude víru bránit a nebude zvěstovat pravdu? Z jakého racionálního stanoviska vychází? Proč ten člověk nevyužije svůj přirozený potenciál k tomu, aby reagoval na negativní vývoj, který vychází z ochromující ideologie?

Teď je právě čas povstat: každý by měl svým způsobem a ve svém prostředí promluvit. Čtěte! Pište! Mluvte nahlas! Musíme se připravit, protože Kristus varoval, že děti tohoto světa jsou chytřejší než děti světla (Lk 16,18).

Tomuto vývoji se nedokážeme postavit, budeme-li jen očekávat zázrak od Boha. Proč by měl Bůh dělat zázraky, když už nám dal možnosti skrze naši víru a náš rozum?

Modlitba je samozřejmě tím prvním krokem, který musíme učinit, ale nesmíme jen zůstat na kolenou. Musíme jednat. Dlužíme to svým potomkům. Lidé vystupují z Církve, protože na své otázky dostávají falešné odpovědi a tyto falešné odpovědi dostávají od falešných lidí.

Průměrný Rakušan, který čte deníky, bude spíše nakloněn ztrátě víry než vytrvání ve víře. Nastal čas, abychom se nechali vést Kristem. Dejte všem lidem ve svém okolí najevo, že zde je křesťan. Kde jste? Co vidíte? Co slyšíte? Co víte? Mluvte nahlas! Naší bolestí je naše mlčení!”

Kizito Chinedu Nweke,

seminarista z Nigérie, studující na papežské vysoké škole v klášteře Heiligenkreuz u Vídně.

Europa für Christus