Spor o člověka

Ve dnech, kdy Řím otevírá cestu domů pro anglikány, kteří nejsou spokojeni s vládnoucím liberálním trendem své církve, je dobré si připomenout, co stálo na začátku. Kardinál John Fisher a sir Tho­mas More byli roku 1535 popraveni proto, že odmítli uznat politickou nadvládu nad Církví. Thomas More v soukromém rozhovoru se státním prokurátorem Richardem Richem nadhodil otázku, zda parlament může odhlasovat zákon, podle něhož Bůh neexistuje. Když Rich namítl, že něco takového parlamentu nepřísluší, odpověděl More: Podobně parlamentu nepřísluší rozhodnout o tom, že panovník je hlavou Církve. Při Moreově procesu prokurátor Rich citoval tato Moreova slova, ta byla uznána za veřejný projev a More byl odsouzen za velezradu.**

Když dnes značná část anglikánů zvažuje své setrvání ve své církvi, nemluví o popření Boží existence (i když jistou roli hraje ochota řady anglikánských duchovních popřít Kristovo zmrt­výchvstání), ale o problému homosexuálních duchovních a homosexuálních sňatků nebo o svěcení žen. Zdá se, že mezi situací roku 1535 a dneškem není zas takový rozdíl. Mučedníci Fisher a More tvrdili, že parlament tedy součást politické moci není kompetentní k tomu, aby rozhodoval o existenci Boží a určoval panovníka rovněž součást politické moci za hlavu Církve. Dnešní spor se netočí kolem Boží existence, ale kolem přirozenosti člověka.

Na jednom z mezinárodních setkání s rodinami, tuším v roce 1998, řekl Jan Pavel II., že dnešní formou ateismu je právě útok na člověka jako na Boží stvoření. Ateisté se s námi dnes nepřou o Boží existenci, ale o tom, zda pohlavnost člověka patří k jeho neměnné přirozenosti, nebo zda je možné ženský a mužský způsob existence prostě zaměnit. A  tak jako za vlády Jindřicha VIII. chtějí tuto druhou pozici prosadit politicky, cestou zákonů o homosexuálních sňatcích a zejména antidiskriminační legislativou.

Ale stejně jako parlament nemá právo rozhodovat o Boží existenci, nemá ani právo rozhodovat o přirozenosti člověka. Parlamenty proto nemají právo zavádět homosexuální sňatky, prosazovat brannou povinnost žen nebo zpochybňovat váhu manželství (např. zvýhodňováním faktických soužití). K tomu nejsou kompetentní, nepřísluší jim to.

My katolíci jsme řádní občané svého státu, ale nemůžeme uznat kompetenci vlády ve věcech, jež přesahují její pravomoc. Jak řekl Thomas More na popravišti: Umírám jako dobrý služebník krále, ale především jako služebník Boží.

Michaela Freiová