Poznámka k týdnu - Budeme hledět na toho, kterého jsme probodli

06.04.2010,

Hlubokou touhou křesťana je, aby celá lidská rodina mohla vzývat Boha: Otče náš! Kéž se ve spojení s jednorozeným Synem všichni lidé mohou učit modlit se k Otci a prosí ho slovy, která nás naučil sám Ježíš. Kéž ho posvěcují životem podle jeho vůle a mají pak i potřebný každodenní chléb. Kéž mají pochopení a jsou velkorysí vůči svým dlužníkům, kéž nejsou vystavováni přílišným pokušením a jsou vysvobozeni od zlého (Caritas in veritate, 79).**

Budou hledět na toho, kterého probodli (Jan 19,37; pašije Velkého pátku). Evangelista Jan tím říká, že pochopí, poznají, kdo je ten, který byl na kříži proboden pro naše vykoupení. Kdo oni? Ti, kdo dosud nepoznali trojjediného Boha. Přijmou víru. V tom vidíme velkou a nesamozřejmou důvěru i velké a nesamozřejmé poslání pro nás! Jan Pavel II. v souvislosti s katechezí velmi prospěšně a jemně upozornil na podstatný významový rozdíl: Víru nepředáváme, ale se stálou Boží pomocí spíše rodíme. Víra by se totiž dala předávat i bez hluboké důvěry v Boží moc a lásku. Nemá být ovšem naší starostí, jak přesně a kdy druzí přijmou víru v Ježíše Krista. Boží Duch se přece i nás zmocňuje tak, jak se Mu líbí. U sebe i u druhých zaséváme Boží slovo s důvěrou, že ke sklizni dojde v pravý čas.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Francouzský jezuita, kardinál Henri de Lubac v Meditaci o církvi říká, že Církev je s Kristem vykupitelkou jen na kříži: jen tehdy, je-li Kristem vykoupena na kříži. Když se na kříži z Kristova boku vylévá krev a voda, je to velké pozvání všech lidí ke spáse. Nejen nevěřících i nás. My (křesťané) nestojíme stranou s ukazovátkem v ruce a oni (pohané) nejsou předmětem naší výuky, našich akcí či propagačních materiálů. Chci-li napomáhat poznání Krista u druhých (u příbuzných, přátel, sousedů, kolegů, kamarádů...), nestačí jen, že jsem patřičně vzdělán a nemám na veřejnosti trému. Především mi nesmí scházet hluboká důvěra v Boží moc v moc (zdánlivě) bezmocné Boží lásky na kříži.

Uvědomuji si, že i já stále potřebuji odvahu věřit? A že tuto odvahu nezískám jinak než prosbou, aby mi Bůh dal svého Ducha? Soběstačnost tu má krátké nohy. Až se o Velikonocích ponoříme do krásy obnovené liturgie, až budeme hledět na toho, kterého jsme probodli, probuďme v sobě opět touhu vzývat Boha jako našeho Otce. A vzpomeňme a přejme odvahu k víře i druhým. Neučme se jen správně reagovat, ale především se obracet k Jeho lásce. Rozvoj vyžaduje pozornost k duchovnímu životu, důkladné zamyšlení nad tím, jakou máme zkušenost s důvěrou v Boha, s duchovním bratrstvím v Kristu, s vírou v božskou Prozřetelnost a Milosrdenství, s láskou a odpuštěním, se zřeknutím se sebe sama, s přijetím bližního, se spravedlností a pokojem (Caritas in veritate, 79).

Pavel Mareš

Další články

Jak se dělá schizma

03.08.2026, RC Monitor 14/2026

Tradicionalistické Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX), poněkud hanlivě označované jako „lefebvristé“, zopakovalo 1. července 2026 svou někdejší historii. Tak jako zakladatel bratrstva arcibiskup Lefebvre vysvětil roku 1988 čtyři biskupy bez papežského pověření, uchýlilo se k obdobnému kroku i současné vedení bratrstva. Podle novelizovaných církevních trestních norem se jedná o spáchání deliktu popsaného skutkovou podstatou kánonu 1387 Kodexu kanonického práva: „Biskup, který bez papežského pověření vysvětí někoho na biskupa, a rovněž ten, kdo od něho přijímá biskupské svěcení, upadají do samočinné exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stolci.“

Naděje uprostřed únavy

27.07.2026, RC Monitor 14/2026

Zdá se, jako by se únava stala jedním z nejvýraznějších znamení naší doby. Stačí sledovat dění kolem nás. Války, nejistota, napětí mezi lidmi, osamělost, ekonomické starosti i množství protichůdných názorů mohou snadno vyvolat dojem, že se svět ubírá směrem, který nedokážeme ovlivnit. Největším nebezpečím přitom není strach, ale pomalá ztráta naděje.

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.