Poznámka k týdnu: Dědeček a babička ujídají chlebíčka

**Klip Marthy Issové a Jiřího Mádla Přemluv bábu a dědu vyvolal pozdvižení. Tvrdí se v něm, že staří lidé z venkova ohrožují demokratickou budoucnost naší společnosti.** I po formální stránce je plný neúcty, snad až nenávisti: prarodiče se označují za bábu a dědu. Nevím, kdo vychovával slečnu Issovou, ale v každém případě ji vychoval špatně. Rodina mého syna má tři děti, ale od chvíle, kdy překonaly počáteční fázi řeči ba-ba, de-de , se jim nedovoluje užívat jiná slova než dědeček a babička.

Dědečkové a babičky jsou podezřelí z podpory komunistického režimu, protože prý mají selektivní paměť. Ano, já mám také selektivní paměť: pozitivní vzpomínky na první lásky a první zážitky z četby, divadla a hudby mi překrývají vzpomínky na pracovní lágry, kam jsme jezdili navštěvovat otce. Jsou to také vzpomínky na perzekuci, zákazy a postihy všech, kdo nedrželi krok s komunistickými idejemi. Právě proto starší lidé se zkušenostmi z padesátých let komunisty nevolí (samozřejmě s výjimkou členů komunistické strany). Jsme to my, kdo chodíme po školách a seminářích pro mládež, a líčíme dětem, co komunistický režim znamenal a jak konkrétně vypadal.

Nejapný klip slečny Issové a pana Mádla může pravicovým stranám jedině uškodit. Tito dva pubertální mládežníci si navíc neuvědomují, že dnešní stará generace je stále generace rodičovská kdo z nás mohl mít děti, měl je. Proto hodnotíme návrhy politických stran především z hlediska budoucnosti našich rodin dětí, vnoučat, pravnoučat. Generace Issové a Mádla je už jiná. Je to generace, která zvažuje, zda vůbec mít děti a k čemu je to dobré. Jestliže odmítají děti jako mladí, tím méně je bude budoucnost příštích generací zajímat jako staré dědky a báby.

Vracíme se do padesátých let. Komunistický režim, tak jako všechny totalitní režimy, pracuje s generačním konfliktem. Staví mladé proti starým, venkov proti městu, ženy proti mužům každého proti každému. Demokratické režimy ale stojí na společenském konsenzu občanů, kteří na první místo staví zájem společnosti a národa. Bez tohoto konsenzu demokratickou společnost nevybudujeme. Styďte se, Martho a Jirko!

Michaela Freiová