Poznámka k týdnu - Litva

Před pár lety jsem na Litvě prožila několik krásných dní. Nádherná, i když drsná země se v roce 1991 opět stala svobodným samostatným státem. V dalších letech prošla vážnou krizí, která byla z velké části zaviněna dědictvím sovětského hospodářství. Kromě totalitní historie nás s Litvou spojuje i datum 1. května 2004, kdy jsme se stali členy Evropské unie. Pouhých pět let poté se Litva stala obětí právního pozitivismu současného politického evropského myšlení. **V červenci 2009 litevský parlament impozantní většinou přehlasoval prezidentské veto a i přes odpor mezinárodních organizací definitivně přijal novelu Zákona na ochranu nezletilých osob před škodlivým vlivem zveřejňovaných informací. Cílem zákona je zabránit zveřejňování informací, které propagují homosexuální, bisexuální a polygamní vztahy, protože jsou v rozporu s rodinnými hodnotami. V litevském trestním právu se zvažuje forma možných postihů osob, které zákon poruší např. tím, že veřejně propagují homosexuální chování. Dalo se čekat, že přijde odezva. V rozhořčené diskusi v Evropském parlamentu (EP) zazněl argument jednoho společného termínu dne přijetí zákona 14. července a zároveň výročního dne dobytí Bastily. Ten den si mají lidé prý připomínat svobodu projevu a právo usilovat o štěstí, **což je citát z ústavy Spojených států. Nakolik se respekt ke svobodě projevu (a v rámci legislativy EU také k právu na svobodu zákonodárství vlastní země) povedl, nechť čtenář posoudí sám: Litva obdržela v září usnesení EP, ve kterém je vyzvána k revizi zákona. Vypadá to, že Litevci jsou vyňati z práva usilovat o štěstí, neboť to, co oni drtivou převahou hlasů za své štěstí zákonem pojmenovali, jim má být vzato a nahrazeno štěstím, o které nestojí. Litevští rodiče mohou být obětmi antidiskriminační fóbie přerostlé do podoby strachu říci (a myslet si) vlastně cokoliv názorově konkrétního. Může jim být odňato právo (a povinnost) odpovědné výchovy dětí. Zákon, který má v platnost vstoupit 1. března 2010, jim potvrdil již v přirozeně právní rovině dané záruky svobodné morální, intelektuální a občanské formaci vlastního dítěte. Jakou revizi tedy mají v EP na mysli? Česká biskupská konference se nyní připojila k podpoře Litvy a ke kritice usnesení EP, když ve svém prohlášení připomněla, že zdravý vývoj dětí a mládeže je podmínkou pro další existenci jednotlivých evropských národů. Rozhodný postoj českých a moravských biskupů je hodný následování!

Zdeňka Rybová