Gaudete in Domino semper

Radujte se stále v Pánu, opakuji: Radujte se! Pán je blízko. (Flp 4,45)

Radujte se! Pán je blízko. Tato slova útěchy, ale i závazku otvírají liturgii třetí neděle adventní, neděle Gaudete. Liturgické texty této neděle, ale i nadcházejících dní hovoří o radosti: Advent není pouze fialový, tedy vážný a kající, je také růžový, plný radostného očekávání, svaté nedočkavosti.** Lid, který tak neochotně naslouchal nepříjemným výzvám proroků k pokání a obrácení, si může oddechnout: dnes se mluví o radosti. Jak ovšem prožít skutečnou radost bez očištění a obrácení?

Novodobí proroci dobře vědí, že člověk mnohem raději popřává sluchu líbivým zprávám. Svět chce být klamán. A tak nás politici a ekonomové utěšují, že krize už je za námi, ekonomika už opět roste. Koho zajímá, že nejde o skutečný zdravý růst, že to jen umělé státní zásahy utlumily dopad krize? Že se zde vylepšuje přítomnost na úkor budoucnosti? Dnes se chceme radovat a utrácet, dluhy budeme řešit až pak. Lze se však skutečně radovat s tímto Damoklovým mečem rostoucího zadlužování nad hlavou? A i kdyby snad ekonomika fungovala perfektně, stačilo by to k radosti a povznesení člověka? Hloupá otázka...

Avšak zpět k duchovní rovině. Nežijeme náhodou i zde na dluh? Neodkládáme to, co by bylo třeba udělat právě teď, na pak? Teď je ta doba příhodná, teď je ten den spásy. Ne zítra, až na to budu mít čas. Dnes se chceme radovat, dluhy budeme řešit až pak. Oddalováním duchovní obnovy si vylepšujeme, zjednodušujeme přítomnost na úkor budoucnosti a tím se pohoršujeme. Tedy stáváme horšími. Vlažnějšími, prázdnějšími.

Přítomnost však skutečně lze vylepšit, uzdravit. A to nikoli na úkor, ale mocí budoucnosti: jako závdavek věčnosti. Lze ji smysluplně prožívat jako cestu k Věčnému, nikoli jen přežívat, protože se nám nechce připravovat cestu Pánu.

Pán přijde, ale zároveň už je skrytě s námi. Přichází stále, dává nám sám sebe, aby se naše čekání na něj stávalo opravdovějším, a proto radostnějším. Čas, který nám byl dán k čekání na Pána, nemá bezcílně proplynout kolem nás. Je obdařený smyslem. Je to kairos, příhodný čas. Čas, kdy naše nesmělá, neuvědomělá touha po Pánu má růst, prohlubovat se a očišťovat v oddané a radostné Marana tha! Přijď, náš Pane!

To je vlastně poselství Adventu: Pán přijde a my s ním budeme moci vejít do Božího odpočinutí. Jak moc chceme?

Dagmar Kopecká