Vatikánský summit pro Afriku

Už dva týdny žije Vatikán problémy Černého kontinentu. Každodenní zasedání Synody biskupů pro Afriku, kterých se vedle 250 delegátů tamních diecézí účastní také papež a šéfové úřadů Římské kurie, ovládla život Svatého stolce a bude tomu tak ještě po celý příští týden. Není divu. Afrika nás stále znovu zaskakuje rozsahem a množstvím svých problémů, daleko přesahujících hlavní téma Synody (Církev v Africe ve službě smíření, spravedlosti a míru). AIDS, vleklé konflikty, hlad, kruté zacházení s dětmi a ženami, bezohledná hospodářská kolonizace ze strany Číny a arabských zemí, hospodářská stagnace, agresivní expanze islámu - to jsou jen některá z témat, která pronikla zpoza zdí synodní auly.** Je to jen nevelký zlomek toho, o čem se nyní mluví ve Vatikánu. Zasedání Synody totiž provází vědomě přijatá diskrétnost. Je reakcí na smutnou zkušenost z minulé Synody pro Afriku v roce 1994, kdy jeden ze synodních otců po návratu domů za pravdu vyslovenou ve Vatikánu zaplatil životem.

Po prvním týdnu afrického měsíce ve Vatikánu byla naplánována slavnost zdánlivě odvádějící od hlavního proudu událostí, totiž kanonizace pěti nových světců. Není mezi nimi žádný Afričan ani misionář z Afriky. Představuje nicméně téměř reprezentativní (jako obvykle mezi novými světci chybí laici) vzorek Církve či spíš jejího apoštolátu: svatý biskup (Zikmunt Szczęsny Feliński), charismatický kazatel (František Coll OP), mystik trapista (Rafael Arnáiz Baron,) apoštolka chudých (Jana Juganová) a služebník malomocných (Damián de Veuster). Jakoby papež chtěl tímto způsobem ukázat, že odpovědí na ohromné, naše možnosti přerůstající problémy Afriky je obvyklé působení Církve, až na to, že v heroické podobě.

Církev v Africe má už dnes být na co hrdá. Od začátku pontifikátu Jana Pavla II. se počet katolíků tohoto kontinentu ztrojnásobil, radikálně se zvýšil také počet místních kněží, kteří již téměř zcela vystřídali misionáře. Ačkoliv katolíci představují sotva 17,5 % obyvatel Černého kontinentu, Církev má primární roli v oblasti vzdělání, zdravotnictví i charitativní činnosti. V mnoha případech na tomto poli zastupuje stát nebo je jeho hlavním spolupracovníkem. Minulé úterý o tom mluvil ve Vatikánu Jacques Diuof, generální ředitel Organi-zace Spojených národů pro výživu a zemědělství (FAO). Poděkoval katolíkům za velký přínos v boji s hladem a také za katolickou sociální nauku, která civilizuje africkou politiku. V tomto kontextu stojí za zmínku, že dnes téměř polovina zahraniční charitativní pomoci přichází do Afriky právě prostřednictvím Církve.

Je tu tedy ohromný potenciál, který se může stát skutečným lékem na mnoho bolestí afrického kontinentu, ovšem pod podmínkou, že množství bude odpovídat kvalita, že celá církev v Africe bude vypadat tak, jako oněch pět nových svatých.

Krzystof Bronk