K původu a smyslu celibátu

27.03.2010,

Vlna obviňování Církve ze sexuálního zneužívání dětí s sebou nese zpochybňování celibátu. Není snad třeba znovu vysvětlovat, že celibát nemění přirozenost člověka, takže muž, který se zpronevěří svému celibátnímu slibu, se prostě zamiluje do dospělé ženy, a řeholnice do dospělého muže.

O původu a smyslu celibátu se však mluví mnohem méně. Jeho vznik se přitom váže na mučednickou zbožnost prvních staletí. Už Ignác z Antiochie píše, že mučednictví je formou následování Krista. Autor zprávy o upálení Polykarpa ze Smyrny také připodobňuje mučedníka ke Kristu. Ve zprávě o mučednících z Lyonu a Vienne píše autor, že pravý Kristův učedník následuje Beránka, kamkoli jde. Cyprián z Kartága píše, že ten, kdo trpí pro vyznání Kristova jména, je účastníkem Kristova utrpení.** O mučednici Felicitas, která ve vězení porodila dítě, se píše, že se jí strážci vysmívali, když při porodu naříkala; ona jim odpověděla: Nyní trpím to, co trpím. Ale tam bude se mnou Jiný, kdo bude trpět se mnou, protože také já chci trpět za něho.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Mezi vlnami pronásledování však byla období klidu, kdy mohli křesťané žít více nebo méně v míru. Mnozí tehdy hledali formy nekrvavého martyria a nacházeli je v radikální askezi. Měřítkem byla stále mučednická smrt. Za nekrvavé mučedníky označuje Dionysos z Alexandrie ty křesťany, kteří v době moru nedbali nebezpečí a sloužili nemocným. A k těmto nekrvavým formám mučednictví patřil i celibát, vysoce ceněný už v prvních staletích po Kristu.

Dnes žijeme v době, kdy se celibát chápe spíše jako patologický rys osobnosti a slovo mučedník se užívá pro muslimské sebevrahy, kteří do své smrti dokáží strhnout jiné lidi. Ale v křesťanském prostředí se myšlenka celibátu vždycky vázala na ochotu k mučednictví. Celibát není ani tak pastoračně vhodnou formou života: je to způsob, jak zemřít pro Krista.

Jestliže se i dnes, kdy je celibát vysmíván a označován za zdroj perverzí, stále najde dost křesťanů, kteří tuto formu přijímají, znamená to, že ochota zemřít pro Krista u dnešních křesťanů nezeslábla. Na jiných kontinentech to tisíce křesťanů dokazují krvavým mučednictvím. Není vyloučeno, že tato zkouška čeká i nás, evropské křesťany.

Michaela Freiová

Další články

Jak se dělá schizma

03.08.2026, RC Monitor 14/2026

Tradicionalistické Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX), poněkud hanlivě označované jako „lefebvristé“, zopakovalo 1. července 2026 svou někdejší historii. Tak jako zakladatel bratrstva arcibiskup Lefebvre vysvětil roku 1988 čtyři biskupy bez papežského pověření, uchýlilo se k obdobnému kroku i současné vedení bratrstva. Podle novelizovaných církevních trestních norem se jedná o spáchání deliktu popsaného skutkovou podstatou kánonu 1387 Kodexu kanonického práva: „Biskup, který bez papežského pověření vysvětí někoho na biskupa, a rovněž ten, kdo od něho přijímá biskupské svěcení, upadají do samočinné exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stolci.“

Naděje uprostřed únavy

27.07.2026, RC Monitor 14/2026

Zdá se, jako by se únava stala jedním z nejvýraznějších znamení naší doby. Stačí sledovat dění kolem nás. Války, nejistota, napětí mezi lidmi, osamělost, ekonomické starosti i množství protichůdných názorů mohou snadno vyvolat dojem, že se svět ubírá směrem, který nedokážeme ovlivnit. Největším nebezpečím přitom není strach, ale pomalá ztráta naděje.

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.