Poslední příležitost aggiornamenta aneb Nový primas Belgie

30.01.2010,

Ve chvíli, kdy píšu tato slova, Češi na svého primase stále ještě čekají. Před několika dny se dočkali v Belgii. Godfrieda Danneelse vystřídal biskup André-Mutien Léonard, dosavadní ordinář v Namur.Biskup Léonard je jednou z nejzajímavějších osobností tamní církve a zároveň pravý opak dosavadního metropolity Mechelen a Bruselu. Očekávání, že nominanace znamená přelom v dějinách belgického katolicismu, jsou oprávněná.**

Belgie prošla pokoncilní obnovou nedobře, a těžko pochopit proč. Měla k dispozici všechny prostředky ke zdárnému aggiornamentu. Ještě před padesáti lety byla zemí veskrze katolickou, s nadbytkem povolání a s dobře vzdělanými kněžími. Církev disponovala také bohatým kulturním a materiálním zázemím. Měla téměř monopol v oblasti školství, patřila jí slavná univerzita v Lovani. V čele belgické církve stál dlouhá léta jeden z hlavních architektů koncilu kardinál Suenens. Reformy II. Vatikána byly přijímány s jednomyslným nadšením. Všechno ohlašovalo úspěch a místo toho dnes leží tamní církev v troskách.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Nový belgický primas to nebude mít lehké. Mimo jiné proto, že v liberalizovaném belgickém katolicismu se netěší dobrému jménu. Když jsem před dvanácti lety přijel na studia do Bruselu, slýchal jsem o tehdejším biskupovi z Namur velmi mnoho, ale nic dobrého. Snad jedině to, že je významným historikem filosofie a velkým znalcem Hegela, což nezpochybňovali ani jeho největší protivníci. Byli by si přáli, aby zvolil vědeckou dráhu. Ještě jako učitel v Louvain-la-Neuve založil profesor Léonard vlastní kněžský seminář, nabízející na belgické poměry dosti pravověrnou a tradiční formaci. V roce 1991 přijal nominaci na biskupa v Namur a projevil se jak se říkalo coby integrista se vším všudy. Za biskupa se prý vůbec nehodil. Místo aby sloužil jednotě slýchal jsem často rozdělil diecézi na obdivovatele a nepřátele. Už tenkrát, na konci minulého století, se mnozí obávali, že jednou zastoupí kardinála Danneelse. Někteří doufali, že nevítaného hierarchu papež povolá do Říma na místo uvolněné po posledním konkláve v čele Kongregace pro nauku víry. Nestalo se tak.

Konečně jsem i já mohl poznat biskupa Léonarda osobně. Došlo k tomu v Lurdech. Pobýval jsem tam s komunitou postižených z Archy Jeana Vaniera a biskup Namur přijel zvláštním vlakem s věřícími své diecéze na týdenní pouť. K mému překvapení se ukázalo, že pověstný integrista je vynikajícím pastýřem. Komunikace s postiženými z Archy mu nečinila nejmenší problém, tancoval s dětmi, s úspěchem promlouval k mladým.

Jak jsem se později dozvěděl, jako biskup se proslavil také nekonvenčními postupy, které odpovídaly představám, které jsem si o něm udělal v Lurdech. Celé týdny například trávil v terénu. Nechával se pozvat od svých kněží, aby s nimi sdílel každodenní službu. Když se stal biskupem Namur, přibral druhé jméno Mutien, z úcty k místnímu světci. Nyní je změnil na Josef, protože Mariin snoubenec je patronem Belgie.

André-Joseph Léonard je už týden bruselským arcibiskupem. Na dotaz Vatikánského rozhlasu, jak chce vyvést Církev z krize, dal velmi prostou odpověď: směřováním k Ježíšovu Srdci. Jak zdůrazňoval Hans Urs von Balthasar, řekl nově jmenovaný arcibiskup, musíme se vracet k centru. A pravým centrem křesťanství a života Církve, bodem, v němž je vše koncentrováno a odkud vše vychází, je Srdce Ježíšovo. Mezi dalšími prioritami jmenoval liturgii, adoraci a především povolání. V tom je také nejlepším odborníkem. V celé Belgii jako jediný nemá prázdný seminář.

Krzystof Bronk

Další články

Úžasné proroctví z doby, kdy byl Fulton Sheen ministrantem

14.10.2026, Catholic Arena

Katolická univerzita v Lovani se nyní dostala do zpráv kvůli velké kontroverzi spojené s islámskými modlitbami, které zazněly během mše. Ale také se v této době diskutuje o mnohem významnější události, a sice o blahořečení jednoho z nejslavnějších absolventů této univerzity, Fultona Sheena.

Japonští mučedníci

15.09.2026, RC Monitor 17/2026

V dekretu druhého vatikánského koncilu Ad gentes můžeme číst: „Tím, že církev učí znát Krista, ukazuje lidem skutečnou pravdu o tom, co člověk je a k čemu všemu je povolán. Pro Krista a církev, která o něm vydává svědectví kázáním evangelia, nejsou překážkou žádné rasové ani národnostní rozdíly, a proto nikdo v žádném případě nemůže Krista a církev považovat za cizí."

O přímluvě svatých, jejich patronátu a hranicích lidové zbožnosti

12.11.2026, RC Monitor 21/2026

Když ztratíme klíče, obracíme se ke svatému Antonínovi. Při nemocech krku vzýváme svatého Blažeje, hasiči mají svého patrona ve svatém Floriánovi a kněží ve svatém Janu Marii Vianneyovi. Katolická tradice zná patrony jednotlivých profesí, měst, zemí, nemocí i nejrůznějších životních situací. Mají ale svatí v nebi skutečně rozdělené kompetence? A má vůbec smysl obracet se na konkrétního světce s konkrétní prosbou?

Proč má Maria v katolické víře výjimečné místo?

18.09.2026, RC Monitor 17/2026

V každém katolickém kostele ji najdeme. Někdy stojí nenápadně v boční kapli, jindy hrdě blízko oltáře, někdy pod křížem s tváří plnou bolesti nebo naopak s úsměvem a Ježíškem v náručí. Pro mnoho lidí představuje něhu, mateřství, čistotu nebo zdroj útěchy. A přece právě Maria bývá jedním z důvodů, proč lidé katolické víře nerozumí, převážně naši protestanští přátelé.

Dušičkový oktáv

26.10.2026, RC Monitor 20/2026

Čas od času se rád každý duchovní správce pochlubí svými farníky, jak jsou aktivní, zbožní, duchovně na výši atd. Ne, určitě to není špatně, ale přiznejme si, že ne všichni jsou tací. Také máme jistě ve farnostech „šedý průměr“ takzvaně vezoucích se. Prostě každý jsme originál, ale všichni máme jedno společné – chceme se dostat do nebe, a proto přistupujeme ke svátostem, modlíme se, postíme se, občas vezmeme koště nebo hadr do ruky a vymeteme pavučiny v kostele a zameteme listí či sníh před kostelem, doneseme květiny ze zahrádky na výzdobu.

O hladu a halucinacích: jak fáze hladovění popisují upadající Západ

06.11.2026, Community in Mission

Vzhledem k mimořádně žalostnému stavu toho, co ještě zbývá ze západní kultury a křesťanstva, může být užitečné podívat se na současnou situaci optikou jednotlivých fází hladovění. Fyzický hlad je vážný problém a máme povinnost pomáhat těm, kdo hladoví a trpí podvýživou. V dnešní době je však ještě rozšířenější hlad duchovní, ne-li přímo hladovění. Stejně jako tomu je v případě fyzického hladu, zdrojem tohoto duchovního strádání není Bůh, který nám dává hojnost milosti a pravdy; tím zdrojem jsme my sami. Je jisté, že jde o zvláštní druh hladovění, neboť si ho z velké části způsobujeme sami. A co víc, zdá se, že se již nachází v pokročilém stadiu.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.