Poslední příležitost aggiornamenta aneb Nový primas Belgie

Ve chvíli, kdy píšu tato slova, Češi na svého primase stále ještě čekají. Před několika dny se dočkali v Belgii. Godfrieda Danneelse vystřídal biskup André-Mutien Léonard, dosavadní ordinář v Namur.Biskup Léonard je jednou z nejzajímavějších osobností tamní církve a zároveň pravý opak dosavadního metropolity Mechelen a Bruselu. Očekávání, že nominanace znamená přelom v dějinách belgického katolicismu, jsou oprávněná.**

Belgie prošla pokoncilní obnovou nedobře, a těžko pochopit proč. Měla k dispozici všechny prostředky ke zdárnému aggiornamentu. Ještě před padesáti lety byla zemí veskrze katolickou, s nadbytkem povolání a s dobře vzdělanými kněžími. Církev disponovala také bohatým kulturním a materiálním zázemím. Měla téměř monopol v oblasti školství, patřila jí slavná univerzita v Lovani. V čele belgické církve stál dlouhá léta jeden z hlavních architektů koncilu kardinál Suenens. Reformy II. Vatikána byly přijímány s jednomyslným nadšením. Všechno ohlašovalo úspěch a místo toho dnes leží tamní církev v troskách.

Nový belgický primas to nebude mít lehké. Mimo jiné proto, že v liberalizovaném belgickém katolicismu se netěší dobrému jménu. Když jsem před dvanácti lety přijel na studia do Bruselu, slýchal jsem o tehdejším biskupovi z Namur velmi mnoho, ale nic dobrého. Snad jedině to, že je významným historikem filosofie a velkým znalcem Hegela, což nezpochybňovali ani jeho největší protivníci. Byli by si přáli, aby zvolil vědeckou dráhu. Ještě jako učitel v Louvain-la-Neuve založil profesor Léonard vlastní kněžský seminář, nabízející na belgické poměry dosti pravověrnou a tradiční formaci. V roce 1991 přijal nominaci na biskupa v Namur a projevil se jak se říkalo coby integrista se vším všudy. Za biskupa se prý vůbec nehodil. Místo aby sloužil jednotě slýchal jsem často rozdělil diecézi na obdivovatele a nepřátele. Už tenkrát, na konci minulého století, se mnozí obávali, že jednou zastoupí kardinála Danneelse. Někteří doufali, že nevítaného hierarchu papež povolá do Říma na místo uvolněné po posledním konkláve v čele Kongregace pro nauku víry. Nestalo se tak.

Konečně jsem i já mohl poznat biskupa Léonarda osobně. Došlo k tomu v Lurdech. Pobýval jsem tam s komunitou postižených z Archy Jeana Vaniera a biskup Namur přijel zvláštním vlakem s věřícími své diecéze na týdenní pouť. K mému překvapení se ukázalo, že pověstný integrista je vynikajícím pastýřem. Komunikace s postiženými z Archy mu nečinila nejmenší problém, tancoval s dětmi, s úspěchem promlouval k mladým.

Jak jsem se později dozvěděl, jako biskup se proslavil také nekonvenčními postupy, které odpovídaly představám, které jsem si o něm udělal v Lurdech. Celé týdny například trávil v terénu. Nechával se pozvat od svých kněží, aby s nimi sdílel každodenní službu. Když se stal biskupem Namur, přibral druhé jméno Mutien, z úcty k místnímu světci. Nyní je změnil na Josef, protože Mariin snoubenec je patronem Belgie.

André-Joseph Léonard je už týden bruselským arcibiskupem. Na dotaz Vatikánského rozhlasu, jak chce vyvést Církev z krize, dal velmi prostou odpověď: směřováním k Ježíšovu Srdci. Jak zdůrazňoval Hans Urs von Balthasar, řekl nově jmenovaný arcibiskup, musíme se vracet k centru. A pravým centrem křesťanství a života Církve, bodem, v němž je vše koncentrováno a odkud vše vychází, je Srdce Ježíšovo. Mezi dalšími prioritami jmenoval liturgii, adoraci a především povolání. V tom je také nejlepším odborníkem. V celé Belgii jako jediný nemá prázdný seminář.

Krzystof Bronk