Poznámka k týdnu Německá ostuda Evropy

23.02.2010,


V uplynulých dnech jedné německé rodině udělily Spojené státy politický azyl. Na první pohled vlastně nic zvláštního. Podobná ochrana se v USA ročně poskytuje tisícům pronásledovaných...

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Co však člověka zaskočí, je skutečnost, že se jedná o německé občany. Co konkrétně rodině ve vlasti hrozilo, že musela odcestovat? Soudce v USA označil za důvod k udělení azylu rodině náboženské pronásledování. **Bylo to takto: Evangelíci Romeikeovi přestali posílat své děti do školy proto, že vyučovací osnovy považovali za neslučitelné s vlastním hodnotnovým systémem. Děti začali vzdělávat doma, v rámci tzv. domácí školy. Ta však v Německu není legislativou dovolena. Jde o jedinou zemi v EU, která má k této formě vzdělávání přísně negativní postoj. Proč tomu tak je, napoví vyjádření Lutze Gorgense, německého konzula v USA: Německo kvůli svým tvrdým trestům vůči rodičům vyčnívá mezi zeměmi západní Evropy. Jeho představitelé se drží názoru, že domácí vzdělávání vytváří paralelní společnost, jíž považují za nebezpečnou. Od dob Bismarckových mají Němci silné přesvědčení, že jedině školy mohou zajistit požadovanou úroveň vzdělání, a tak restrikce je zde v porovnání s ostatními zeměmi Evropy nadprůměrná. Rodina Uwe Romeikeho dostala po několika výstrahách od státu pokutu. Když i poté děti dále vzdělávala doma, došlo k násilnému odvedení dětí z domácí lavice do té školní. Po té již Romeikeovi z obavy před hrozícím odebráním svých pětí dětí, uprchli na úpatí Smoky Mountain v Tenessee.

Příběh má dva podstatné body. Jedním je nový precedens, který vznikl americkým soudním rozhodnutím: z rozhodnutí o formě vzdělávání ve prospěch domácí školy udělalo náboženskou otázku. Nahlíží osud německé rodiny jako nespravedlivě perzekuované kvůli vlastnímu přesvědčení. Druhým je pak otázka, zda svůj postup dokáže Německo obhájit s ohledem na respekt k lidským právům. Právo na náboženské přesvědčení je jedním ze zde dotčených práv. A pak jsou i další, např. respekt k autoritě a svobodě rodičů, kteří mají mít nejen možnost dítěti školu svobodně vybrat, ale také ho se vší zodpovědností učit doma. Za nezlomným NE vůči domácímu vzdělávání můžeme najít jediné, a to už bylo zmíněno: snahu o absolutní rovnostářství, snahu mít lid pod kontrolou a formaci jeho stanovisek se věnovat již od nejútlejšího věku, snahu nemít elitu (ve smyslu osobnosti s vlastním názorem), která by některé státní systémy mohla třeba i změnit.

Zdeňka Rybová


Další články



Praktický průvodce k vytvoření rytmu modlitby: Pozvánka k životu, jehož středem je Bůh

15.07.2026, Spiritual Direction

Vzhledem k tomu, že už více než deset let pracuji jako pastorační pracovnice s mládeží na plný úvazek, dalo by se předpokládat, že mám disciplinovaný a bohatý modlitební život – ale vždy tomu tak nebylo. Po mnoho let jsem se modlila, kde jsem chtěla a jak jsem chtěla a kdykoli se mi zachtělo. Trvalo mi dlouho, než jsem si našla rytmus modlitby, který by mě skutečně nesl. Ráda bych vám ukázala, jak si takový rytmus vytvořit, aniž byste opakovali mnoho chyb, které jsem udělala já.

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.

Papež Lev XIV.: Lékař by nikdy neměl rozhodovat o životě nenarozeného dítěte

10.07.2026, ACI Prensa

Papež Lev XIV. v pondělí dne 22. června 2026 ve Vatikánu hájil důstojnost lidského života v každé jeho fázi a varoval před riziky medicíny podřízené technickým nebo utilitárním kritériím. „Žádný lékař by si nikdy neměl dovolit na základě laboratorních algoritmů rozhodovat o životě lidského embrya či starší osoby,“ prohlásil během audience před členy Nadace Jérôme Lejeunea.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2026 Res Claritatis, z.s.