Pohled z Říma: Dějiny jednoho přelomu - 25 let Světových dnů mládeže

28.03.2010,

Těžko si představit, jak by dnes vypadala Církev, kdyby před 25 lety Jan Pavel II. nepřišel s nápadem zavést Světové dny mládeže. Samozřejmě, mají také své minusy, jako všechny masové akce. Nic to ale nemění na skutečnosti, že vtáhly mladé lidi a tedy i budoucnost křesťanství do velkého proudu rechristianizace Církve, zahájené v roce 1978 již okřídlenou výzvou: Nebojte se otevřít brány Kristu!

V době rozvibrované pokoncilní bouří nabídl Jan Pavel II. mladým Církev, která je sama sebou místem modlitby, evangelizace a vykoupení, včetně svátostí, a nikoliv subsitutem jiných sociálních nebo politických institucí.** Mladí poklekající ke zpovědi v pařížských kostelech nebo v Římě na Cirku Maximu působili neméně silným dojmem než zpovídající se dělníci s pracovními přílbami na hlavě v gdaňských loděnicích v roce 1980. V podstatě šlo o podobně zlomový okamžik. Budování tzv. generace Jana Pavla II. ale nebylo nijak jednoduché. Ještě v roce 1995 kardinál Jean-Marie Lustiger nechtěl slyšet o tom, že by se další Světové setkání mládeže mělo odehrát v Paříži. To, co se povedlo na Filipínách nebo v Čenstochové, nemá nejmenší šance ve Francii, v západní Evropě, přesvědčoval papeže. Nakonec na jeho nápad přistoupil, ale jak později řekl, až do konce, do poslední minuty se obával velkého debaklu. Obavy se nenaplnily. Mládež zaplnila Martova pole, pařížské kostely se znovu staly místem katecheze a odpuštění hříchů. Vzpomínám na svědectví třiadvacetileté Belgičanky, která právě tenkrát poprvé zažila skutečnou zpověď. Chodila jsem do katolické školy, ale tam jsme místo zpovědi přinášeli na oltář papírky se svými hříchy nebo jsme pálili větvičky, které měly představovat naše viny, vyprávěla.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Světové dny mládeže byly důležité nejen pro těch několik společně strávených chvil, ale proto, že vyznačovaly Církvi směr, měnily atmosféru uvnitř Církve, vychovávaly novou generaci. Právě proto může dnes Benedikt XVI. mluvit o některých věcech už zcela otevřeně. Například 11. března prohlásil, že zpověď se má vrátit do zpovědnic a kněží se v nich znovu mají zabydlet. O den později v jiné promluvě nadhodil, že přišel čas zbavit se nebezpečného redukcionismu, který v uplynulých desetiletích chtěl v knězi vidět především sociálního pracovníka v očekávání, že se zřekne Kristova kněžství. Papež také řekl, že lidé dnešní doby očekávají od kněží jen jediné že budou kněžími. Svědectvím jejich identity má být také jejich odění a způsob bytí.

Slova, která cituji jako příklad, stále ještě budí v některých kruzích polemiku, nebo dokonce pobouření, ale už je možné vyslovit je bez obav ze schizmatu. Na to připravoval Církev Jan Pavel II.

Minulý týden Benedikt XVI. vydal jako každý rok poselství adresované mladým lidem. Připomíná v něm právě 25. výročí Světových dnů mládeže. Cituje rovněž hlavní témata Listu mladým Jana Pavla II. Žádné podbízení, žádné kompromisy, čisté Evangelium.

Krzystof Bronk

Další články

Jak se dělá schizma

03.08.2026, RC Monitor 14/2026

Tradicionalistické Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX), poněkud hanlivě označované jako „lefebvristé“, zopakovalo 1. července 2026 svou někdejší historii. Tak jako zakladatel bratrstva arcibiskup Lefebvre vysvětil roku 1988 čtyři biskupy bez papežského pověření, uchýlilo se k obdobnému kroku i současné vedení bratrstva. Podle novelizovaných církevních trestních norem se jedná o spáchání deliktu popsaného skutkovou podstatou kánonu 1387 Kodexu kanonického práva: „Biskup, který bez papežského pověření vysvětí někoho na biskupa, a rovněž ten, kdo od něho přijímá biskupské svěcení, upadají do samočinné exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stolci.“

Naděje uprostřed únavy

27.07.2026, RC Monitor 14/2026

Zdá se, jako by se únava stala jedním z nejvýraznějších znamení naší doby. Stačí sledovat dění kolem nás. Války, nejistota, napětí mezi lidmi, osamělost, ekonomické starosti i množství protichůdných názorů mohou snadno vyvolat dojem, že se svět ubírá směrem, který nedokážeme ovlivnit. Největším nebezpečím přitom není strach, ale pomalá ztráta naděje.

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.