Čas daný nám v Adventu

29.11.2009,

Otevřu Noviny, rozhlédnu se dokola po Reklamách a hle: Stáňa a Vláďa hrají vesele Škatulatabatulata, na Vánočních večírcích bank se od začátku Listopádu plká o tom, že se Santaklaus už přejedl a jak to udělat, aby Ježíšek vydělával, Hloupost s Vychytralostí se snoubí jedna radost, tak dost!** Šófar je Šófar, Vídeň je Vídeň, Svět je Svět, tak obracím v dlani poslední minci a hledám, co je na ní napsáno, abych věděl, kterému hladu Těla či Ducha ten večerní rohlík kupuju. Vozíčkář ani Berličkář neprojdou skulinou chodníku, dopravní značky už úží cestu, chodníky nejsou pro chodce. Že ne Velbloud, ale Lano neprojde uchem Jehly už vím, tak jak, safra, přežít?

Vím, nepřežijeme, umřeme, jak jsme nedávno znovu v Tanci Smrtí dostali naservírováno s Dušičkami. Skepse ze Sepse, ze Psot. Nechat sebou lomcovat Vztekem? Ne. Proč? Kolotání jak už u Komenského, otvírám Labyrinth a znovu a znovu čtu úchvatnou kapitolu o sobě samém o ušmudlaném okénku tam někde nahoře, pod stropem, o polámaných křídlech i šprušlích Řebříků, znovu brečím radostí.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

To dělá ten Příchod-Advent. První, Druhý, Třetí... Zpíváme v Rorátech přece Čtvero příští svědčí? Přichystat se, urovnat cesty, utišit hlavně strachy, to je Čas daný nám v Adventu. Jako Muzikant mám k těmhle důležitým věcem blíž než Theolog, protože Pána Boha nemusím nazývat, stačí vzývat, pozvat. Některým věcem na kloub tady dole nikdy nepřijdeme, to jen pouhá Víra (ovšem s Nadějí a Láskou) unese i tenhle Sisyfovský náklad Světa. Velká První Písmena malé střelné Modlitby zažloutlých zpěvníků upozorňují i nás na cosi ohromně důležitého: na Čas.

Muzika se svou pomíjivostí paradoxně (to se ke křesťanství docela hodí...) ukazuje ke všemu Věčnému. Je nejlepším ztvárněním Času, v Prostoru se mihne jen tam a v Echu tam a sem, hned zas utíká pryč.

Je universální Řečí, Řečištěm Obrazů (...a bez podobenství k nim nemluvil...), ta skutečná, živá Muzika, ne nahrávky. Ale přesto právě nahrávka může být milá, může sloužit, pomoci, ovšem jen s Nadějí a Láskou.

Je-li ještě nějaký Národ Čechů, pak jeho nejvlastnějším adventním hudebním výrazem jsou Roráty, starodávné zpěvy ve 14. století nadané Otcem Vlasti Karlem IV. (+29. 11.!), utrakvisty ve století 15. přeložené do češtiny, humanisty ve století 16. doplněné dalšími písněmi, manýristy v 17. doplněny kodifikovaným průvodem varhan, v 18. hýčkané, v 19. vytištěny pro kostelní lid dole a ve 20. skoro zapomenuty... Zpívat Roráty je návod, jakás Ariadny Nitička, kterou se můžeme vymotat k ušmudlanému okénku tam někde nahoře...

Michael Pospíšil

Další články

Praktický průvodce k vytvoření rytmu modlitby: Pozvánka k životu, jehož středem je Bůh

15.07.2026, Spiritual Direction

Vzhledem k tomu, že už více než deset let pracuji jako pastorační pracovnice s mládeží na plný úvazek, dalo by se předpokládat, že mám disciplinovaný a bohatý modlitební život – ale vždy tomu tak nebylo. Po mnoho let jsem se modlila, kde jsem chtěla a jak jsem chtěla a kdykoli se mi zachtělo. Trvalo mi dlouho, než jsem si našla rytmus modlitby, který by mě skutečně nesl. Ráda bych vám ukázala, jak si takový rytmus vytvořit, aniž byste opakovali mnoho chyb, které jsem udělala já.

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.

Papež Lev XIV.: Lékař by nikdy neměl rozhodovat o životě nenarozeného dítěte

10.07.2026, ACI Prensa

Papež Lev XIV. v pondělí dne 22. června 2026 ve Vatikánu hájil důstojnost lidského života v každé jeho fázi a varoval před riziky medicíny podřízené technickým nebo utilitárním kritériím. „Žádný lékař by si nikdy neměl dovolit na základě laboratorních algoritmů rozhodovat o životě lidského embrya či starší osoby,“ prohlásil během audience před členy Nadace Jérôme Lejeunea.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.