Poznámka k týdnu: Chceme být menšinou?

Jáhen Max Kašparů přišel s návrhem, abychom se my, katolíci, pokusili definovat jako menšina, a tak si zajistili minimální jistoty. Nepovažuji to za šťastné.**

To, že už i v Evropě pro křesťany přituhuje, je známo přinejmenším několik posledních let. Přibývá případů zabitých řeholnic, a jen u nás jsme od roku 1989 napočítali čtyři zavražděné kněze. Také protikřesťanská rétorika se vyostřuje. Už před sedmi lety se vynořily ve Švédsku úvahy, zda zákon na ochranu náboženských menšin nemůže přivodit zákaz tisku Bible. Tamtéž byl postaven před soud pastor, který v kázání citoval biblické stanovisko k homosexuálním praktikám. Italský politik, který sdílí názor Církve na manželství a ochranu života, se jen pro toto své přesvědčení nemohl stát evropským komisařem.

Nejnovějším krokem proti křesťanům jsou pokusy zakázat kříže ve školách; bouřlivá reakce však ukazuje, že právě tento pokus, respektive rozsudek štrasburského soudu, začíná burcovat křesťany z letargie. I naši biskupové proti rozsudku oficiálně protestovali.

V této atmosféře přišel jáhen Max Kašparů s návrhem, abychom se my, katolíci, pokusili definovat jako menšina, a tak si zajistili minimální jistoty. Nepovažuji to za šťastné. Je pravda, že u nás jako ve většině evropských zemí nechodí mnoho lidí do kostela. Ale to samo říká jen málo o vlivu křesťanství ve společnosti.

Sekulární stát vznikl na křesťanském Západě, když byla prosazena myšlenka dvojí moci duchovní a světské. Ta pak byla oslabena náboženským rozdělením Evropy, kdy vliv státu na život křesťanských komunit stoupl. V osvícenské době se začala rýsovat myšlenka, že nejen stát, ale i celá společnost má být sekulární a vliv náboženství má být oslaben. Ve 20. toletí už se mluví o náboženství jako soukromé záležitosti.

Přesto ale základní pojmy západního konceptu dvojí moci dále působí a evropské myšlení je jimi i nadále utvářeno. To, že politická moc, panovník, působí pouze z Boží milosti, a není sám zdrojem této milosti, že politickou moc nelze zbožštit, je předpoklad, který navzdory dvěma pokusům o totalitarizaci společnosti ve 20. století sdílí všichni Evropané. Co je politické, není posvátné - Boží moc se od politické moci liší tak, jako se Boží bytí liší od našeho, lidského.

Celá politická stavba Evropy, jejíž státy jsou povinny respektovat důstojnost jednotlivého člověka jako Božího obrazu, spočívá na křesťanském obrazu světa a člověka v něm. Za tuto Evropu máme jako křesťané odpovědnost, které se nemůžeme zbavit. Jistě, zalézt do ulity menšiny a domáhat se jen svých vlastních, skupinových práv by bylo jednodušší. Ale to by znamenalo postavit naše světlo pod kbelec a přestat svítit.

Michaela Freiová