Amnestie pro Brožovou-Polednovou?

Ludmila Brožová-Polednová byla odsouzena za justiční vraždu na Miladě Horákové na pouhých šest let. Dr. Horáková přitom nebyla její jedinou obětí: Polednová se podílela např. na odsouzení Jaroslava Vetejšky z Hodonína, který byl v březnu roku 1950 popraven. Bylo mu 24 let.

Prezidentův odbor pro amnestie nyní řešil otázku, zda by Polednové nemohla být udělena amnestie. V rámci šetření narazili na možnost, že by se na ni mohly vztahovat dřívější prezidentské resp. vládní amnestie. Ta první z nich (1953) totiž nevylučovala trestný čin vraždy.

Protože tato možnost byla při původním rozsudku pominuta, není vyloučeno, že by Polednová mohla dokonce žádat odškodnění. Je to divná spravedlnost. **

Je to divný svět. Amnestie, která by se Polednové mohla týkat, byla vyhlášena v roce 1953: ještě v tomto roce bylo popraveno minimálně dalších šest nevinných lidí.

Je to divná generace, tihle komunisté z padesátých let. Když jim vytýkáme, co tehdy dělali, žádají o pochopení: byli přece tak mladí. Mladí tehdy byli ale i jiní lidé například Jaroslav Vetejška. Když si má jedna z nich odpykat víceméně symbolický trest, žádají opět o pochopení: jsou přece tak staří a nemocní Ale staří a nemocní jsou i jiní lidé jejich oběti. Většina z nich se dneška ani nedožila: stárli totiž v podstatně méně luxusních podmínkách.

Navíc je z projevů soudružky Polednové jasné, že se nijak nemíní kát. Ničeho nelituje. Trest tedy dosud nesplnil svůj účel.

Co si s tím my, jako křesťané, máme počít? Odpustit? Slitovat se? To je ale pouze výsada obětí. My, kdo jsme tehdy nebyli popraveni, na to nemáme právo.

Křesťanský mravní řád předpokládá rovnováhu spravedlnosti a milosti. Milost je Boží výsadou, a jen z tohoto důvodu ji mohli udílet králové, kteří vládli z Boží milosti. (Po nich se to přeneslo na prezidenty z Božího dopuštění.) Z Božího milosrdenství Polednovou nikdo nevylučuje. Možná, že si někdy za noci, na vteřinu, připustí, že má ruce od krve a všechny vůně Arábie nestačí navonět tu malou ručku. Ale i to může vědět jen Bůh.

To jediné, co můžeme udělat my, lidé, je zjednat spravedlnost. Možná ani ne tak pro Polednovou (kdo ví, zda si ji vůbec zaslouží), ale pro její oběti, pro rodiny obětí, pro jejich potomky. Aby nám věřili.

Michaela Freiová