Pohled z Říma. Konec naivní tolerance

V posledních týdnech se práce ve Vatikánském rádiu stává stále nepříjemnější. Ať napíšu slovo Církev do vyhledávače agenturních zpráv v jakémkoli jazyce, objeví se na obrazovce celý seznam zpráv s heslem pedofilie nebo sexuálního zneužívání. Ano, sexuální krize téměř zcela ovládla vnímání Církve ve světě.** Do značné míry se to projevuje také v obsahu našich zpravodajských relací. Není dne, aby se neobjevila upozornění na nové, ač ve skutečnosti už dost staré, skandály. Každý druhý den mluvčí Svatého stolce vydává prohlášení, která vysvětlují, uvádí na pravou míru... ale také projevují lítost. Ano, jakkoli je mediální kampaň kolem skandálů uvnitř Církve zveličená a často neobjektivní, přesto je za ní také kus pravdy. Některé případy, jako třeba ten poslední z Belgie, kde podal demisi biskup-molestator, budí vskutku hrůzu. Jak o tom psát? Jak ovládnout pobouření před mikrofonem? Copak je tady Vatikánský rozhlas od toho, aby se zabýval takovými věcmi? Proto tady pracujeme?

Takové otázky si snad ještě naléhavěji klade v posledních dnech jistě velmi mnoho katolíků angažovaných v životě Církve, papežem a biskupy počínaje, katechety a církevními novináři konče. Místo hlásání evangelia, otvírání cest k Bohu a informování o skutečném životě Církve se musíme omlouvat za Jidášovu zradu. No jistě, nelze to popřít, i on byl jedním z nás. Vysvětlení i upřímné odpusťte lidem zkrátka dlužíme. Na prvním místě obětem zneužívání, ale také lidem na okraji Církve nebo už za jejími hranicemi. Těm, v nichž vinou skandálů klíčí nové předsudky vůči Církvi a evangeliu.

Před stále znovu se vynořujícími skandály lze snadno propadnout emocím a rezignaci. Tisíce Němců a Rakušanů vystupujících z Církve jsou toho dokladem. Těžší je zahlédnout v takové situa­ci Boží pastýřské vedení nebo felix culpa (tím nemyslím pedofilii, ale bolestné chvíle, jimiž Církev prochází). Nicméně stále výrazněji je vidět, že pedofilní krize vede k nesnadnému hlubokému očišťování Církve zevnitř. Dozrává přesvědčení, že skutečně už nastal čas na změny, totiž na tzv. nulovou toleranci. Vidíme to v prohlášeních papeže, biskupů i běžných katolíků. Důležité je, že se netýká jen sféry sexuálního zneužívání, ale také jiných oblastí života, ve kterých jsou kompromisy nepřípustné, kde nelze tolerovat nic, co neodpovídá vysokým nárokům katolicismu.

Dobrým příkladem této tendence je pobouření, jaké v posledních dnech vyvolala nominace nového šéfa katolického úřadu pro výchovu a vzdělání v Anglii a Walesu. Biskupové na zmíněné místo vybrali poslance labouristů, kterému právě dobíhá volební období. Problém je v tom, že právě v této kadenci Greg Pope, právě o něm je totiž řeč, hlasoval za liberalizaci potratového zákona. Myslím, že tento konkrétní případ bude prubířským kamenem. Bude-li Popeovo jmenování zrušeno, znamená to, že pravidlo nulové tolerance začíná fungovat a že se život Církve stane důslednějším. Nestane-li se tak, znamená to, že biskupové nepochopili a je třeba čekat na další ozdravný řez.

Krzysztof Bronk