K původu a smyslu celibátu

27.03.2010,


Vlna obviňování Církve ze sexuálního zneužívání dětí s sebou nese zpochybňování celibátu. Není snad třeba znovu vysvětlovat, že celibát nemění přirozenost člověka, takže muž, který se zpronevěří svému celibátnímu slibu, se prostě zamiluje do dospělé ženy, a řeholnice do dospělého muže.

O původu a smyslu celibátu se však mluví mnohem méně. Jeho vznik se přitom váže na mučednickou zbožnost prvních staletí. Už Ignác z Antiochie píše, že mučednictví je formou následování Krista. Autor zprávy o upálení Polykarpa ze Smyrny také připodobňuje mučedníka ke Kristu. Ve zprávě o mučednících z Lyonu a Vienne píše autor, že pravý Kristův učedník následuje Beránka, kamkoli jde. Cyprián z Kartága píše, že ten, kdo trpí pro vyznání Kristova jména, je účastníkem Kristova utrpení.** O mučednici Felicitas, která ve vězení porodila dítě, se píše, že se jí strážci vysmívali, když při porodu naříkala; ona jim odpověděla: Nyní trpím to, co trpím. Ale tam bude se mnou Jiný, kdo bude trpět se mnou, protože také já chci trpět za něho.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Mezi vlnami pronásledování však byla období klidu, kdy mohli křesťané žít více nebo méně v míru. Mnozí tehdy hledali formy nekrvavého martyria a nacházeli je v radikální askezi. Měřítkem byla stále mučednická smrt. Za nekrvavé mučedníky označuje Dionysos z Alexandrie ty křesťany, kteří v době moru nedbali nebezpečí a sloužili nemocným. A k těmto nekrvavým formám mučednictví patřil i celibát, vysoce ceněný už v prvních staletích po Kristu.

Dnes žijeme v době, kdy se celibát chápe spíše jako patologický rys osobnosti a slovo mučedník se užívá pro muslimské sebevrahy, kteří do své smrti dokáží strhnout jiné lidi. Ale v křesťanském prostředí se myšlenka celibátu vždycky vázala na ochotu k mučednictví. Celibát není ani tak pastoračně vhodnou formou života: je to způsob, jak zemřít pro Krista.

Jestliže se i dnes, kdy je celibát vysmíván a označován za zdroj perverzí, stále najde dost křesťanů, kteří tuto formu přijímají, znamená to, že ochota zemřít pro Krista u dnešních křesťanů nezeslábla. Na jiných kontinentech to tisíce křesťanů dokazují krvavým mučednictvím. Není vyloučeno, že tato zkouška čeká i nás, evropské křesťany.

Michaela Freiová


Další články



Utrpení Kristovo, posiluj mě!

24.06.2026, RC Monitor 12/2026

Svatí překračují hranice i časy, protože jejich život je Boží odpovědí na konkrétní potřeby lidí. Jan Nepomuk Neumann, šumavský rodák z Prachatic a biskup ve Filadelfii, ukazuje, že věrnost Kristu může rozkvést i uprostřed rychle se měnícího světa. Neodešel za oceán, aby udělal kariéru, ale proto, že slyšel volání tam, kde „byl žádaný“.

Habemus…

16.06.2026, RC Monitor 11/2026

Intronizace nového pražského arcibiskupa Stanislava Přibyla jsem se účastnila osobně. I když jsem nemohla vidět detaily, které zprostředkovávala televize, můžu mluvit o celkové atmosféře, vanutí Ducha sv. či jak jinak přesně nazvat duchovní dojem z obřadu, který může pocítit každý, i když stojí vzadu a nevidí nic.

Aby Církev zůstala Kristova

17.06.2026, RC Monitor 11/2026

Současný člověk slyší slovo „hierarchie“ velmi nerad – pokud se ovšem nenachází na vrcholu pomyslné pyramidy. Připomíná mu moc, nerovnost, někdy i zneužití autority. Není proto divu, že otázka, proč má Církev biskupy, kněze a jáhny, zaznívá čím dál častěji. Neměla by být spíše společenstvím rovných lidí, bez pevné struktury?


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2026 Res Claritatis, z.s.