...ukaž mi svou jasnou tvář

04.05.2010,

V posledních dnech se Benedikt XVI. při různých příležitostech vrací k tématu tváře. Citátem zesnulého kardinála Špidlíka o hledání Boží tváře otevřel svou homilii na zádušní mši svaté ve svatopetrské bazilice. Na motivu tváře jako znamení lidské identity postavil svou řeč na sympoziu pracovníků digitální komunikace. Jistě se zmíní také o tváři muže na turínském plátně, které je právě vzácně vystaveno.**

Na italském sympoziu o digitální komunikaci upozornil Svatý otec na nebezpečí "kolektivních dynamik" internetu, které mohou působit ztrátu vnímavosti pro hloubku konkrétních lidí. Kdyby k tomu došlo, zůstala by jen těla bez duše, předměty výměny a spotřeby, řekl papež.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Tvářemi jsme přesyceni. V reklamách vídáme krásné obličeje konkrétních lidí, vybrané specializovanými agenturami. Ale tyto podoby se stávají anonymními odosobnělými ilustracemi, jež mají svědčit o kvalitě výrobků a služeb. Audiovizuální průmysl chrlí podívané, kde tvář konkrétního člověka je propůjčena fiktivním osobám, které se miliskují a zabíjejí jak na běžícím pásu. Ty skutečné osudy VIP se pak spotřebovávají v bulvárních médiích, náležitě upravené redakcemi, režiséry i herci samotnými. Týká se to i politiků a dalších veřejně exponovaných lidí. Kromě své vlastní mají také mediální tvář. Ale kdo se nějak nestylizuje? Když se podívám do zrcadla, koho vidím? Toho, kdo skutečně jsem? Nebo toho, kým se cítím být, kým chci být? Jako kdo chci vypadat před ostatními, před sebou... Bůh nahlíží do hlubin srdce: "Adame, kde jsi?" Jsem nahý, nebo jsem oblečen v Krista?

Mrtvý má zakrytou tvář, jeho tvář se rozpadá, proto do kamene ryjeme jeho jméno. Rozpadne se i kámen. "Vyryji si tě do dlaní," říká nesmrtelný věčný Bůh svému milovanému. Rád bych dorostl do plnosti Kristovy podoby, aby se ve mně poznal, aby ve mně byl poznán syn, sice marnotratný, ale syn milosrdného Otce... Jen jedna Tvář se skutečně nerozpadla, snad je totožná s tou, která zanechala nevysvětlitelný otisk na pohřebních plátnech. Je výmluvnější než samo jméno.

Ano, k tváři patří jméno. Jeden z poškozených, s nimiž se Benedikt XVI. setkal při své cestě na Maltu, se papeži představil jako 38letý Joseph. O to osobněji se Josepha Ratzingera vše dotklo. A plakal s tímto Josephem a dalšími sedmi muži tváří v tvář. Když si skutečně uvědomím, že Svatý otec pláče, sevře se mi hruď. Pláče s plačícími nad jejich utrpením, nad zklamáním z těžké zrady a nad tím, "kolik špíny je v Církvi", jak jednou řekl ještě jako prefekt Kongregace pro nauku víry. A nyní tuto Církev sám reprezentuje. Ale Církev je tělo a jeho hlavou je Kristus, který je jedno s Otcem. Ta hlava má Tvář. Tvář vyzařující mocnou čistotu. Buďme v Kristu jedno s Otcem. Buďme jedno tělo. A buďme zajedno se Svatým otcem. "Máte v Itálii světce. Víte to?" řekl onen Joseph Magro, kdysi zneužitý knězem, po jediném setkání s Benediktem XVI.

Jak důležité je uvědomit si, že ke každé tváři patří duše člověka." Jakým způsobem se dnes vrátit zpět k tvářím?" ptal se Svatý otec na sympoziu. "Vede cestou lásky v pravdě, která se zračí v Kristově tváři," odkázal na svou encykliku.

Ondřej Vaněček

Další články

Jak se dělá schizma

03.08.2026, RC Monitor 14/2026

Tradicionalistické Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX), poněkud hanlivě označované jako „lefebvristé“, zopakovalo 1. července 2026 svou někdejší historii. Tak jako zakladatel bratrstva arcibiskup Lefebvre vysvětil roku 1988 čtyři biskupy bez papežského pověření, uchýlilo se k obdobnému kroku i současné vedení bratrstva. Podle novelizovaných církevních trestních norem se jedná o spáchání deliktu popsaného skutkovou podstatou kánonu 1387 Kodexu kanonického práva: „Biskup, který bez papežského pověření vysvětí někoho na biskupa, a rovněž ten, kdo od něho přijímá biskupské svěcení, upadají do samočinné exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stolci.“

Naděje uprostřed únavy

27.07.2026, RC Monitor 14/2026

Zdá se, jako by se únava stala jedním z nejvýraznějších znamení naší doby. Stačí sledovat dění kolem nás. Války, nejistota, napětí mezi lidmi, osamělost, ekonomické starosti i množství protichůdných názorů mohou snadno vyvolat dojem, že se svět ubírá směrem, který nedokážeme ovlivnit. Největším nebezpečím přitom není strach, ale pomalá ztráta naděje.

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.