Poznámka k týdnu - Z celého srdce

Srdce bylo slovem, které kardinál Špidlík skloňoval za mnoha různých okolností. V jedné přednášce o východní a zvláště slovanské spiritualitě (opatství Lisle v USA, říjen 1986) nám dává podněty k zamyšlení nad svatostí, cestou člověka k Bohu a poznáním srdce. Pokusím se je shrnout vlastními slovy.**

1. Máme sklon ke zjednodušování, a tak si ve spěchu ztotožňujeme svatost s morální dokonalostí. Zachovávat Boží přikázání a nepolevovat v úsilí o mravní dokonalost ke křesťanskému životu jistě patří a je hloupé tomuto snažení podrážet nohy. Háček je v tom, že v něm nespočívá celý a úplný pojem křesťanské svatosti. Opravdu Svatý je jen Pán a mezi námi smrtelníky jsou svatí ti, jimž Bůh dává svého Svatého Ducha. Vnějším způsobem osvědčujeme svatost tak, že jednáme v síle Ducha Svatého. Nemáme být tudíž jen duchovní konzervativci (conservare = udržovat, zachovávat), ale též kreativci (creare = tvořit, plodit, rodit). Myšlenka pokračujícího stvoření (creatio continua) pokračující spolupráce s Boží milostí se podstatně a osobně dotýká každého z nás.

2. Slovanská spiritualita vychází z člověka a zároveň důsledně směřuje k Bohu. Víra v Boha není dána každému. Leckdo má ve svém přístupu k víře řádně zamazaná sklíčka. Jakýsi pojem o tom, kdo je člověk, má ale každý. Velkým a vznešeným úkolem křesťana je proto vyjít z omezených lidských podmínek, sobě i druhému rozšiřovat srdce a pokoušet se dospět až k zábleskům Světla, které oživuje a osvětluje každého člověka. Člověk je stvořen k Božímu obrazu a nikdy nebude plně člověkem, nespojí-li se s Bohem. Nikomu proto nepomůže, budeme-li o Bohu výslovně mlčet, protože se to v daném kontextu nehodí.

3. Srdce je základní biblický pojem. Označuje celého člověka ve všech jeho vnitřních projevech: v myšlení, chtění, cítění, pamatování. V běžné řeči se ovšem se srdcem zachází ošemetně: jako s city, pokud možno vyloženými ven, na odiv druhým. Jenže poznávat srdcem znamená vnímat celek a udržovat se v pokoře před Pánem. Usilovat o dobré skutky nevede nutně k dobrému. Jak se s tím slučuje mé nemilosrdenství, nevýchovná přísnost, jednoduché rady do složité situace? Ježíš Kristus takový kontrast nepřijímá. Má raději celistvého kajícího celníka než vnitřně rozbitého svatého farizeje.

Prosme Pána, aby v nás očistil to, co stojí na písku nebo čemu zahnívají kořeny. A z celého srdce prosme o to, abychom mu to opravdu dovolili.

Pavel Mareš