Peníze až na prvním místě

Aféra se zneužíváním očima finančníků

V roce 2002 vypukl v USA skandál okolo zneužívání mládeže kněžími. Napsala jsem o něm tehdy článek Americký skandál, který vyšel v Katolickém týdeníku a je na našich webových stránkách.

Rok poté vyšly k mému překvapení v prestižním finančním měsíčníku Forbes, který nemá vazby na žádnou křesťanskou církev, tím méně na katolíky, tři články věnované finančním aspektům celé aféry. Protože všechny tři texty jsou velmi detailní a tvoří poměrně dlouhý celek, pokusím se o nich poreferovat co nejstručněji.

Jejich autor Daniel Lyons píše, že finanční dimenze sexuálních obvinění jsou obrovské. Uznává, že některá především raná obvinění byla oprávněná. Pozdější obvinění však byla postavena na teorii potlačených, později vybavených vzpomínek. Ta považuje Lyons za falešná. Vedla však k tomu, že je dnes katolická církev doslova démonizována.

Tato pozdější obvinění nevznikla spontánně. Byla povzbuzena právníky, kteří zde viděli příležitost obohatit se, podobně jako tomu bylo při aférách s azbestem, tabákem, olovnatými nátěry apod. V USA totiž platila zásada časového limitu, do kdy bylo možné oznámit zneužití. Ale morální panika, která vznikla ve vztahu ke katolickým kněžím, přiměla některé státy Unie toto časové omezení zrušit. To postihlo nejen katolickou církev, ale i další instituce.

**Lyons cituje Patrika Schiltze, děkana právnické fakulty Univerzity svatého Tomáše v Minneapolis, podle něhož vlně obvinění katolických duchovních předcházela asi desetiletá kampaň. Je v tom strategie, tvrdí Schiltz. Prvním krokem je negativní publicita a oslabení věrohodnosti Církve. Druhým krokem je využití této publicity pro legislativní změny. Třetím krokem je pak inkasování peněz. Zneklidňuje mě možnost, kdy dospělý, který před 30 lety ministroval a jehož pak život zklamal, má náhle v kapse úspěšný los, cituje Lyons Schiltze.**

Lyons uvádí četné konkrétní případy. Obecně jde o to, že vzniklo množství skupin, jež chtějí nejen hájit, ale i aktivně vyhledávat oběti. Některé z nich pracují ve velkém záběru a mají řadu placených zaměstnanců. Na to samozřejmě potřebují peníze a ty formou daru dostávají od konkrétních právnických kanceláří. Tyto kanceláře pak zastupují oběti vyhledané příslušnou skupinou. Tak např. SNAP (Síť lidí zneužitých katolickými kněžími) dostala 20 000 dolarů od kalifornského právníka Laurence E. Drovina. Ten v roce 2003 reprezentoval 320 žalobců. Právník Jeffrey Anderson z minnesotského St. Paul dal v témž roce uvedené organizaci 30 000 dolarů. Tato organizace tedy obdržela v roce 2003 na darech 140 000 dolarů, z čehož 52 000 použila na mzdy svých zaměstnanců.

Organizace Linkup získala od oregonského právníka Michaela S. Moreyho 100 000 dolarů a 50 000 dolarů jí věnoval právník Joseph Kiest z Illinois. Přitom náhrady od Církve se počítají v milionech dolarů a právník z nich dostane polovinu.

Ani takovíto právníci samozřejmě nepřijímají všechny žaloby. Tak např. v Bostonu žaloval duševně nemocný muž kněze, který ho měl v letech 19831989 osmdesátkrát zneužít. Přitom tvrdil, že vzpomínky potlačil a vybavil si je až v lednu 2002. Tehdy totiž vyšel v listě Boston Globe článek o sexuálním zneužívání nezletilých duchovními, který odstartoval celou aféru.

Dvě ženy z Arizony chtěly žalovat diecézi Tucson za to, že kněz měl zprznit jejich dva bratry, kteří potom zprznili své sestry. V Kentucky chtěla tanečnice striptýzového klubu žalovat kněze za to, že ji před dvaceti lety údajně políbil. Nicméně i tyto případy figurují ve statistice podaných žalob.

Pak se vyskytují mezní případy, kdy např. dospělý muž žaluje kněze za to, že mu před lety dal pusu na tvář. Právníci sami váhají, zda šlo o sexuální zneužití.

Přitom titíž bostonští právníci, kteří dodatečně uznali spornost řady obvinění, se v médiích bránili proti tomu, že bostonská arcidiecéze chtěla zkoumat oprávněnost některých obvinění, než žalobcům nabídne finanční odškodnění. Právníci diecéze chtěli, aby žalobci popsali své zneužití a sdělili, jakou škodu vlastně utrpěli.

Některé tyto případy, píše Lyons, pravděpodobně přivedou některé diecéze k bankrotu, ale jde tu ještě o hlubší kapsy: o kapsy velkých pojišťovacích společností. Právníci žalobců využívají jejich pojišťovací politiku, která byla napsána před desítkami let za úplně jiných okolností.

Není náhodou, že nejviditelnější obětí právnického tažení je katolická církev. Zde se Lyons odvolává na knihu Philipa Jenkinse Nový antikatolicismus, která tvrdí, že protikatolické předsudky jsou pevnou součástí amerických dějin: zvláště výrazné byly v americkém puritanismu. (Jenkins sám je protestant.) Ale žádná instituce, která má odpovědnost za děti, si nemůže být jistá. Stačí klepnout na adresu www.stopmormonsexualabuse.com, radí Lyons. Učinila jsem to. Byla jsem přesměrována na stránky právníků, kde prezentují svou firmu a své úspěšné případy; je tu i návod, co všechno lze od advokáta očekávat. Vysvětluje se tu, že je možné žalovat i případy, k nimž došlo před mnoha lety, protože leccos ze současného psychického diskomfortu lze vysvětlit právě zneužitím v dětství.

Ale nejde jen o katolíky nebo mormony. Navštívili vás Jehovovi svědkové? I pro tento případ byly vytvořeny stránky vašich potenciálních advokátů.

V roce 2002 nastala doslova exploze obvinění ze sexuálního zneužití, na němž právnické kanceláře vydělaly miliardy. Je to velký byznys, přiznává právník Roderick MacLeish, který v roce 2003 zastupoval 240 žalobců v diecézi Boston.

Ideologické nadšení a chtivost peněz se přitom soustřeďuje především na církve, zvlášť katolickou což jsou globální instituce. Touto cestou se sekularistický hon na čarodějnice rozšíří i do dalších zemí, předpovídá Lyons v roce 2003. A stalo se.

Michaela Freiová