Čas daný nám v Adventu

29.11.2009,

Otevřu Noviny, rozhlédnu se dokola po Reklamách a hle: Stáňa a Vláďa hrají vesele Škatulatabatulata, na Vánočních večírcích bank se od začátku Listopádu plká o tom, že se Santaklaus už přejedl a jak to udělat, aby Ježíšek vydělával, Hloupost s Vychytralostí se snoubí jedna radost, tak dost!** Šófar je Šófar, Vídeň je Vídeň, Svět je Svět, tak obracím v dlani poslední minci a hledám, co je na ní napsáno, abych věděl, kterému hladu Těla či Ducha ten večerní rohlík kupuju. Vozíčkář ani Berličkář neprojdou skulinou chodníku, dopravní značky už úží cestu, chodníky nejsou pro chodce. Že ne Velbloud, ale Lano neprojde uchem Jehly už vím, tak jak, safra, přežít?

Vím, nepřežijeme, umřeme, jak jsme nedávno znovu v Tanci Smrtí dostali naservírováno s Dušičkami. Skepse ze Sepse, ze Psot. Nechat sebou lomcovat Vztekem? Ne. Proč? Kolotání jak už u Komenského, otvírám Labyrinth a znovu a znovu čtu úchvatnou kapitolu o sobě samém o ušmudlaném okénku tam někde nahoře, pod stropem, o polámaných křídlech i šprušlích Řebříků, znovu brečím radostí.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

To dělá ten Příchod-Advent. První, Druhý, Třetí... Zpíváme v Rorátech přece Čtvero příští svědčí? Přichystat se, urovnat cesty, utišit hlavně strachy, to je Čas daný nám v Adventu. Jako Muzikant mám k těmhle důležitým věcem blíž než Theolog, protože Pána Boha nemusím nazývat, stačí vzývat, pozvat. Některým věcem na kloub tady dole nikdy nepřijdeme, to jen pouhá Víra (ovšem s Nadějí a Láskou) unese i tenhle Sisyfovský náklad Světa. Velká První Písmena malé střelné Modlitby zažloutlých zpěvníků upozorňují i nás na cosi ohromně důležitého: na Čas.

Muzika se svou pomíjivostí paradoxně (to se ke křesťanství docela hodí...) ukazuje ke všemu Věčnému. Je nejlepším ztvárněním Času, v Prostoru se mihne jen tam a v Echu tam a sem, hned zas utíká pryč.

Je universální Řečí, Řečištěm Obrazů (...a bez podobenství k nim nemluvil...), ta skutečná, živá Muzika, ne nahrávky. Ale přesto právě nahrávka může být milá, může sloužit, pomoci, ovšem jen s Nadějí a Láskou.

Je-li ještě nějaký Národ Čechů, pak jeho nejvlastnějším adventním hudebním výrazem jsou Roráty, starodávné zpěvy ve 14. století nadané Otcem Vlasti Karlem IV. (+29. 11.!), utrakvisty ve století 15. přeložené do češtiny, humanisty ve století 16. doplněné dalšími písněmi, manýristy v 17. doplněny kodifikovaným průvodem varhan, v 18. hýčkané, v 19. vytištěny pro kostelní lid dole a ve 20. skoro zapomenuty... Zpívat Roráty je návod, jakás Ariadny Nitička, kterou se můžeme vymotat k ušmudlanému okénku tam někde nahoře...

Michael Pospíšil

Další články

Jak se dělá schizma

03.08.2026, RC Monitor 14/2026

Tradicionalistické Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX), poněkud hanlivě označované jako „lefebvristé“, zopakovalo 1. července 2026 svou někdejší historii. Tak jako zakladatel bratrstva arcibiskup Lefebvre vysvětil roku 1988 čtyři biskupy bez papežského pověření, uchýlilo se k obdobnému kroku i současné vedení bratrstva. Podle novelizovaných církevních trestních norem se jedná o spáchání deliktu popsaného skutkovou podstatou kánonu 1387 Kodexu kanonického práva: „Biskup, který bez papežského pověření vysvětí někoho na biskupa, a rovněž ten, kdo od něho přijímá biskupské svěcení, upadají do samočinné exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stolci.“

Naděje uprostřed únavy

27.07.2026, RC Monitor 14/2026

Zdá se, jako by se únava stala jedním z nejvýraznějších znamení naší doby. Stačí sledovat dění kolem nás. Války, nejistota, napětí mezi lidmi, osamělost, ekonomické starosti i množství protichůdných názorů mohou snadno vyvolat dojem, že se svět ubírá směrem, který nedokážeme ovlivnit. Největším nebezpečím přitom není strach, ale pomalá ztráta naděje.

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.