15.03.2010,
Prezidentův odbor pro amnestie nyní řešil otázku, zda by Polednové nemohla být udělena amnestie. V rámci šetření narazili na možnost, že by se na ni mohly vztahovat dřívější prezidentské resp. vládní amnestie. Ta první z nich (1953) totiž nevylučovala trestný čin vraždy.
Protože tato možnost byla při původním rozsudku pominuta, není vyloučeno, že by Polednová mohla dokonce žádat odškodnění. Je to divná spravedlnost. **
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
Je to divná generace, tihle komunisté z padesátých let. Když jim vytýkáme, co tehdy dělali, žádají o pochopení: byli přece tak mladí. Mladí tehdy byli ale i jiní lidé například Jaroslav Vetejška. Když si má jedna z nich odpykat víceméně symbolický trest, žádají opět o pochopení: jsou přece tak staří a nemocní Ale staří a nemocní jsou i jiní lidé jejich oběti. Většina z nich se dneška ani nedožila: stárli totiž v podstatně méně luxusních podmínkách.
Navíc je z projevů soudružky Polednové jasné, že se nijak nemíní kát. Ničeho nelituje. Trest tedy dosud nesplnil svůj účel.
Co si s tím my, jako křesťané, máme počít? Odpustit? Slitovat se? To je ale pouze výsada obětí. My, kdo jsme tehdy nebyli popraveni, na to nemáme právo.
Křesťanský mravní řád předpokládá rovnováhu spravedlnosti a milosti. Milost je Boží výsadou, a jen z tohoto důvodu ji mohli udílet králové, kteří vládli z Boží milosti. (Po nich se to přeneslo na prezidenty z Božího dopuštění.) Z Božího milosrdenství Polednovou nikdo nevylučuje. Možná, že si někdy za noci, na vteřinu, připustí, že má ruce od krve a všechny vůně Arábie nestačí navonět tu malou ručku. Ale i to může vědět jen Bůh.
To jediné, co můžeme udělat my, lidé, je zjednat spravedlnost. Možná ani ne tak pro Polednovou (kdo ví, zda si ji vůbec zaslouží), ale pro její oběti, pro rodiny obětí, pro jejich potomky. Aby nám věřili.
Michaela Freiová
03.08.2026, RC Monitor 14/2026
Tradicionalistické Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX), poněkud hanlivě označované jako „lefebvristé“, zopakovalo 1. července 2026 svou někdejší historii. Tak jako zakladatel bratrstva arcibiskup Lefebvre vysvětil roku 1988 čtyři biskupy bez papežského pověření, uchýlilo se k obdobnému kroku i současné vedení bratrstva. Podle novelizovaných církevních trestních norem se jedná o spáchání deliktu popsaného skutkovou podstatou kánonu 1387 Kodexu kanonického práva: „Biskup, který bez papežského pověření vysvětí někoho na biskupa, a rovněž ten, kdo od něho přijímá biskupské svěcení, upadají do samočinné exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stolci.“
27.07.2026, RC Monitor 14/2026
Zdá se, jako by se únava stala jedním z nejvýraznějších znamení naší doby. Stačí sledovat dění kolem nás. Války, nejistota, napětí mezi lidmi, osamělost, ekonomické starosti i množství protichůdných názorů mohou snadno vyvolat dojem, že se svět ubírá směrem, který nedokážeme ovlivnit. Největším nebezpečím přitom není strach, ale pomalá ztráta naděje.
13.07.2026, RC Monitor 13/2026
V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.