Pohled z Říma: Nádvoří pohanů aneb O tom, jak Češi naučili Vatikán dialogu s ateisty

16.03.2010,

S českým skepticismem prý nejdou dohromady řeči o hrdosti. Tentokrát by ale důvod byl. Úspěch loňské návštěvy Benedikta XVI. a zejména její pozitivní vnímání mezi nekatolíky povzbudily Svatý Stolec, aby se znovu začal zabývat dialogem s nevěřícími. Ve Vatikánu vznikne nadace (jak se zatím říká, jakkoliv jde spíš o komisi či radu) Nádvoří pohanů.**

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Všechno začalo v České republice, nebo spíš v rozvažování po cestě, o něž se Benedikt XVI. podělil v předvánoční audienci se svými nejližšími spolupracovníky. V pasáži věnované pozitivní odezvě nevěřících občanů České republiky na jeho návštěvu, uvažoval papež nad tím, zda by Církev neměla změnit svůj postoj k ateistům, vytvořit jakýsi prostor setkání a sblížení. Benedikt XVI. poznamenal, že nevěřící jsou často vystrašení, když se před nimi mluví o nové evangelizaci, když vycítí, že jsou předmětem jakési misie. Obávají se ztráty svobody myšlení a rozhodování. Nicméně otázka po Bohu v nich zůstává přítomná. Hledání Boha patří ke kultuře západního světa a je třeba pečovat o to, aby toto tázání po Bohu zůstávalo živé. Papež v tom kontextu připomněl, že jeruzalémský chrám měl nádvoří pohanů, které Ježíš nazval spolu s prorokem Izajášem místem modlitby všech národů. Šlo o prostor mezi posvátným a profánním. Místo, kde se s tajemstvím může setkat i ten, kdo na něm ještě nemá podíl. Myslím, že Církev by i dnes měla vytvořit jakési Nádvoří pohanů, uzavíral papež, kde by se lidé mohli setkat s Bohem, třebaže Jej neznají a nemají přístup k Jeho tajemství, neboť to už je vlastní životu Církve. Vedle dialogu s jinými náboženstvími musíme navázat dialog především s lidmi, kterým je náboženství cizí, pro které je Bůh kýmsi neznámým, a přece nechtějí zůstat bez Boha, touží se k Němu přiblížit, i kdyby jen jako k neznámému, řekl papež.

Vracím se k této reflexi cesty do České republiky tak obšírně, protože na konci února se ukázalo, že jde o slova zakládající novou vatikánskou instituci. S odvoláním na papežskou promluvu to oznámil arcibiskup Gianfranco Ravasi, předseda Papežské rady pro kulturu, které bude Nádvoří pohanů podléhat. Chceme vytvořit síť ateistů a agnostiků připravených k dialogu, prohlásil šéf vatikánského úřadu, chceme navázat kontakt s ateistickými organizacemi a konfrontovat se s nimi. Stejně tak chceme lépe poznávat duchovní život lidí, kteří se prohlašují za nevěřící.

Je na místě připomenout, že institucionální dialog s ateisty není pro Svatý stolec žádnou novinkou. Už v roce 1965 Pavel VI. založil ve Vatikánu Sekretariát pro nevěřící, změněný později na Papežskou radu pro dialog s nevěřícími. Zanikla v roce 1982, kdy ji Jan Pavel II. začlenil do Papežské rady pro kulturu. Církev se dnes vrací k původnímu záměru papeže Montiniho. Jsme ale už o něco moudřejší. Tentokrát nejde o to otvírat se světu, absorbovat všechny jeho proudy. Naopak. Podobně jako v mezináboženském dialogu je velmi důležité zachovat vlastní identitu, zdůraznil arcibiskup Ravasi, jedině tak dostanou nevěřící šanci nahlédnout bohatství víry.

Krzystof Bronk

Další články

Jak se dělá schizma

03.08.2026, RC Monitor 14/2026

Tradicionalistické Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX), poněkud hanlivě označované jako „lefebvristé“, zopakovalo 1. července 2026 svou někdejší historii. Tak jako zakladatel bratrstva arcibiskup Lefebvre vysvětil roku 1988 čtyři biskupy bez papežského pověření, uchýlilo se k obdobnému kroku i současné vedení bratrstva. Podle novelizovaných církevních trestních norem se jedná o spáchání deliktu popsaného skutkovou podstatou kánonu 1387 Kodexu kanonického práva: „Biskup, který bez papežského pověření vysvětí někoho na biskupa, a rovněž ten, kdo od něho přijímá biskupské svěcení, upadají do samočinné exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stolci.“

Naděje uprostřed únavy

27.07.2026, RC Monitor 14/2026

Zdá se, jako by se únava stala jedním z nejvýraznějších znamení naší doby. Stačí sledovat dění kolem nás. Války, nejistota, napětí mezi lidmi, osamělost, ekonomické starosti i množství protichůdných názorů mohou snadno vyvolat dojem, že se svět ubírá směrem, který nedokážeme ovlivnit. Největším nebezpečím přitom není strach, ale pomalá ztráta naděje.

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.