Poznámka k týdnu - Jubileum Svatého otce - milník k zamyšlení i modlitbě

26.04.2010,

Stovky homilií a projevů, tři encykliky, čtrnáct zahraničních cest, nové webové stránky to je jen něco málo z nepřeberného díla papeže Benedikta XVI. Před pěti lety, 19. dubna 2005, oznámil bílý kouř nad sixtinskou kaplí ukončení konkláve 115 kardinálů a doyen kardinálského sboru, chilský kardinál Medina, oznámil ke všeobecnému údivu všech komentátorů, analytiků a samozvaných expertů i k pobouření liberálních médií jméno Josepha Ratzingera, který vzápětí skromně vystoupil na balkon a požehnal městu Římu i celému světu.** Přitom pronesl dnes již legendární slova: Drazí bratři a sestry, po velkém Janu Pavlu II. zvolili páni kardinálové mě, prostého a pokorného dělníka na vinici Páně. Útěchou mně je skutečnost, že Pán ví, jak zacházet i s nedokonalými nástroji, a především: svěřuji se do vašich modliteb. V radosti ze zmrtvýchvstalého Pána, v důvěře v Jeho stálou pomoc na naší cestě vpřed, Pán nám pomůže a Jeho Matka, Nejsvětější Maria je po našem boku. Děkuji vám.

Benedikt zpochybnil rozšířené klišé o krizi víry a označil za kořen mravního i společenského úpadku neochotu uznat pravdu, která pochází od Boha. K překonání této krize nabízí křesťanství jako náboženství lásky; opakovaně řekl, že klíčovým posláním křesťanství je napomáhat lidem přijmout a sdílet Boží lásku. A neopomněl dodat, že pravá láska zahrnuje vůli obětovat se.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Odvážně poukázal na to, že víra není jen jistou cestou ke spáse, ale i k sociální spravedlnosti a pravému štěstí. Apeloval na odpovědnost člověka za přírodu a životní prostředí. Ti, kdo po volbě Josepha Ratzingera na Petrův stolec prorokovali, že papež bude zpátečník, byli zklamáni. Vede-li Benedikt XVI. katolíky zpět, vede je k samým kořenům víry.

Otevřel novou kapitolu dialogu křesťanů a muslimů, když se v Turecku modlil v mešitě po boku s islámskými duchovními, vyzývaje k odmítnutí násilí ve jménu Boha a náboženství. Obdobně vstřícně pokračoval ve vztazích s Židy i s lidmi dobré vůle, když v roce 2008 promluvil v New Yorku před zástupci OSN. Papež usiluje o lepší chápání obnovy Církve, včetně obrody liturgie, již přinesl II. vatikánský koncil, v kontextu křesťanské tradice. Otevřel cestu k jednotě s anglikány i s bratrstvem sv. Pia X., zahájil kroky k sjednocení katolických komunit v Číně.

Nepřekvapí, že tolik úspěchů apoštola, který asi nikdy nechtěl stát v čele, vyvolává tolik pobouření. Že je papež nucen nést kříž afér a obvinění za skutky, které spáchali jeho spolubratří před desítkami let. Nedovolme, aby mediální propaganda zatemnila světlo, které tento služebník pokoje šíří spolu s jasnou zprávou pro ztrápený svět: Bůh je láska.

Josef Mudra

Další články

Jak se dělá schizma

03.08.2026, RC Monitor 14/2026

Tradicionalistické Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX), poněkud hanlivě označované jako „lefebvristé“, zopakovalo 1. července 2026 svou někdejší historii. Tak jako zakladatel bratrstva arcibiskup Lefebvre vysvětil roku 1988 čtyři biskupy bez papežského pověření, uchýlilo se k obdobnému kroku i současné vedení bratrstva. Podle novelizovaných církevních trestních norem se jedná o spáchání deliktu popsaného skutkovou podstatou kánonu 1387 Kodexu kanonického práva: „Biskup, který bez papežského pověření vysvětí někoho na biskupa, a rovněž ten, kdo od něho přijímá biskupské svěcení, upadají do samočinné exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stolci.“

Naděje uprostřed únavy

27.07.2026, RC Monitor 14/2026

Zdá se, jako by se únava stala jedním z nejvýraznějších znamení naší doby. Stačí sledovat dění kolem nás. Války, nejistota, napětí mezi lidmi, osamělost, ekonomické starosti i množství protichůdných názorů mohou snadno vyvolat dojem, že se svět ubírá směrem, který nedokážeme ovlivnit. Největším nebezpečím přitom není strach, ale pomalá ztráta naděje.

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.