Poznámka k týdnu - Z celého srdce

12.05.2010,


Srdce bylo slovem, které kardinál Špidlík skloňoval za mnoha různých okolností. V jedné přednášce o východní a zvláště slovanské spiritualitě (opatství Lisle v USA, říjen 1986) nám dává podněty k zamyšlení nad svatostí, cestou člověka k Bohu a poznáním srdce. Pokusím se je shrnout vlastními slovy.**

1. Máme sklon ke zjednodušování, a tak si ve spěchu ztotožňujeme svatost s morální dokonalostí. Zachovávat Boží přikázání a nepolevovat v úsilí o mravní dokonalost ke křesťanskému životu jistě patří a je hloupé tomuto snažení podrážet nohy. Háček je v tom, že v něm nespočívá celý a úplný pojem křesťanské svatosti. Opravdu Svatý je jen Pán a mezi námi smrtelníky jsou svatí ti, jimž Bůh dává svého Svatého Ducha. Vnějším způsobem osvědčujeme svatost tak, že jednáme v síle Ducha Svatého. Nemáme být tudíž jen duchovní konzervativci (conservare = udržovat, zachovávat), ale též kreativci (creare = tvořit, plodit, rodit). Myšlenka pokračujícího stvoření (creatio continua) pokračující spolupráce s Boží milostí se podstatně a osobně dotýká každého z nás.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

2. Slovanská spiritualita vychází z člověka a zároveň důsledně směřuje k Bohu. Víra v Boha není dána každému. Leckdo má ve svém přístupu k víře řádně zamazaná sklíčka. Jakýsi pojem o tom, kdo je člověk, má ale každý. Velkým a vznešeným úkolem křesťana je proto vyjít z omezených lidských podmínek, sobě i druhému rozšiřovat srdce a pokoušet se dospět až k zábleskům Světla, které oživuje a osvětluje každého člověka. Člověk je stvořen k Božímu obrazu a nikdy nebude plně člověkem, nespojí-li se s Bohem. Nikomu proto nepomůže, budeme-li o Bohu výslovně mlčet, protože se to v daném kontextu nehodí.

3. Srdce je základní biblický pojem. Označuje celého člověka ve všech jeho vnitřních projevech: v myšlení, chtění, cítění, pamatování. V běžné řeči se ovšem se srdcem zachází ošemetně: jako s city, pokud možno vyloženými ven, na odiv druhým. Jenže poznávat srdcem znamená vnímat celek a udržovat se v pokoře před Pánem. Usilovat o dobré skutky nevede nutně k dobrému. Jak se s tím slučuje mé nemilosrdenství, nevýchovná přísnost, jednoduché rady do složité situace? Ježíš Kristus takový kontrast nepřijímá. Má raději celistvého kajícího celníka než vnitřně rozbitého svatého farizeje.

Prosme Pána, aby v nás očistil to, co stojí na písku nebo čemu zahnívají kořeny. A z celého srdce prosme o to, abychom mu to opravdu dovolili.

Pavel Mareš


Další články



Praktický průvodce k vytvoření rytmu modlitby: Pozvánka k životu, jehož středem je Bůh

15.07.2026, Spiritual Direction

Vzhledem k tomu, že už více než deset let pracuji jako pastorační pracovnice s mládeží na plný úvazek, dalo by se předpokládat, že mám disciplinovaný a bohatý modlitební život – ale vždy tomu tak nebylo. Po mnoho let jsem se modlila, kde jsem chtěla a jak jsem chtěla a kdykoli se mi zachtělo. Trvalo mi dlouho, než jsem si našla rytmus modlitby, který by mě skutečně nesl. Ráda bych vám ukázala, jak si takový rytmus vytvořit, aniž byste opakovali mnoho chyb, které jsem udělala já.

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.

Papež Lev XIV.: Lékař by nikdy neměl rozhodovat o životě nenarozeného dítěte

10.07.2026, ACI Prensa

Papež Lev XIV. v pondělí dne 22. června 2026 ve Vatikánu hájil důstojnost lidského života v každé jeho fázi a varoval před riziky medicíny podřízené technickým nebo utilitárním kritériím. „Žádný lékař by si nikdy neměl dovolit na základě laboratorních algoritmů rozhodovat o životě lidského embrya či starší osoby,“ prohlásil během audience před členy Nadace Jérôme Lejeunea.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2026 Res Claritatis, z.s.