Spor o člověka

29.10.2009,

Ve dnech, kdy Řím otevírá cestu domů pro anglikány, kteří nejsou spokojeni s vládnoucím liberálním trendem své církve, je dobré si připomenout, co stálo na začátku. Kardinál John Fisher a sir Thomas More byli roku 1535 popraveni proto, že odmítli uznat politickou nadvládu nad Církví. Thomas More v soukromém rozhovoru se státním prokurátorem Richardem Richem nadhodil otázku, zda parlament může odhlasovat zákon, podle něhož Bůh neexistuje. Když Rich namítl, že něco takového parlamentu nepřísluší, odpověděl More: Podobně parlamentu nepřísluší rozhodnout o tom, že panovník je hlavou Církve. Při Moreově procesu prokurátor Rich citoval tato Moreova slova, ta byla uznána za veřejný projev a More byl odsouzen za velezradu.**

Když dnes značná část anglikánů zvažuje své setrvání ve své církvi, nemluví o popření Boží existence (i když jistou roli hraje ochota řady anglikánských duchovních popřít Kristovo zmrtvýchvstání), ale o problému homosexuálních duchovních a homosexuálních sňatků nebo o svěcení žen. Zdá se, že mezi situací roku 1535 a dneškem není zas takový rozdíl. Mučedníci Fisher a More tvrdili, že parlament tedy součást politické moci není kompetentní k tomu, aby rozhodoval o existenci Boží a určoval panovníka rovněž součást politické moci za hlavu Církve. Dnešní spor se netočí kolem Boží existence, ale kolem přirozenosti člověka.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Na jednom z mezinárodních setkání s rodinami, tuším v roce 1998, řekl Jan Pavel II., že dnešní formou ateismu je právě útok na člověka jako na Boží stvoření. Ateisté se s námi dnes nepřou o Boží existenci, ale o tom, zda pohlavnost člověka patří k jeho neměnné přirozenosti, nebo zda je možné ženský a mužský způsob existence prostě zaměnit. A tak jako za vlády Jindřicha VIII. chtějí tuto druhou pozici prosadit politicky, cestou zákonů o homosexuálních sňatcích a zejména antidiskriminační legislativou.

Ale stejně jako parlament nemá právo rozhodovat o Boží existenci, nemá ani právo rozhodovat o přirozenosti člověka. Parlamenty proto nemají právo zavádět homosexuální sňatky, prosazovat brannou povinnost žen nebo zpochybňovat váhu manželství (např. zvýhodňováním faktických soužití). K tomu nejsou kompetentní, nepřísluší jim to.

My katolíci jsme řádní občané svého státu, ale nemůžeme uznat kompetenci vlády ve věcech, jež přesahují její pravomoc. Jak řekl Thomas More na popravišti: Umírám jako dobrý služebník krále, ale především jako služebník Boží.

Michaela Freiová

Další články

Misie bez kufrů

16.10.2026, RC Monitor 19/2026

Když se řekne misie, často si představíme evangelizaci v dalekých zemích, kde lidé ještě neznají Krista. A jistě právem: úkol církve nést evangelium do celého světa zůstává stále aktuální. Ne všichni však můžeme odejít na misijní území. Poslání křesťana je mnohem širší.

Společenství svatých

30.10.2026, RC Monitor 20/2026

V Apoštolském vyznání víry se modlíme: „Věřím v Ducha Svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, odpuštění hříchů, vzkříšení těla a život věčný.“ Toto starobylé vyznání nám připomíná, že církev sjednocuje a posvěcuje Duch Svatý a že vše, co církev vlastní, je společné těm, kdo do ní patří.

Dvě svaté, jedna cesta k Bohu

13.11.2026, RC Monitor 21/2026

Svatost nezná státních hranic, nezávisí na původu ani na společenském postavení. Je odpovědí člověka na Boží lásku. Skvělým příkladem toho jsou dvě výjimečné ženy středověké Evropy – svatá Anežka Česká a svatá Hedvika Slezská. Je známo, že Hedvika byla Anežčinou tetou, a že právě ona sehrála důležitou roli v jejím dětství. Obě ženy navíc patřily k mimořádnému okruhu středoevropských panovnických žen 13. století, které spojily vysoký šlechtický původ s hlubokou zbožností a službou chudým. Ačkoli se nakonec jejich životní cesty lišily, spojovala je jedna touha: sloužit Kristu přítomnému v druhém člověku.

Jak začal líný Honza pracovat, ale rychle s tím zase seknul

04.11.2026, syrzdarma.cz

Ministerstvo odpočinku a asociálních opatření připravilo pohádku o líném Honzovi, kterou budou najatí dobrovolníci číst dětem na prvním stupni základních škol. Pohádka je maximálně výchovná, tvrdí ministerstvo. Po každém přečtení dostanou děti za úkol odpovědět na jednoduchou otázku, která se bude celostátně vyhodnocovat. Blum, blum, blum, pohádka začíná.

O hladu a halucinacích: jak fáze hladovění popisují upadající Západ

06.11.2026, Community in Mission

Vzhledem k mimořádně žalostnému stavu toho, co ještě zbývá ze západní kultury a křesťanstva, může být užitečné podívat se na současnou situaci optikou jednotlivých fází hladovění. Fyzický hlad je vážný problém a máme povinnost pomáhat těm, kdo hladoví a trpí podvýživou. V dnešní době je však ještě rozšířenější hlad duchovní, ne-li přímo hladovění. Stejně jako tomu je v případě fyzického hladu, zdrojem tohoto duchovního strádání není Bůh, který nám dává hojnost milosti a pravdy; tím zdrojem jsme my sami. Je jisté, že jde o zvláštní druh hladovění, neboť si ho z velké části způsobujeme sami. A co víc, zdá se, že se již nachází v pokročilém stadiu.

Rodokmen Ježíše Krista

16.09.2026, RC Monitor 17/2026

Toto evangelium, tedy úvodní část radostné zvěsti sepsaná svatým Matoušem, je výpovědí o tom, jak z kalného pramene vyvádí Bůh nejčistší potůček. Jak na zapleveleném záhoně vykvetla nejkrásnější růže. Jak z kmene, zasaženého prvotní poruchou – hříchem – vypučel přečistý květ, který nadpřirozeným způsobem, přímou mocí Boží – ano, u Boha je všechno možné, jak později řekl anděl Gabriel – nese ovoce nejdrahocennější: poslední pokrevní potomek Abrahámův byl muž Marie, z níž se narodil Ježíš, nazývaný Kristus. Ten, který se nazývá Syn člověka.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.