Ďáblův advokát na Bioetických dnech v Brně

V pořadí IV. brněnské Bioetické dny otevřely mnoho problematických témat a přinesly bohužel i zmatek a pohoršení. Bezesporu zároveň prohloubily řadu otázek, jejichž řešení je v soudobé civilizaci v tak výrazné progresi, že je třeba znovu pozvednout hlas, který říká: i když jde o četné chyby, masivní výskyt je přesto neospravedlňuje.**

A tak na tomto podkladě byla znovu zdůrazněna nutnost ochrany lidského života od početí do přirozené smrti, potřeba rozvíjení pomocné sítě a zároveň solidní akademické diskuse, která dá argumentům dobrý základ. Ten jasně vzešel z publikovaných dokumentů Magisteria katolické církve, a proto není divu, že jedněmi z nejčetnějších slovních spojení byly na konferenci (pořádané Českou biskupskou konferencí a několika dalšími organizacemi) Dignitas personae a Donum vitae.

Laciná bižuterie mezi pravými perlami aneb když o morálce káže majitel IVF kliniky

O to víc bohužel překvapí výběr hosta, který měl patrně občerstvit jednu z mnoha panelových diskusí, konkrétně tu, která si dala za úkol prodiskutovat téma léčby neplodnosti, resp. asistované reprodukce. Mezi hosty panelu byli lékaři, kteří si zaslouží vyslovení veřejného obdivu a úcty MUDr. Xenie Preiningerová, prof. MUDr. ThLic. Květoslav Šipr, CSc., MUDr. Mario Šmehil a jeho bratr MUDr. Martin Šmehil. Všichni zmínění lékaři patří mezi špičku jak z odborného, tak i z etického hlediska. Provozují své praxe v souladu s nároky, které má Církev na jejich profesi.

Když jsem několik dní před zahájením konference četla rozpis zúčastněných diskutujících na téma Léčba poruch plodnosti a etika, narazila jsem na jméno MUDr. Aleš Bourek, Ph.D., který vlastní soukromou kliniku pro umělé oplození. Očekávala jsem, že před jeho výstupem nebo během něho moderátor panelu oznámí, že jde o člověka, který je velice na štíru právě s etikou v přístupech k léčbě neplodnosti. Nestalo se. Tak jsem očekávala, že jeho příspěvek přinese konfrontaci bylo by přínosné, kdyby nám oznámil, že věci vidí jinak, proč je vidí jinak, prostě jasně se vymezil s plnou odpovědností k tomu, z čeho má zisk. Ó, nikolivěk! Pan MUDr. Aleš Bourek, Ph.D. velice naléhavě apeloval na morálku... Když přišly první stížnosti na výběr hosta v podobě dr. Bourka, pan prof. Šipr jej označil za věřícího... Je jasné, že ke zmatku u posluchačů přednášky už zbývaly jen milimetry.

Mezi hosty panelu se objevil s příspěvkem vysvětlujícím zmíněné nároky Magisteria P. ThLic. MUDr. Bogdan Sikora OFMConv., který ve svém výkladu výstižně shrnul, proč má křesťan být jiný než ostatní, zejména pokud je lékařem v oborech, jež s úctou k životu úzce souvisejí. Dr. Bourek občas i přikyvoval.

Nechce se mi věřit, že ho organizátoři pozvali s plným vědomím své odpovědnosti a se správně pochopeným cílem setkání lidí na konferenci tohoto druhu. Citlivost k nárokům publika tak nebyla zohledněna vůbec. Doufám, že aktivity pana dr. Bourka, výstižně popsané na jeho vlastních internetových stránkách www.ivf.cz, nezná brněnský biskup Vojtěch Cikrle, protože pokud by tomu bylo naopak, pak to pohoršení, které vzniklo prezentací příspěvku dr. Bourka, by bylo o to smutnější.

Není důležité, co děláme,

ale jak to děláme

Zvlášť kritické okamžiky přišly, když se Dr. Bourek první třetinu svého příspěvku omlouval, že dělá to, co dělá, a po­ukazoval na to, že není tak silný jako jeho kolegové za stolem. Bylo by nefér upírat mu i ten fakt, že mezi lidmi provádějícími zrůdnosti s počatými dětmi v procesu asistované reprodukce, má hranici etiky nastavenou mimořádně vysoko. Svou roli, zdramatizovanou tím, že byl zahrnut mezi zmíněné odborníky nikoli jako potratář, ale člověk život chránící, podpořil celým vystoupením, ze kterého jsme my posluchači měli pochopit, že je přímým Božím spolupracovníkem. Svá záda si ale přitom kryl tvrzením, že není důležité, co děláme, ale jak to děláme. Korunoval některé výklady pojmů, na které Církev zná jednoznačnou odpověď již dávno, skutečně zajímavými zdůvodněními. Stojí za zmínku např. tvrzení, že dle dr. Bourka je každá reprodukce, tj. i ta přirozená, asistovaná. Čím? Třeba prý vyvolanými erotickými představami před samotnou kopulací. A proč vlastní kliniku pro samoplátce žadatele o asistovanou reprodukci? Protože prý respektuje požadavek lásky k bližnímu.

Zmatek a pohoršení

V diskusi pak dostal několik otázek, z nichž v odpovědích prokázal, že má skutečně v bioetice velké mezery. Na otázku po konkrétním počtu usmrcených embryí při 1 cyklu IVF na jeho klinice odpověděl tak, že smrt počatého dítěte kvůli asistované reprodukci postavil na stejnou úroveň jako spontánní úmrtí lidského zárodku. Dr. Bourek, pozvaný na konferenci České biskupské konference (!), na sebe vzal roli ďáblova advokáta, když dále hovořil o tom, že problematika IVF je tak složitá, že nelze jinak, než aby zůstala otevřená. Vlastně přišel posluchače, mnohdy vysoce erudované, poučit, že to, co oni znají, by měli přehodnotit.

Nepopřel skutečnost, že problematika umělého oplození vytváří náročné bio­etické otázky. Dignitas personae a Donum vitae přinesla řadu konkrétních odpovědí. Solidních a kvalitně podložených, srozumitelně vysvětlených. Pyšný člověk však samozřejmě mívá problém podřídit se tvrzení autority. Ano, ano ne, ne (Mt 5,37) se dnes nenosí. I mnozí katolíci s tím mají problém. A tak, dle slov moderátora panelu, prof. Šipra, hluboce věřící provozovatel kliniky pro umělé oplození není zřejmě výjimkou.

Přijde Bourkova konverze?

Člověk, který má na svých rukou přes veškeré své zásady krev života nevinných dětí jakkoliv byly počaty, zemřely či byly zničeny proto, aby v očích dané osoby jimi bylo pomoženo od velké bolesti manželů, kterým se spontánní početí dítěte nedaří vneslo mezi lidi pohoršení a hlavně zmatek. A to je opravdu smutným závěrem letošní bioetické konference. Dr. Bourek ve svém příspěvku zdůrazňoval důležitost empatie a reflexe. Mám tu empatii pro jeho osobu a vystoupení zvláště nadávkovanou vysoko, protože věřím tomu, že jeho účast mezi ostatními odborníky, kteří bioetické zásady ctí, mohla pro něj znamenat inspiraci a povzbuzení k nastoupení správné a odpovědné cesty. Třeba se dočkáme toho, že na svém pracovišti procesy IVF ukončí. Doufám tedy také, že se dostal k reflexi, po které volal, když měl vzácnou možnost setkat se s erudovanými a skvělými odborníky, v praxi pomáhajícími neplodným párům, ovšem tak, že se nemají zač stydět.

Bioetická konference přinesla kromě této těžko pochopitelné epizody také ovšem velmi pěkné referáty, které vskutku reflektovaly aktuální bioetické otázky. Otevřeno bylo téma adopce zmražených embryí, což je vskutku vážná otázka, na kterou ani dokumenty Magisteria nedávají dosud jednoznačnou odpověď. Bádání v této problematice je hodno konference typu brněnských Bioetických dnů.

Zdeňka Rybová