Poznámka k týdnu: V boji za práva nenarozených má největší cenu modlitba a oběť

Uplynulé dny byly bohaté na zprávy z první linie boje o hodnoty, na nichž je založena evropská (a jakákoliv jiná rozumná) kultura a civilizace. Jsou to hodnoty oslavující život, rodinu, pospolitost a přinášející pořádek, pokoj a harmonii. Je to boj proti antikultuře zhouby, cynismu a smrti.**

Britská labouristka Christine McCafferty předložila Parlamentnímu shromáždění Rady Evropy zprávu Patnáct let od Akčního programu Mezinárodní konference o populaci a rozvoji. Zpráva široce podporuje potraty jako "nástroj plánování rodiny a populační kontroly". Autorka je názoru, že musí dojít k navýšení financování tohoto programu a jednotlivé politiky mají široce směřovat vstříc širokým nástrojům "reprodukčního zdraví a plánování rodiny", za které pokládá abortivní antikoncepci, bezpečné potraty (!) apod., které mají být dostupné všem bez ohledu na věk, společenství nebo zemi. Autorka hrubě zkresluje mezinárodní právo a dochází k tak absurdním tvrzením, že nezbývá než doufat, že projednávání 29. ledna povede k odmítnutí zprávy.

Z Rakouska dorazila informace o tom, že první ze státních nemocnic, Zemská klinika v pětitisícovém Gmündu nedaleko státních hranic s Českou republikou, ukončila provádění potratů. Na klinice tohoto dolnorakouského okresního města bylo za posledních třicet let provedeno víc než tisíc usmrcení nenarozených dětí počet odpovídající pětině obyvatel města. Na potratové klinice tak zahynulo dvakrát víc občanů Gmündu než v obou světových válkách.

Od května 2005 probíhaly před klinikou pravidelné pokojné modlitby. Celkem 56 procesí, při nichž se pod záštitou Matky Boží z Guadalupe, patronky nenarozených dětí, skupina věřících modlila růženec, přinesla plody, které nelze vysvětlit jen jako náhodu. Vše začalo z iniciativy jediného člověka, školního psychologa v důchodu, který byl zpočátku úplně sám. Poslední pohnutkou pro něj bylo, když navštívil italské poutní místo Schio, kde Dítě Ježíš prolévá slzy za nenarozené děti.

Účastníci modliteb neměli ani podporu místního duchovního, který argumentoval tím, že nemocnice zaměstnává mnoho lidí a účast na demonstraci je ohrožením pracovních míst. Vigilie označil za "maňáskové divadlo" a odmítal žádosti věřících o eucharistický výstav na tento úmysl. To však účastníky neodradilo, adorace a mše svaté za nenarozené probíhaly ve 30 km vzdáleném poutním místě. Během čtyř let se dostalo věřícím mnoha projevů podpory ze strany zaměstnanců kliniky včetně jednoho lékaře a jednoho instrumentáře, který popisoval, jak se jedné ženě podařilo utéct těsně před "zákrokem" z operačního stolu. Na přelomu roku přišel nečekaný obrat. Po odchodu stávajícího primáře do důchodu v listopadu 2009 oznámila jeho nástupkyně, že klinika nadále nebude vykonávat umělé potraty. V minulosti takto v Rakousku zanikly již dvě soukromé potratové kliniky, jedna v Salcburku a jedna neblaze proslulá klinika Mairo ve Vídni.

To je jasný důkaz toho, jaký smysl a hodnotu má pokorná a tichá modlitba a oběť.

Josef Mudra