Spor o člověka

29.10.2009,

Ve dnech, kdy Řím otevírá cestu domů pro anglikány, kteří nejsou spokojeni s vládnoucím liberálním trendem své církve, je dobré si připomenout, co stálo na začátku. Kardinál John Fisher a sir Thomas More byli roku 1535 popraveni proto, že odmítli uznat politickou nadvládu nad Církví. Thomas More v soukromém rozhovoru se státním prokurátorem Richardem Richem nadhodil otázku, zda parlament může odhlasovat zákon, podle něhož Bůh neexistuje. Když Rich namítl, že něco takového parlamentu nepřísluší, odpověděl More: Podobně parlamentu nepřísluší rozhodnout o tom, že panovník je hlavou Církve. Při Moreově procesu prokurátor Rich citoval tato Moreova slova, ta byla uznána za veřejný projev a More byl odsouzen za velezradu.**

Když dnes značná část anglikánů zvažuje své setrvání ve své církvi, nemluví o popření Boží existence (i když jistou roli hraje ochota řady anglikánských duchovních popřít Kristovo zmrtvýchvstání), ale o problému homosexuálních duchovních a homosexuálních sňatků nebo o svěcení žen. Zdá se, že mezi situací roku 1535 a dneškem není zas takový rozdíl. Mučedníci Fisher a More tvrdili, že parlament tedy součást politické moci není kompetentní k tomu, aby rozhodoval o existenci Boží a určoval panovníka rovněž součást politické moci za hlavu Církve. Dnešní spor se netočí kolem Boží existence, ale kolem přirozenosti člověka.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Na jednom z mezinárodních setkání s rodinami, tuším v roce 1998, řekl Jan Pavel II., že dnešní formou ateismu je právě útok na člověka jako na Boží stvoření. Ateisté se s námi dnes nepřou o Boží existenci, ale o tom, zda pohlavnost člověka patří k jeho neměnné přirozenosti, nebo zda je možné ženský a mužský způsob existence prostě zaměnit. A tak jako za vlády Jindřicha VIII. chtějí tuto druhou pozici prosadit politicky, cestou zákonů o homosexuálních sňatcích a zejména antidiskriminační legislativou.

Ale stejně jako parlament nemá právo rozhodovat o Boží existenci, nemá ani právo rozhodovat o přirozenosti člověka. Parlamenty proto nemají právo zavádět homosexuální sňatky, prosazovat brannou povinnost žen nebo zpochybňovat váhu manželství (např. zvýhodňováním faktických soužití). K tomu nejsou kompetentní, nepřísluší jim to.

My katolíci jsme řádní občané svého státu, ale nemůžeme uznat kompetenci vlády ve věcech, jež přesahují její pravomoc. Jak řekl Thomas More na popravišti: Umírám jako dobrý služebník krále, ale především jako služebník Boží.

Michaela Freiová

Další články

Jak se dělá schizma

03.08.2026, RC Monitor 14/2026

Tradicionalistické Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX), poněkud hanlivě označované jako „lefebvristé“, zopakovalo 1. července 2026 svou někdejší historii. Tak jako zakladatel bratrstva arcibiskup Lefebvre vysvětil roku 1988 čtyři biskupy bez papežského pověření, uchýlilo se k obdobnému kroku i současné vedení bratrstva. Podle novelizovaných církevních trestních norem se jedná o spáchání deliktu popsaného skutkovou podstatou kánonu 1387 Kodexu kanonického práva: „Biskup, který bez papežského pověření vysvětí někoho na biskupa, a rovněž ten, kdo od něho přijímá biskupské svěcení, upadají do samočinné exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stolci.“

Naděje uprostřed únavy

27.07.2026, RC Monitor 14/2026

Zdá se, jako by se únava stala jedním z nejvýraznějších znamení naší doby. Stačí sledovat dění kolem nás. Války, nejistota, napětí mezi lidmi, osamělost, ekonomické starosti i množství protichůdných názorů mohou snadno vyvolat dojem, že se svět ubírá směrem, který nedokážeme ovlivnit. Největším nebezpečím přitom není strach, ale pomalá ztráta naděje.

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.