21.02.2010,
Proč všechno to odpírání a umrtvování? Není život už tak dost plný trápení? Proč si ještě dobrovolně nakládat další? Nemá být smyslem lidského snažení a pokroku spíše odstraňování bolesti a utrpení?** Dnes, kdy se člověk emancipoval, kdy se jeho důstojnost a kvalita jeho života staly centrem všeho, zdá se být půst zpozdilý, ba přímo nelidský. Ovšem ví dnešní člověk, kdo je člověk a co je život?
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
Kristus na poušti, to je Bůh, který se z lásky stal člověkem, aby se člověk mohl stát Bohem. A Církev odchází na poušť, aby se zbavila všeho, co jí brání být se svým Milovaným, a aby mu podala důkaz své lásky. Milující nemůže jinak.
Boží láska až k smrti, ta nám ukazuje, kdo je člověk a co je život. Jaká je skutečná, vlastně až neskutečně, nepředstavitelně veliká důstojnost a hodnota člověka.
Pravdivý půst, půst motivovaný láskou, neubíjí, neponižuje. Pravdivý půst povyšuje člověka vede jej k Bohu, kde je jeho místo. Roztrhněte však svá srdce a ne roucha, a tak se vraťte k Pánu, svému Bohu (Jl 2,13).
Dagmar Kopecká
03.08.2026, RC Monitor 14/2026
Tradicionalistické Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX), poněkud hanlivě označované jako „lefebvristé“, zopakovalo 1. července 2026 svou někdejší historii. Tak jako zakladatel bratrstva arcibiskup Lefebvre vysvětil roku 1988 čtyři biskupy bez papežského pověření, uchýlilo se k obdobnému kroku i současné vedení bratrstva. Podle novelizovaných církevních trestních norem se jedná o spáchání deliktu popsaného skutkovou podstatou kánonu 1387 Kodexu kanonického práva: „Biskup, který bez papežského pověření vysvětí někoho na biskupa, a rovněž ten, kdo od něho přijímá biskupské svěcení, upadají do samočinné exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stolci.“
27.07.2026, RC Monitor 14/2026
Zdá se, jako by se únava stala jedním z nejvýraznějších znamení naší doby. Stačí sledovat dění kolem nás. Války, nejistota, napětí mezi lidmi, osamělost, ekonomické starosti i množství protichůdných názorů mohou snadno vyvolat dojem, že se svět ubírá směrem, který nedokážeme ovlivnit. Největším nebezpečím přitom není strach, ale pomalá ztráta naděje.
13.07.2026, RC Monitor 13/2026
V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.