...ukaž mi svou jasnou tvář

V posledních dnech se Benedikt XVI. při různých příležitostech vrací k tématu tváře. Citátem zesnulého kardinála Špidlíka o hledání Boží tváře otevřel svou homilii na zádušní mši svaté ve svatopetrské bazilice. Na motivu tváře jako znamení lidské identity postavil svou řeč na sympoziu pracovníků digitální komunikace. Jistě se zmíní také o tváři muže na turínském plátně, které je právě vzácně vystaveno.**

Na italském sympoziu o digitální komunikaci upozornil Svatý otec na nebezpečí "kolektivních dynamik" internetu, které mohou působit ztrátu vnímavosti pro hloubku konkrétních lidí. Kdyby k tomu došlo, zůstala by jen těla bez duše, předměty výměny a spotřeby, řekl papež.

Tvářemi jsme přesyceni. V reklamách vídáme krásné obličeje konkrétních lidí, vybrané specializovanými agenturami. Ale tyto podoby se stávají anonymními odosobnělými ilustracemi, jež mají svědčit o kvalitě výrobků a služeb. Audiovizuální průmysl chrlí podívané, kde tvář konkrétního člověka je propůjčena fiktivním osobám, které se miliskují a zabíjejí jak na běžícím pásu. Ty skutečné osudy VIP se pak spotřebovávají v bulvárních médiích, náležitě upravené redakcemi, režiséry i herci samotnými. Týká se to i politiků a dalších veřejně exponovaných lidí. Kromě své vlastní mají také mediální tvář. Ale kdo se nějak nestylizuje? Když se podívám do zrcadla, koho vidím? Toho, kdo skutečně jsem? Nebo toho, kým se cítím být, kým chci být? Jako kdo chci vypadat před ostatními, před sebou... Bůh nahlíží do hlubin srdce: "Adame, kde jsi?" Jsem nahý, nebo jsem oblečen v Krista?

Mrtvý má zakrytou tvář, jeho tvář se rozpadá, proto do kamene ryjeme jeho jméno. Rozpadne se i kámen. "Vyryji si tě do dlaní," říká nesmrtelný věčný Bůh svému milovanému. Rád bych dorostl do plnosti Kristovy podoby, aby se ve mně poznal, aby ve mně byl poznán syn, sice marnotratný, ale syn milosrdného Otce... Jen jedna Tvář se skutečně nerozpadla, snad je totožná s tou, která zanechala nevysvětlitelný otisk na pohřebních plátnech. Je výmluvnější než samo jméno.

Ano, k tváři patří jméno. Jeden z poškozených, s nimiž se Benedikt XVI. setkal při své cestě na Maltu, se papeži představil jako 38letý Joseph. O to osobněji se Josepha Ratzingera vše dotklo. A plakal s tímto Josephem a dalšími sedmi muži tváří v tvář. Když si skutečně uvědomím, že Svatý otec pláče, sevře se mi hruď. Pláče s plačícími nad jejich utrpením, nad zklamáním z těžké zrady a nad tím, "kolik špíny je v Církvi", jak jednou řekl ještě jako prefekt Kongregace pro nauku víry. A nyní tuto Církev sám reprezentuje. Ale Církev je tělo a jeho hlavou je Kristus, který je jedno s Otcem. Ta hlava má Tvář. Tvář vyzařující mocnou čistotu. Buďme v Kristu jedno s Otcem. Buďme jedno tělo. A buďme zajedno se Svatým otcem. "Máte v Itálii světce. Víte to?" řekl onen Joseph Magro, kdysi zneužitý knězem, po jediném setkání s Benediktem XVI.

Jak důležité je uvědomit si, že ke každé tváři patří duše člověka." Jakým způsobem se dnes vrátit zpět k tvářím?" ptal se Svatý otec na sympoziu. "Vede cestou lásky v pravdě, která se zračí v Kristově tváři," odkázal na svou encykliku.

Ondřej Vaněček