Praha: "Politickému teroru navzdory"

Do 6. března je v křížové chodbě pražského Karolina otevřena výstava "Politickému teroru navzdory. Má několik částí.

Část "Pronásledování římskokatolické církve v Československu 1948-1960" přibližuje jednak hlavní rysy proticírkevního boje komunistického státu, mocenské nástroje i konkrétní metody, užívané k likvidaci církevního, respektive duchovního života společnosti, jednak způsoby, jak církev těmto tlakům čelila.

Část "Josef kardinál Beran" přibližuje **slovem a obrazem životní pouť této významné osobnosti dvacátého století. Beranův osud je zachycen na unikátních dobových fotografiích, které může veřejnost vidět poprvé až na této výstavě a v nedávno publikované knize "Uzavírám vás do svého srdce", vydané Centrem pro studium demokracie a kultury v koedici s Ústavem pro studium totalitních režimů.

"Občanské sdružení Dcery 50. let" usiluje o zdokumentování a uveřejnění dílčích úseků dějin padesátých let minulého století. Zpracovává prožitá traumata a předává autentická svědectví dalším generacím. Prožitky těchto žen jsou důležitou součástí československých dějin.

Část "Ta krásná holka z vily nad řekou" - je věnovánas Dagmar Šimkové, autorce knihy "Byly jsme tam taky", která je jednou z nejsilnějších výpovědí o životě v československých ženských věznicích. Dagmar Šimková v nich strávila čtrnáct let.

Část "Tragický osud vlastence" je věnována Heliodoru Píkovi a jeho osudu od první světové války, kdy byl francouzským legionářem, až po vykonání rozsudku smrti. Výstava poukazuje na fakta, potvrzující, že se jednalo o vykonstruovaný proces zakončený justiční vraždou dne 21. června 1949 v plzeňské věznici na Borech.

Část "Titův ostrov hrůzy" líčí vězení na ostrůvku Goli otok v Jaderském moři. Do této věznice komunistický režim posílal tisíce odpůrců režimu. Kromě politických protivníků zde byli umístěni také ustašovci. Vězni zde vykonávali těžkou práci v kamenolomu, byli biti a ponižováni. Jednalo se o jedno z nejstrašnějších vězení, protože zde byla komunistická převýchova praktikovaná nejbrutálnějším způsobem. Mezi vězni byli i známí zástupci jugoslávské inteligence (například politici, filozofové, lingvisté). Tábor byl zavřen v roce 1988.

Část "Společný jmenovatel: Smrt" zpracoval Institut pro vyšetřování zločinů komunismu v Rumunsku (IICCR), který podnikl řadu archeologických průzkumů s cílem exhumovat tělesné pozůstatky odpůrců komunistického režimu, kteří byli zavražděni ve vězení nebo bez soudu popraveni rumunskou tajnou policií Securitate. Všechny tyto oběti byly pohřbeny bez smutečního obřadu, v řadě případů byly nalezeny i hromadné hroby.