Poznámka k týdnu: Dědeček a babička ujídají chlebíčka

03.05.2010,

**Klip Marthy Issové a Jiřího Mádla Přemluv bábu a dědu vyvolal pozdvižení. Tvrdí se v něm, že staří lidé z venkova ohrožují demokratickou budoucnost naší společnosti.** I po formální stránce je plný neúcty, snad až nenávisti: prarodiče se označují za bábu a dědu. Nevím, kdo vychovával slečnu Issovou, ale v každém případě ji vychoval špatně. Rodina mého syna má tři děti, ale od chvíle, kdy překonaly počáteční fázi řeči ba-ba, de-de , se jim nedovoluje užívat jiná slova než dědeček a babička.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Dědečkové a babičky jsou podezřelí z podpory komunistického režimu, protože prý mají selektivní paměť. Ano, já mám také selektivní paměť: pozitivní vzpomínky na první lásky a první zážitky z četby, divadla a hudby mi překrývají vzpomínky na pracovní lágry, kam jsme jezdili navštěvovat otce. Jsou to také vzpomínky na perzekuci, zákazy a postihy všech, kdo nedrželi krok s komunistickými idejemi. Právě proto starší lidé se zkušenostmi z padesátých let komunisty nevolí (samozřejmě s výjimkou členů komunistické strany). Jsme to my, kdo chodíme po školách a seminářích pro mládež, a líčíme dětem, co komunistický režim znamenal a jak konkrétně vypadal.

Nejapný klip slečny Issové a pana Mádla může pravicovým stranám jedině uškodit. Tito dva pubertální mládežníci si navíc neuvědomují, že dnešní stará generace je stále generace rodičovská kdo z nás mohl mít děti, měl je. Proto hodnotíme návrhy politických stran především z hlediska budoucnosti našich rodin dětí, vnoučat, pravnoučat. Generace Issové a Mádla je už jiná. Je to generace, která zvažuje, zda vůbec mít děti a k čemu je to dobré. Jestliže odmítají děti jako mladí, tím méně je bude budoucnost příštích generací zajímat jako staré dědky a báby.

Vracíme se do padesátých let. Komunistický režim, tak jako všechny totalitní režimy, pracuje s generačním konfliktem. Staví mladé proti starým, venkov proti městu, ženy proti mužům každého proti každému. Demokratické režimy ale stojí na společenském konsenzu občanů, kteří na první místo staví zájem společnosti a národa. Bez tohoto konsenzu demokratickou společnost nevybudujeme. Styďte se, Martho a Jirko!

Michaela Freiová

Další články

Jak se dělá schizma

03.08.2026, RC Monitor 14/2026

Tradicionalistické Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX), poněkud hanlivě označované jako „lefebvristé“, zopakovalo 1. července 2026 svou někdejší historii. Tak jako zakladatel bratrstva arcibiskup Lefebvre vysvětil roku 1988 čtyři biskupy bez papežského pověření, uchýlilo se k obdobnému kroku i současné vedení bratrstva. Podle novelizovaných církevních trestních norem se jedná o spáchání deliktu popsaného skutkovou podstatou kánonu 1387 Kodexu kanonického práva: „Biskup, který bez papežského pověření vysvětí někoho na biskupa, a rovněž ten, kdo od něho přijímá biskupské svěcení, upadají do samočinné exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stolci.“

Naděje uprostřed únavy

27.07.2026, RC Monitor 14/2026

Zdá se, jako by se únava stala jedním z nejvýraznějších znamení naší doby. Stačí sledovat dění kolem nás. Války, nejistota, napětí mezi lidmi, osamělost, ekonomické starosti i množství protichůdných názorů mohou snadno vyvolat dojem, že se svět ubírá směrem, který nedokážeme ovlivnit. Největším nebezpečím přitom není strach, ale pomalá ztráta naděje.

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.